příklad využití DHCP • předpokládejme domácí síť, která: • využívá domácí bránu: plní roli směrovače i DHCP serveru • IP adresu pro své „vnější“ rozhraní dostává od ISP jako DHCP klient • používá rozsah IP adres 192.168.1/24 (tj. adresy 192.168.1.1 až 192.168.1.254) • tento rozsah je rozdělen na několik úseků, pro různé způsoby využití: • adresy 192.168.1.1 až 192.168.1.31 jsou vyhrazeny pro uzly, které nepotřebují DHCP • které mají svou IP adresu nastavenou pevně (staticky) • 192.168.1.1 je adresa rozhraní „místního směrovače“ • adresy 192.168.1.32 až 192.168.1.254 jsou k dispozici pro DHCP (tzv. DHCP pool) • z toho některé (192.168.1.32 až 192.168.1.34) jsou rezervovány pro konkrétní uzly • DHCP server je vždy přiděluje stejným uzlům • ostatní jsou pomocí  DHCP přidělovány dynamicky • ostatním uzlům, včetně „návštěvnických“, dle potřeby