Historie naší liberalizace, díl XVI: Regulátor stanovuje cenu za propojení

Po malém zastavené u magického data 1.1.2001 (v předchozím dílu) se můžeme znovu ponořit do zvýřených vod kolem sjednávání prvních propojovacích dohod mezi dominantním operátorem a nově nastupujícími alternativními operátory. Celé dění jsme opustili v okamžiku, kdy Český telekomunikační úřad vydal 27.12.2000 závaznou metodiku pro výpočet propojovacích poplatků, jako své historicky první cenové rozhodnutí v pozici nezávislého regulátora. Stalo se tak poté, co k tomu byl explicitně vyzván jednajícími stranami, které se nedokázaly samy dohodnout.

Připomeňme si, že jejich vzájemná dohoda má podle platného zákona přednost před všemi ostatními řešeními (a ceny sjednané dohodou nemusí nutně vycházet z nákladů - musí být pouze nediskriminační vůči všem operátorům a jejich výpočet musí být ověřitelný). Teprve když k dohodě nedojde, musí nastoupit regulátor a jednajícím stranám předepsat závaznou metodiku, podle které musí postupovat. Tato metodika přitom již musí být odvozena od nákladů. Jak jsme si již uvedli dříve, ČTÚ použil princip pro stanovení takovéto metodiky metody FAC (Fully Allocated Costs), prosazovanou Telecomem, ale upravil v ní rozsah nákladů, které je možné započítat (omezil započitatelné náklady). Alternativní operátoři to ve svém vyjádření komentovali následovně:

Vydané cenové opatření ČTÚ se sice snaží eliminovat část neoprávněně účtovaných nákladů, ale navržená metodika výpočtu je založena na nákladech Českého Telecomu bez objektivního srovnání s náklady efektivního operátora dle platných požadavků v Evropské unii. Rozhodnutí tedy nezaručuje, že nově stanovené ceny za propojení budou odpovídat skutečným nezbytným nákladům a že tak budou podporovat vznik konkurenčního prostředí v českých telekomunikacích.

Jak jsme si také již naznačili v předchozích dílech, problémem jakékoli metodiky založené na nákladech je také to, že své vstupní údaje (náklady) si jednající strany nechávají pro sebe a nezpřístupňují je ani druhé straně, natož pak veřejnosti (jsou povinni je zpřístupnit pouze nezávislému regulátorovi). Proto i jednání nad závaznou metodikou jsou jednáním nad čísly, u kterých žádná z obou stran nemůže ověřit jak vznikly (a zda vznikly správnou aplikací závazné metodiky).

Jaké byly první reakce?

První reakce jednajících stran po vydání závazné metodiky (27.12.2000) byly velmi optimistické. Například 4. ledna 2001 se schází na vzájemném jednání zástupci Českého Telecomu a Aliatelu a společně žádají regulátora aby prozatím nezasahoval do dalšího vývoje, protože se blíží vzájemné dohodě. Zástupci Telecomu se dokonce vyjadřili v tom smyslu, že propojovací dohoda by mohla být uzavřena do 14 dnů.

Další jednání obou stran se mělo uskutečnit již 10, ledna, a v předvečer vydává Aliatel optimistickou tiskovou zprávu:

Na zítřejší (ve středu 10. 1.) schůzce představitelů obou firem mají zástupci dominantního operátora předložit nový návrh cen za propojení, stanovený na základě metodiky Českého telekomunikačního úřadu vydané 27.12.2000. Budou-li tyto ceny pro Aliatel přijatelné, bude odstraněna zásadní překážka k uzavření dohody o propojení mezi oběma operátory.

Setkání 10. ledna proběhlo, ale kýžený výsledek nepřineslo. Tisková zpráva, kterou k tomu vydal právě Aliatel, byla příznačně nadepsána:

Telecom ani dnes nepředložil přijatelné ceny za propojení

Co přesně si obě strany na jednání 10. ledna 2001 předaly, navrhly atd. nebylo zveřejněno. Pouze z kontextu lze usuzovat na to, že nová nabídka předložená Telecomem se asi příliš nelišila od původní nabídky (resp. od obsahu referenční nabídky RIO).

Prakticky souběžně probíhala jednání Telecomu i s dalšími alternativními operátory. Podobně jako Aliatel dopadnul i Contactel, který také dostal novou od nabídku Telecomu, ale po prostudování ji neakceptoval.

Nic už tedy nestálo v cestě (či spíše: nemohlo zabránit) dalšímu kroku, který za dané situace musel zákonitě následovat - podle dikce zákona měl při nedohodě operátorů nad stanovenou metodikou nastoupit regulátor, sám použít svou vlastní metodiku a sám vypočítat ceny (poplatky) za propojení, které následně nadiktuje operátorům jako závazné maximální ceny.

Jak rozhodl regulátor?

Nezávislý regulátor očividně vyhověl žádosti jednajících stran o posečkání a s dalším svým rozhodnutím čekal až jak jednání operátorů dopadnou. Když jej dvojice Aliatel-Český Telecom požádala počátkem ledna 2001 o odklad, zřejmě jim dal čas do pátku 12. ledna.

Ještě před pátkem 12. ledna (konkrétně ve středu 10.1.) uspořádal regulátor tiskovku, na které naznačil něco ze svých představ:

Cena za telefonní hovor do sítě Telecomu by se měla podle Stádníka pohybovat v rozpětí obvyklém v zahraničí, tedy například pro místní telefonát mezi 0,2 a 0,7 Kč za minutu.

To již dávalo tušit, jak asi bude rozhodnutí regulátora vypadat: bude někde na půli cesty mezi průměrem 31 haléřů, na kterém se mezi sebou dohodli alternativní operátoři a částkami nad 1 korunou, které ve své referenční nabídce požadoval Telecom. Jak to ale nakonec dopadlo?

V pátek 12.1.2001 vydává Český telekomunikační úřad své v pořadí již druhé cenové rozhodnutí, 02/PROP/2001, kterým stanoví že:

• cena za zakončení 1 minuty hovoru v místním provozu ve špičce je 66 haléřů, mimo špičku 33 haléřů
• cena za zakončení 1 minuty hovoru v rámci 1 tranzitu do jiného uzlového telefonního obvodu: 1,08 Kč ve špičce, 0,54 Kč mimo špičku
• cena za zakončení 1 minuty hovoru v rámci 2 tranzitů: 1,59 Kč ve špičce, 0,79 Kč mimo špičku

Je to hodně, nebo málo? Z pohledu Českého Telecomu, který původně požadoval podstatně více, se to určitě jevilo jako málo. Naopak z pohledu alternativních operátorů jako hodně. První komentáře vypadaly takto:

Aliatel: "S potěšením konstatujeme, že ČTÚ stanovil ceny na znatelně nižší úrovni, než na jaké se pohybovala původní cenová nabídka Českého Telecomu. Tím nezávislý regulátor významně přispěl k odstartování liberalizace trhu v ČR"

GTS: Rozhodnutí ČTÚ o maximální ceně pro propojení pevných telekomunikačních sítí bude GTS nucena akceptovat, přestože vychází vstříc monopolnímu operátorovi, neboť uzavření propojovacích dohod mezi operátory je nezbytnou podmínkou fungování a zahájení liberalizace telekomunikačního trhu. GTS považuje stanovené ceny za propojení vysoké - bohužel vychází vstříc monopolnímu operátorovi. Pro výpočet ceny za propojení stále považujeme za nejvhodnější metodu Best Practise, doporučenou Evropskou komisí.

Největší smysl má zřejmě srovnání s cenami v EU. Jak dopadá, ukazuje následující tabulka (s minutovými cenami ve špičce, v eurocentech):

V ní jsou uvedeny doporučené ceny za propojení pro členské země pro rok 2000 (naše jsou na rok 2001). Částky jsou přitom přepočítány s použitím kurzu 35 Kč za 1 Euro.

Rozhodnutí nezávislého regulátora je i s odstupem času možné hodnotit jako diplomatický ústupek oběma stranám - žádná z nich nedosáhla svého a každá musela v něčem ustoupit. Byl ale další vývoj, po vydání tohoto cenového rozhodnutí, již jen technickou rutinou? Následovalo velmi brzké uzavření propojovacích dohod? Bohužel ještě nikoli - ale o tom opět až příště.