řízené centralizované metody •              počítají s existencí centrálního arbitra •              arbitr se musí dozvědět, kdo a kdy chce vysílat (získat přístup) –          jinak by muselo jít o statické přidělování (FDM, TDM) •              jak se to arbitr může dozvědět? –          metodou výzev (polling) •         centrální arbitr se pravidelně (cyklicky) dotazuje všech potenciálních zájemců o vysílání •         režie spojená s dotazováním je relativně vysoká –          z explicitních žádostí uzlů (requests) •         musí existovat možnost vyslat žádost směrem k arbitrovi –        buď předem vyhrazené časové sloty –        žádosti „cestují“ stejnou cestou jako data –        nebo samostatné přenosové cesty, např. samostatné signály –        pak žádost může být vyslána kdykoli   •              výhody: –          inteligence je soustředěna na jedno místo –          arbitr může aplikovat různé strategie přidělování •         může je i dynamicky měnit,v závislosti na chování sítě •              nevýhody: –          funkčnost sítě stojí a padá s funkčností centrálního arbitra •         single point of failure –          režie na komunikaci mezi arbitrem a uzly může být významná