distribuované směrování •       nejčastěji používaná varianta směrování •       jednotlivé směrovače vzájemně spolupracují –     posílají si aktualizační informace o změnách v síti •     pokud je směrování adaptivní a reaguje na dění v síti –     případně "části výpočtu" •       spolupráce směrovačů může být různá: –     výpočet optimálních cest je distribuovaný •     každý počítá kus, vzájemně si předávají části výpočtů •     nevýhoda: když jeden udělá chybu, "splete" i ostatní –     každý si počítá optimální cesty sám •     uzly si posílají jen "podklady" (informace o dostupnosti a změnách) •       výpočet optimálních cest –     je klasickou úlohou z teorie grafů –     používají se například: •     Bellman-Fordův algoritmus •     algoritmus Ford-Fulkersona •       z hlediska zatížení sítě (přenosových cest) je důležité: –     jaké objemy (aktualizačních) informací se přenáší •     může být limitujícím faktorem –     jak často •     pravidelně •     jen při změně •       základní varianty směrování: –     vector distance routing •     např. protokol RIP •     dnes se hodí již jen pro menší sítě –     link state routing •     např. protokol OSPF •     hodí se i pro větší sítě