Potřebuje elektronizace restart?

S elektronickým podpisem je to v praxi docela složité. Stejně jako s elektronickými značkami, časovými razítky a hlavně s elektronickými dokumenty. Rádi bychom s tím vším pracovali, protože v tom tušíme obrovský potenciál, a současně tak nějak podvědomě cítíme, že před tím stejně neutečeme. Že jednou už jinou možnost mít ani nebudeme. Jenže dnes jsou všechny ty elektronické vymoženosti stále ještě natolik složité, že se v nich mnohdy nevyznají ani odborníci na IT.

No, něco pravdy na tom bude. Protože celá problematika elektronických dokumentů, podpisů, značek a razítek je velmi mladá, a zatím ještě "málo zažitá" a také "málo usazená", jak ve smyslu svého právního ukotvení, tak i osvěty a všeobecného povědomí o tom, jak vše funguje. Ostatně, s papírovými dokumenty se lidstvo učilo zacházet celá století, a za tu dobu jsme si na ně už nějak zvykli. Naproti tomu s elektronickými dokumenty a jejich podpisy se reálně potýkáme jen několik málo posledních let. Tak nečekejme, že všechno půjde ihned a hladce.

Naše právní úprava elektronického podpisu, konkrétně zákon č. 227/2000 Sb., už podle svého označení pochází z doby před 13 lety. A to je v daném oboru celá věčnost. Jistě, za tu dobu byl zákon vícekrát novelizován, a v některých ohledech předběhl a překonal i evropskou právní úpravu (unijní směrnici z roku 1999), ze které povinně vychází. Jenže to nestačí.

Možnosti technologií, ale hlavně potřeby praktického používání elektronických dokumentů, se rychle vyvíjí, a stále více předbíhají to, jak se novelizují příslušné zákony a další právní normy, které jim poskytují nezbytné ukotvení. Jedním z velkých problémů (ale zdaleka ne jediným) je třeba nekompatibilita právní úpravy elektronického podpisu v jednotlivých členských zemí Evropské unie. Dodnes to má ten důsledek, že ověřit platnost nějakého "zahraničního" elektronického podpisu je jako za trest. Ne snad, že by to nešlo. Ale je to komplikované a dá to spoustu práce, kterou snad ani nelze zautomatizovat.

Nicméně na obzoru je velká změna. V Bruselu totiž pracují na něčem, co by se dalo označit jako jakýsi "restart" celé problematiky elektronických podpisů, ale také elektronických dokumentů, stejně jako elektronických identit, autentizace (aneb: prokazování identit) a dalších souvisejících záležitostí. A to ve formě tzv. nařízení (Rady a Parlamentu EU), které se netransponuje do národních legislativ (obvykle všude trochu jinak), ale co platí ihned a ve všech členských zemích stejně. A co také fakticky "přebije" dosavadní národní úpravu.

Jedním z důsledků bude i to, že fakticky zmizí rozdíl mezi "tuzemským" elektronickým podpisem a tím "zahraničním". Stejně tak to ale bude znamenat i trochu jinou - naštěstí "vyzrálejší" a korektnější - práci s podpisy, značkami, i celými elektronickými dokumenty. I dořešení těch aspektů, které stávající právní úprava neřeší vůbec, nebo je řeší neuspokojivě či přímo špatně.

Připravme se tedy na to, že mnoho z věcí kolem elektronických podpisů a celých elektronických dokumentů bude už za pár let "trochu jinak". Pamatujme si také klíčové slovo eIDAS. Protože tak se jmenuje ono připravované nařízení. Překládá se jako nařízení "o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách".