výsledek – zvolená koncepce • autoři TCP/IP se rozhodli pro "jednotnou pokličku", která zastírá konkrétní specifika jednotlivých IP sítí  • fakticky jde o jednotnou nadstavbu, kterou tvoří: – přenosový protokol IP, který má všude stejné vlastnosti a všude poskytuje stejné služby • je nespojovaný, nespolehlivý, funguje na principu maximální snahy – jednotné adresování • virtuální 32-bitové adresy (nemají žádný reálný vzor), tzv. IP adresy – tyto adresy by měly vyhovovat "pohledu na svět", který má TCP/IP – že svět je tvořen (vzájemně propojenými) dílčími sítěmi – IP adresy mají "síťovou část", identifikující síť jako celek, a dále "uzlovou část", identifikující uzel v rámci sítě – převodní mechanismy, které překládají mezi fyzickými (linkovými) adresami a virtuálními IP adresami • protokoly ARP, RARP, …. • existuje ale jedna výjimka: – IP protokol i vyšší vrstvy "vidí" maximální velikost linkového rámce (skrz parametr MTU, Maximum Transfer Unit) a měli by jej respektovat • tak aby nedocházelo ke zbytečné fragmentaci při přenosech