výsledek – zvolená koncepce •              autoři TCP/IP se rozhodli pro "jednotnou pokličku", která zastírá konkrétní specifika jednotlivých IP sítí  •              fakticky jde o jednotnou nadstavbu, kterou tvoří: –         přenosový protokol IP, který má všude stejné vlastnosti a všude poskytuje stejné služby •         je nespojovaný, nespolehlivý, funguje na principu maximální snahy –         jednotné adresování •         virtuální 32-bitové adresy (nemají žádný reálný vzor), tzv. IP adresy –       tyto adresy by měly vyhovovat "pohledu na svět", který má TCP/IP – že svět je tvořen (vzájemně propojenými) dílčími sítěmi –       IP adresy mají "síťovou část", identifikující síť jako celek, a dále "uzlovou část", identifikující uzel v rámci sítě –         převodní mechanismy, které překládají mezi fyzickými (linkovými) adresami a virtuálními IP adresami •         protokoly ARP, RARP, …. •              existuje ale jedna výjimka: –         IP protokol i vyšší vrstvy "vidí" maximální velikost linkového rámce (skrz parametr MTU, Maximum Transfer Unit) a měli by jej respektovat •         tak aby nedocházelo ke zbytečné fragmentaci při přenosech