řízené centralizované metody • počítají s existencí centrálního arbitra • arbitr se musí dozvědět, kdo a kdy chce vysílat (získat přístup) – jinak by muselo jít o statické přidělování (FDM, TDM) • jak se to arbitr může dozvědět? – metodou výzev (polling) • centrální arbitr se pravidelně (cyklicky) dotazuje všech potenciálních zájemců o vysílání • režie spojená s dotazováním je relativně vysoká – z explicitních žádostí uzlů (requests) • musí existovat možnost vyslat žádost směrem k arbitrovi – buď předem vyhrazené časové sloty – žádosti „cestují“ stejnou cestou jako data – nebo samostatné přenosové cesty, např. samostatné signály – pak žádost může být vyslána kdykoli • výhody: – inteligence je soustředěna na jedno místo – arbitr může aplikovat různé strategie přidělování • může je i dynamicky měnit,v závislosti na chování sítě • nevýhody: – funkčnost sítě stojí a padá s funkčností centrálního arbitra • single point of failure – režie na komunikaci mezi arbitrem a uzly může být významná