Problém zpřístupnění místní smyčky?

Pojďme se nyní zaměřit specificky na otázku toho, jak co nejefektivněji využít již existující místní smyčky. Jak již víme, k dispozici jsou technická řešení (zejména xDSL), umožňující přenášet po těchto místních smyčkách data podstatně vyšší rychlostí. Jádro problému je ale někde jinde: ve vlastnictví těchto místních smyček a v ochotě jejich vlastníka umožnit ostatním operátorům jejich využití.

V ČR, obdobně jako v zahraničí, je vlastníkem místních smyček tzv. inkumbent, neboli operátor který dříve působil jako monopolní, a nyní "přežil" i do doby otevřeného telekomunikačního trhu (kdy si typicky udržuje dominantní postavení). U nás je inkumbentem Český Telecom. Místní smyčku mu patří v důsledku historického vývoje, neboť jejich významná část vznikala ještě v době monopolního trhu, za jiných než tržních podmínek.

Prakticky nikde ve světě přitom není žádný inkumbent ochoten umožnit využití svých místních smyček i svým konkurentům, a proto mu musí být takováto povinnost nařízena, typicky zákonem. Samozřejmě přitom nejde o nějaké vyvlastnění, ale o pronájem za určitých podmínek, na kterých se buďto operátoři s inkumbentem dohodnou sami, nebo (a to je častější) tyto podmínky stanoví nezávislý regulátor.

Pouze "zpřístupnění", nebo i "unbundling"?

Samotné nařízení (uzákonění), které by inkumbenta zavázalo k poskytnutí přístupu k jeho místním smyčkám, však ještě nemusí být postačujícím řešením. Nejde totiž jen o to, aby i ostatní operátoři mohli získat přístup k místním smyčkám, vlastněným inkumbentem, samozřejmě na ekonomickém základě. Jde také o to, jakým konkrétním způsobem bude tento přístup řešen, především zda nebude spojen s nějakým povinným "dalším odběrem" služeb inkumbenta, což by faktické působení konkurence značně ztěžovalo. Český termín "zpřístupnění místní smyčky" tento aspekt bohužel nepostihuje, ale jeho anglický vzor "ULL, Unbundling the Local Loop" je na tom podstatně lépe. Naznačuje totiž, že přístup k místní smyčce nesmí být tzv. "bundlován", neboli povinně spojován s dalšími službami. Jinými slovy: služba spočívající ve využití místní smyčky nesmí být zahrnuta do povinného balíčku (tzv. bundlována) s dalšími službami od inkumbenta, o které by koncový zákazník či jiný operátor neměl zájem (a naopak je chtěl poskytovat sám).

Ilustračním příkladem může být to, jak Český Telecom "bundluje" k pevné telefonní stanici i své hlasové služby, skrze povinné zahrnutí hovorového kreditu do měsíčního paušálu. Například uživatel, který by chtěl na svém pevném telefonu pouze přijímat přicházející hovory, nebo by naopak chtěl realizovat všechny své hovory přes jiného operátora (skrze tzv. volbu operátora), fakticky musí Telecomu zaplatit dopředu, v rámci měsíčního paušálu, i za hovorové služby, o které nemá zájem a které třeba ani nevyužije.

V tomto konkrétním případě, na který si alternativní operátoři stěžovali až u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, nakonec Český Telecom "ustoupil" tím, že připravil cenové programy HOME ZERO a BUSINESS ZERO. V nich odstranil hovorový kredit (v hodnotě 90, resp. 100,- Kč), ale celkovou cenu snížil pouze o 20,- Kč.

Anglickým termínem "unbundling" se tedy rozumí právě to, aby k podobným věcem (povinnému odběru, resp. placení nevyžádaných služeb, skrze různé "balíčky") nedocházelo, ani na úrovni zpřístupnění místní smyčky.

Jaké jsou možnosti unbundlingu?

Pokud jde o technickou realizaci "zpřístupnění" místních smyček, v "unbundlované" podobě, i zde existuje několik různých možností:

• Plný přístup: tato varianta předpokládá, že alternativní operátor si od inkumbenta pronajme celou místní smyčku jako takovou. Tedy v zásadě jako "celý kus drátu". Ten pak může využít takovým způsobem, jakým uzná za vhodné, a není přitom prakticky ničím omezován. Pokud jde například o místní smyčku, ke které je připojen pevný telefon nějakého zákazníka, může alternativní operátor využít takto pronajatou místní smyčku k tomu, aby zákazníka připojil ke své telefonní ústředně. Pak mu může dát telefonní číslo ze své sítě, a může mu také nabídnout takový cenový program a další podmínky, jaké uzná za vhodné (nejspíše takové, které mu umožní pokrýt náklady na pronájem místní smyčky generovat nějaký zisk). Koncový zákazník pak bude platit celý svůj telefonní účet, včetně hovorného i měsíčního poplatku, do rukou alternativního operátora, a naopak již nebude platit nic původnímu vlastníkovi místní smyčky (Telecomu). Další možností, která připadá v úvahu, je to že alternativní operátor nasadí na místní smyčku ve vlastní režii vhodnou technologii (nejspíše xDSL), která zvýší její přenosové možnosti. Pak může alternativní operátor nabízet svému zákazníkovi například telefonování či ISDN služby, a souběžně s tím i datové služby (např. na bázi ADSL).
• Sdílený přístup: tato varianta předpokládá, že vlastník místní smyčky na ni nasadí takovou technologii, která rozdělí její přenosové pásmo nejméně na dvě části -na nižší pásmo, ve kterém probíhá tradičná přenos pro potřeby hlasových služeb či ISDN služeb, a pásmo vyšší, které je možné využít pro ADSL služby. Nižší pásmo si pak vlastník místní smyčky ponechá pro vlastní využití, což znamená, že zákazníkovi na konci místní smyčky může nadále poskytovat hlasové služby (či ISDN služby) stejně jako doposud. Teprve vyšší pásmo pronajme alternativnímu operátorovi, který jej může využít takovým způsobem jaký uzná za vhodné. Nejspíše tak, že na něj nasadí vlastní ADSL technologii, čímž vytvoří datový kanál skrze který může zákazníkovi poskytovat datové služby.
• Přístup k bitovému proudu (Bitstream access): při této variantě nasadí ADSL technologii na místní smyčku již její vlastník (inkumbent), a sám tak vytvoří datový přenosový kanál vedoucí od koncového uživatele až k nejbližší telefonní ústředně (resp. těsně před ní, na zařízení zvané DSLAM, od: DSL Access Multiplexor, viz obrázek). Vedle toho může na místní smyčce nadále poskytovat hlasové a ISDN služby, tak jako předtím. Alternativnímu operátorovi naopak pronajme až samotný datový přenosový kanál, který se chová jako pomyslná "bitová roura" - z jedné strany do něj vstupují jednotlivé bity, a z druhé strany z něj tyto bity ve stejném pořadí zase vystupují. Mimo jiné to znamená, že alternativní operátor může na takovémto přenosovém kanálu provozovat různé přenosové protokoly, podle vlastního uvážení, a v jejich výběru není inkumbentem nijak omezován. Stejně tak není omezován v kvalitě a celkovém charakteru služeb, které prostřednictvím tohoto datového kanálu nabídne koncovému zákazníkovi. Může to být připojení k Internetu, ale také cokoli jiného, včetně hlasových služeb. Další obměnou této varianty je to, když inkumbent neukončí "datový přenosový okruh" bezprostředně na konci místní smyčky, na zařízení DSLAM, ale ještě o něco dále. Tedy že fakticky svede výstupy jednotlivých datových kanálů (ze zařízení DSLAM) do jedné sítě, typicky na bázi ATM, a předá je alternativnímu operátorovi již "spojené". Velmi ovšem záleží na konkrétním způsobu, jak inkumbent jednotlivé kanály "spojí" v ATM síti, zda přitom neznehodnotí část jejich přenosových schopností.
• Přístup k IP proudu (IP-stream access): tato varianta předpokládá, že inkumbent nasadí na místní smyčky ADSL technologii ve své režii, podobně jako u předchozí varianty, a také "svede" jednotlivé přenosové kanály do jednoho nebo několika málo míst, kde pak datový provoz předává alternativnímu operátorovi. Důležité ale je, že nad ADSL provozuje ještě protokol IP, a že "slučování" jednotlivých kanálů se děje v rámci IP sítě, způsobem který má charakter sdílení společné přenosové kapacity. Alternativní operátor pak nezískává obecnou "bitovou rouru", nad kterou by mohl sám provozovat jakýkoli protokol dle svého uvážení. Místo toho za něj již tento "vyšší" protokol provozuje již inkumbent, a to konkrétně protokol IP. Alternativní operátor pak musí vzít zavděk tímto protokolem. Může jej využít k poskytování těch služeb, pro které se protokol IP dobře hodí (což je třeba přístup k Internetu). Problém však nastává, jakmile by alternativní operátor chtěl nabízet jiné služby, pro které protokol IP není nejvhodnější (což je třeba přenos hlasu či obrazu).

V ČR je v současné době nabízena (skrze velkoobchodní nabídku Českého Telecomu na služby na bázi ADSL) pouze čtvrtá varianta, neboli "přístup k IP proudu". Pro alternativní operátory je její využití dále ztíženo tím, že Telecom provádí ještě ve své síti poměrně vysokou agregaci: určitý počet "vstupů" (kanálů vedoucích od koncových uživatelů) spojuje do jedné výstupní kapacity s agregačním poměrem 1:50 (u služeb v třídě BASIC), resp. 1:20 (u třídy PROFI). To v praxi výrazně ovlivňuje (zhoršuje) kvalitu celé poskytované služby, tj. vysokorychlostního přístupu k Internetu na bázi ADSL, přičemž alternativní operátoři nemají možnost agregační poměr ovlivnit. Mohou pouze přeprodávat to, co přesně nadefinoval a nastavil již Český Telecom.

Následující tabulka ukazuje stav poskytování datových služeb na bázi ADSL u nás a ve světě, s rozlišením podle toho zda se tak děje pomocí bitstreamu či IP streamu: