původní "hospodaření" s IP adresami •       autoři TCP/IP vyšli z předpokladu že bude existovat: –     malý počet opravdu velkých sítí •     vyžadují malou síťovou část, a naopak velkou část pro relativní adresu uzlu –     střední počet středně velkých sítí •     měly by mít srovnatelně velkou síťovou i relativní část –     velký počet malých sítí •     vyžadují velkou síťovou část, stačí jim malá část pro relativní adresy •       tomu uzpůsobili i velikost síťové části IP adresy –     3 možné varianty, které odpovídají 3 třídám adres –    třída A •     pro velmi velké sítě, poloha hranice 8:24 (rozděluje 32bitů na 8 a 24) –    třída B •     pro středně velké sítě, 16:16 –    třída C •     pro malé sítě, 24:8   •       (původní) způsob přidělování IP adres: –     vždy se přidělila celá třída adres –     např: 1x B: •     fakticky 65536 (216) různých IP adres (se stejnou síťovou částí) –     např. 1x C: •     fakticky  256 (28) různých IP adres –     pokud takto přidělené adresy nebyly využity, nešlo je už "vzít zpět" a přidělit někomu jinému!! •       důsledek: vedlo to k plýtvání IP adresami –     příklad: když někdo chtěl 1000 IP adres, dostal 1xB (65 536 adres) –     později: dostal 4-8x C (4-8x256 IP adres, ale to zase způsobovalo jiné problémy •     se směrovacími tabulkami