konkrétní příklad: zákon o elektronickém podpisu } v roce 1999 v ČR vznikal zákon o elektronickém podpisu } návrh nechalo připravit sdružení SPIS } koncepce návrhu: vycházela z „obecné abstrakce“ (vlastní  představy) autorů – a nikoli z technologické reality } představa: elektronický podpis je něco jako známka na dopis ¨ el. podpis existuje sám o sobě | někdo ho vystavuje , přiděluje (osvědčení) a ověřuje (ověřovatel informací)| ten kdo podpis používá,  je oprávněnou osobou a je povinen nakládat s elektronickým podpisem s náležitou péčí } představa: elektronický podpis je něco jako razítko ¨ existuje prostředek pro vytváření elektronických podpisů  | oprávněná osoba je povinna nakládat s prostředkem pro vytváření  el. podpisů s náležitou péčí } realita:  bylo zapotřebí vytvořit zákonný rámec pro používání elektronických podpisů na bázi asymetrické kryptografie a PKI (Public Key Infrastructure) ¨ privátní a veřejné klíče, certifikační autority místo ověřovatelů, certifikáty místo osvědčení, el. podpis je vždy unikátní (odlišný, závisí na tom, co je podepsáno), chránit je třeba  privátní klíče (nikoli prostředky pro vytváření podpisu) , certifikáty naopak veřejné ….