obvyklé přístupy ke směrování • destination-based routing – směruje se (jen) na základě cílové adresy • zdrojová adresa při směrování nehraje roli – směruje se na základě příslušnosti k síti • IP sítě: podle síťové části cílové IP adresy – a pouze v cílové síti se bere v úvahu také relativní část IP adresy • least-cost routing – optimální cesta se volí podle nejnižší „ceny“ • ve smyslu používané metriky • v praxi: metrikou je nejčastěji počet přeskoků (směrovačů) po celé cestě – není podporováno více cest se stejnou cenou • možnost jejich současného využití • hop-by-hop routing – směruje se „per hop“: v každém směrovači se rozhoduje o optimální  cestě • spojovaná varianta (pakety): – rozhoduje se jen 1x, při navazování spojení • nespojovaná varianta (datagramy) – rozhoduje se pro každý datagram znovu (samostatně) • směrování je nezávislé na obsahu azdroji – algoritmy směrování se neptají na to, co jednotlivé pakety obsahují a odkud pocházejí • souvisí s principem best effort aabsencí QoS • směrování je bezestavové – rozhodování je nezávislé na historii apředchozích datagramech

---