shrnutí: kde jsme a kam jdeme? • v hmotněprávním jednání je elektronizace teprve na počátku – chybí jakákoli zkušenost soudů (téměř není čeho se kvalifikovaně chytit) • komentáře i literatura jsou rozporné, mnohdy zcela povrchní nebo nelogické • musíme judikaturu teprve vytvořit a nastavit mantinely, nikdo jiný to neudělá • nesmíme všemu věřit a vše akceptovat (v listinném světě to taky neděláme!) – lze doporučit spíše opatrnost (větší přísnost), zejména u povinné písemné formy jednání » vytvoření (odcizení) digitální identity osoby může být snadné » elektronické dokumenty lze nezjistitelně měnit mnohem snáze, než listinné – nesporné je jen to, co druhá strana nesporným učinila (pasivita není souhlas) – obchodní praxe vyvíjí (a mění) nejrůznější technická řešení, která teprve dorazí • elektronické smlouvy se množí (banky, pojišťovny, operátoři, dodavatelé energií) • musíme analyzovat jednotlivě a rozlišit řešení – s kvalifikovaným či uznávaným EP (OK + jsme na to technicky připraveni x praxe nepoužívá…) – řešení s nižší úrovní podpisu (dynamický biometrický podpis, prostý a zaručený EP) – s „asistovaným“ podpisem (neměla by asistovat druhá smluvní strana!!) – řešení bez elektronického podpisu (= kvalita řízeného prostředí) » úrovně identifikace a autentizace (přihlašování)  » jak skutečně prokázat úkony v takovém systému (click through smlouvy) – objeví se nové postupy při dokazování (nelze s tím advokáty věčně odmítat)