Povinné datové schránky se odkládají
Kam se hrabou živnostníci, alias osoby samostatně výdělečně činné, na lékaře, když dojde na lámání chleba a na prosazování vlastních zájmů. Oběma skupinám ještě nedávno hrozilo, že od příštího roku budou muset povinně používat datové schránky, pro komunikaci se sociálkou. Jenže zatímco živnostníci se na žádný významnější odpor nezmohli, lékařům stačilo jen trochu si dupnout, pohrozit zhroucením systému vystavování neschopenek, a hned bylo všechno jinak. Vznešené záměry státu, který si chtěl vynutit co nejdůslednější elektronizaci, vzaly rázem za své, a lékaři si z nich vymohli odklad. Neschopenky tak mohou nadále, po další dva roky, vystavovat a posílat na sociálku (správu sociálního zabezpečení) postaru, klasicky na papíře, místo v elektronické podobě skrze datové schránky. Prý je to nutné proto, že řada lékařů na elektronickou formu komunikace není vůbec připravena. A dokonce to prý ani není možné po nich požadovat.
Elektronizace přitom má smysl tam, kde jde o činnosti, které se pravidelně opakují. Čím častěji, tím více má elektronizace smysl. Protože pouze tam se vyplatí jednorázově investovat do vybavení a prostředků, které elektronizace vyžaduje, a hlavně pak do "naučení se" tomu, co je potřebné vědět, umět a ovládat. Což by u neschopenek, vystavovaných lékaři pro jejich pacienty, mělo být splněno přeci jen více, než u něčeho jednorázového, co se odehrává jen jednou do roka. Jako třeba jednorázové podání Přehledu o příjmech a výdajích, které živnostníci podávají na sociálku jednou ročně. I ten měli od příštího roku podávat již jen elektronicky.
Jenže živnostníci, na rozdíl od lékařů, se povinnosti elektronizace sami nevzepřeli. Možná proto, že nejsou tak dobře organizovaní, nebo nemají tak účinné zbraně pro "přesvědčování" těch, co o věcech rozhodují. Nebo si prostě jen neuvědomili, co je čekalo. A tak jejich zájmy nakonec paradoxně hájil ten, kdo vše původně "spískal": dnes již exposlanec Jan Husák (za TOP 09). Byl to právě on, kdo v roce 2011 svým pozměňovacím návrhem prosadil povinnou elektronickou komunikaci pro lékaře i živnostníky směrem k sociálce. A právě on nyní přišel s tím, že "odmítá násilné zavádění datových schránek kvůli jednomu lejstru". Čímž byl míněn právě onen jednorázový Přehled o příjmech a výdajích, kvůli kterému si živnostníci měli pořizovat datové schránky. Protože další alternativa, v podobě použití uznávaného elektronického podpisu, ale také složitého systému elektronického podávání vůči sociálce, přes tzv. rozhraní VREP, se hodí jen pro často se opakující podání. Ne pro jednorázové podání Přehledu.
Apel (ex)poslance Husáka, směrovaný k ministrovi práce a sociálních věcí, se nakonec "svezl" na vlně, vyvolané lékaři, a byl vyslyšen: i živnostníci přeci jen dostali odklad. Byť ne na dva roky jako lékaři, nýbrž jen na rok. Ale dostali, takže i v příštím roce budou moci podat onen jediný list Přehledu (popsaný po obou stranách) na svou sociálku klasicky na papíře.
Odklad tak ovšem dostal i stát. A teď může i on přemýšlet o tom, zda takovou elektronizaci "za každou cenu" skutečně chce. Zda je mu jedno, kolik to bude stát jeho klienty, jen když on možná něco málo ušetří či jen zefektivní. Nebo zda bude myslet i na druhou stranu pomyslné barikády, a na její reálné možnosti, schopnosti a potřeby.