klasifikace algoritmů směrování •       centralizované směrování –     routing (rozhodování o směru) provádí jeden centralizovaný uzel •     tzv. route server –     jednotlivé směrovače (spíše tzv. "edge switch-e") provádí pouze forwarding •     kdykoli neví jak, zeptají se route serveru •       izolované směrování –     směrovače provádí routing i forwarding –     jednotlivé uzly nespolupracují na hledání optimálních cest !!! •     každý uzel se rozhoduje jen sám za sebe –     příklady: •     záplavové směrování •     metoda horké brambory •     metoda zpětného učení •     source routing •     …. –     obecně: •     méně efektivní, než když uzly spolupracují •       distribuované směrování –     směrovače provádí routing i forwarding –     uzly vzájemně spolupracují na hledání optimálních cest a na aktualizaci svých směrovacích informací –     příklady: •     vector distance routing •     link state routing •       hierarchické směrování –     obecný problém směrování: •     směrovací informace (o topologii sítě, stavu spojů, …) jsou příliš velké, přestává to být únosné –     řešením je dekompozice problému směrování •     soustava sítí se rozdělí na více relativně samostatných oblastí (area) •     uvnitř oblastí se směrování řeší samostatně, •     "mezi"  oblastmi se řeší jen "na hrubo"