celková koncepce směrování •       statické směrování –     obsah směrovacích tabulek má statický charakter a nemění se •     vyžaduje to ruční konfiguraci směrovačů (jejich směrovacích tabulek) –    což je pracné a náchylné k chybám •     nereaguje to na změny v síti –    dostupnost nějaké sítě není závislá na stavu spojení •       používá se jen výjimečně: –     pro definování tzv. implicitních cest •     default route –     pro zavedení směrů které nejsou inzerovány •     například v rámci firewallů –     pro implementaci speciálních směrovacích politik •     kdy je záměrem reagovat na směrovací informace jinak než obvykle –     jako obrana proti nekorektním směrovacím informacím –     …..   •       dynamické směrování –     obsah směrovacích tabulek má dynamický charakter a mění se •     často je základ konfigurace vytvářen staticky, ruční  konfigurací směrovačů –    např. implicitní cesty •     ostatní údaje  se průběžně aktualizují •       existují dvě základní varianty dynamického směrování –     vector-distance routing •     sousední směrovače si předávají celé své směrovací tabulky (obsahující "vzdálenostní vektory") •     je hůře škálovatelné a méně stabilní, přestává se používat –     link-state routing •     směrovače si předávají jen údaje o průchodnosti cest k sousedům •     lépe škálovatelné, používá se ….