směrování distance-vector • princip: – každý směrovač si udržuje tabulku svých nejmenších vzdáleností od všech ostatních uzlů (“vektorů“) • proto: distance-vector – směrovače si tyto informace vzájemně vyměňují • informace typu: – já (B) se dostanu k uzlu C za cenu X (přes D) • jde vlastně o průběžnou výměnu obsahu celých směrovacích tabulek – … ale výměna probíhá jen mezi přímými sousedy, ne mezi všemi směrovači sítě !!!!! – všechny směrovače si průběžně aktualizují  své „vektory“ (nejkratší vzdálenosti) • na základě vektorů, které dostávají od svých sousedů • výpočet optimálních cest je fakticky distribuovaný – když někdo udělá chybu, splete i ostatní • problémy: – objemy přenášených dat (pro potřeby aktualizace) jsou hodně velké • není to vhodné pro velké sítě – problémy jsou i s konvergencí: • „dobré zprávy“ se šíří rychle – to, že někde existuje kratší cesta • „špatné zprávy“ se šíří pomalu – to, že někde přestala být cesta průchodná • problém „count-to-infinity“ – hodnota cesty přes neprůchodnou cestu se zvyšuje v každém kroku o 1 – trvá to hodně dlouho, než se hodnota zvýší tak aby signalizovala neprůchodnost • lze řešit úpravou algoritmu hledání cest a způsobu předávání vektorů