celková koncepce směrování (v IPv4) • směrování je bezestavové • rozhodování o dalším směru (hop-u) je nezávislé na historii a předchozích datagramech • možné alternativy: • koncept toků (flows) • objevuje se v IPv6 • jednotlivé pakety/datagramy nějak „patří k sobě“ a podle toho jsou směrovány • „tag switching“ • obdoba toků (flows) • s přechodem zL3 na L2 • směrování je nezávislé na obsahu azdroji • algoritmy směrování se neptají na to, co jednotlivé pakety obsahují a odkud pocházejí • souvisí s principem best effort a absencí QoS • možné alternativy: • content switching • snaha rozhodovat se při směrování také podle obsahu/charakteru dat • alespoň podle čísel portů • source-based routing • algoritmy směrování se rozhodují ipodle toho, odkud data pochází • policy-based routing • ještě obecnější koncept: směrování bere v úvahu celou řadu faktorů • včetně komerčních zájmů provozovatele sítě