původní "hospodaření" s IP adresami •              autoři TCP/IP vyšli z předpokladu že bude existovat: –          malý počet opravdu velkých sítí •         vyžadují malou síťovou část, a naopak velkou část pro relativní adresu uzlu –          střední počet středně velkých sítí •         měly by mít srovnatelně velkou síťovou i relativní část –          velký počet malých sítí •         vyžadují velkou síťovou část, stačí jim malá část pro relativní adresy •              tomu uzpůsobili i velikost síťové části IP adresy –          3 možné varianty, které odpovídají 3 třídám adres –        třída A •         pro velmi velké sítě, poloha hranice 8:24 (rozděluje 32bitů na 8 a 24) –        třída B •         pro středně velké sítě, 16:16 –        třída C •         pro malé sítě, 24:8   •              (původní) způsob přidělování IP adres: –          vždy se přidělila celá třída adres –          např: 1x B: •         fakticky 65536 (216) různých IP adres (se stejnou síťovou částí) –          např. 1x C: •         fakticky  256 (28) různých IP adres –          pokud takto přidělené adresy nebyly využity, nešlo je už "vzít zpět" a přidělit někomu jinému!! •              důsledek: vedlo to k plýtvání IP adresami –          příklad: když někdo chtěl 1000 IP adres, dostal 1xB (65 536 adres) –          později: dostal 4-8x C (4-8x256 IP adres, ale to zase způsobovalo jiné problémy •         se směrovacími tabulkami