Výsledek •       autoři TCP/IP se rozhodli pro "jednotnou pokličku", která zastírá konkrétní specifika jednotlivých IP sítí  •       fakticky jde o jednotnou nadstavbu, kterou tvoří: –     přenosový protokol IP, který má všude stejné vlastnosti a všude poskytuje stejné služby •    je nespojovaný, nespolehlivý, funguje na principu maximální snahy –     jednotné adresování •    virtuální 32-bitové adresy (nemají žádný reálný vzor), tzv. IP adresy –    tyto adresy by měly vyhovovat "pohledu na svět", který má TCP/IP – že svět je tvořen dílčími sítěmi a hostitelskými počítači (a směrovači) –    IP adresy mají "síťovou část", identifikující síť jako celek, a dále "uzlovou část", identifikující uzel v rámci sítě –     převodní mechanismy, které překládají mezi fyzickými (linkovými) adresami a virtuálními IP adresami •    protokoly ARP, RARP, …. •       existuje ale jedna výjimka: –     IP protokol i vyšší vrstvy "vidí" maximální velikost linkového rámce (skrz parametr MTU, Maximum Transfer Unit) a měli by jej respektovat •    tak aby nedocházelo ke zbytečné fragmentaci při přenosech