standard 802.11g (2003) • výsledek snahy dále zrychlit standard 802.11b – tj. zůstat v pásmu 2,4 GHz, zajistit zpětnou kompatibilitu, ale dosahovat vyšší rychlost • záměr: dosahovat až 54 Mbit/s, stejně jako 802.11a (v pásmu 5 GHz) • řešení: použít nové (a efektivnější) techniky přenosu – kvůli zpětné kompatibilitě: • DSSS (kompatibilita s 802.11b): rychlosti 1,  2,  5,5  a  11 Mbit/s – využívá frekvenční kanály o šířce 22 MHz – nové techniky: obecně ERP (Extended Rate PHY), inspirované řešením v 802.11a • OFDM (jako u 802.11a): rychlosti 6,  9,  12,  18,  24,  36,  48,  54 Mbit/s – využívá frekvenční kanály o šířce 20 MHz (stejně jako OFDM v pásmu 5 GHz u 802.11a) • PBCC (nová technika přenosu): rychlosti 22 Mbit/s, 33 Mbit/s – Packet Binary Convolution Coding • používá jedinou nosnou v celém frekvenčním kanále o šířce 22 MHz, má 256 možných stavů • problém koexistence s 802.11b – ve stejné síti (buňce) mohou fungovat zařízení na bázi „staršího“ 802.11b i „novějšího“ 802.11g • ale „starší“ zařízení neznají techniku OFDM (ani PBCC), nedokáží správně interpretovat probíhající vysílání – jsou nutná určitá opatření na ochranu „novějších“ zařízení před „staršími“ zařízeními • tzv. G Protection