celková koncepce směrování • statické směrování – obsah směrovacích tabulek má statický charakter a nemění se • vyžaduje to ruční konfiguraci směrovačů (jejich směrovacích tabulek) – což je pracné a náchylné k chybám • nereaguje to na změny v síti – dostupnost nějaké sítě není závislá na stavu spojení • používá se jen výjimečně: – pro definování tzv. implicitních cest • default route – pro zavedení směrů které nejsou inzerovány • například v rámci firewallů – pro implementaci speciálních směrovacích politik • kdy je záměrem reagovat na směrovací informace jinak než obvykle – jako obrana proti nekorektním směrovacím informacím – ….. • dynamické směrování – obsah směrovacích tabulek má dynamický charakter a mění se • často je základ konfigurace vytvářen staticky, ruční  konfigurací směrovačů – např. implicitní cesty • ostatní údaje  se průběžně aktualizují • existují dvě základní varianty dynamického směrování – vector-distance routing • sousední směrovače si předávají celé své směrovací tabulky (obsahující "vzdálenostní vektory") • je hůře škálovatelné a méně stabilní, přestává se používat – link-state routing • směrovače si předávají jen údaje o průchodnosti cest k sousedům • lépe škálovatelné, používá se ….