řízené centralizované metody •       počítají s existencí centrálního arbitra •       arbitr se musí dozvědět, kdo a kdy chce vysílat (získat přístup) –     jinak by muselo jít o statické přidělování (FDM, TDM) •       jak se to arbitr může dozvědět? –     metodou výzev (polling) •     centrální arbitr se pravidelně (cyklicky) dotazuje všech potenciálních zájemců o vysílání •     režie spojená s dotazováním je relativně vysoká –     z explicitních žádostí uzlů (requests) •     musí existovat možnost vyslat žádost směrem k arbitrovi –    buď předem vyhrazené časové sloty –    žádosti „cestují“ stejnou cestou jako data –    nebo samostatné přenosové cesty, např. samostatné signály –    pak žádost může být vyslána kdykoli   •       výhody: –     inteligence je soustředěna na jedno místo –     arbitr může aplikovat různé strategie přidělování •     může je i dynamicky měnit,v závislosti na chování sítě •       nevýhody: –     funkčnost sítě stojí a padá s funkčností centrálního arbitra •     single point of failure –     režie na komunikaci mezi arbitrem a uzly může být významná