Černý telekomunikační pátek
Špatné zprávy často a rády přichází v pátek, nejlépe odpoledne, tak aby dokázaly zkazit celý víkend. Ovšem zpráva o zrušení aukce kmitočtů pro mobilní sítě, se kterou přišel Český telekomunikační úřad v pátek 8.3.2013 odpoledne, zkazila mnohem víc než jen jeden víkend. Byl to blesk z čistého nebe, který asi ze všeho nejvíce poničil naše iluze. Či spíše ty zbytky iluzí, které nám ještě zůstaly a které se týkají představy, že by se náš telekomunikační trh snad mohl vyvíjet zase nějak normálněji.
Takhle jsme se zase znovu vrátili k určitým extrémům: budeme asi první zemí, kde byla podobná aukce zrušena kvůli tomu, že by vynesla příliš mnoho. Nebo alespoň takové je oficiální zdůvodnění: cena přes 20 miliard korun (míněno: dohromady, za všechny nabízené kmitočty) se pořadateli aukce, tedy Českému telekomunikačnímu úřadu, zdála již příliš vysoká, a tak aukci raději zrušil. Zajímavé je, že samotným účastníkům to asi tak moc drahé nepřišlo - protože to byli oni, kdo přihazoval a přihazoval, až se cena vyšplhala do této výše. A zřejmě by ještě šplhala dál, protože dalším z argumentů pro zastavení bylo to, že má tendenci dále růst.
Jenže ten, kdo aukci pořádal (tedy Český telekomunikační úřad), to považoval za příliš vysoké kvůli tomu, že operátorům, kteří by v aukci vysoutěžili nové kmitočty za takto vysokou ceny, by již nezbylo dost finančních prostředků na jejich požadované využití. Tedy na vybudování nových sítí v takovém rozsahu, jaký od nich požadují tzv. rozvojová kritéria. A že by se museli hojit neúnosným zvyšováním cen svých služeb pro koncové zákazníky.
Jistě, cena za kmitočty v aukci skutečně hraje klíčovou roli v byznys plánech operátorů, kteří se aukce účastní. Ty určují, jak daleko až mohou v aukci zajít se svými nabídkami, aby jim to ještě "vycházelo", a kdy už by se měli z aukce stáhnout, protože jim to už "nevychází". Rozhodování mezi oběma stavy určitě není nijak lehké, stejně jako taktika "přihazování" - ale přísluší samotným účastníků aukce a nikoli jejímu organizátorovi. Protože jsou to účastníci aukce, kdo do ní vstupuje, kdo v ní měří své síly se svými soupeři, a kdo také musí nést riziko toho, kdy své síly přecení a nakoupí příliš draze.
Pokud by jejich síly měl hodnotit a jejich přecenění hlídat organizátor aukce, pak už by to vlastně žádná aukce nebyla. Jednalo by se již o něco, co se používalo dříve, a čemu se říkalo soutěž krásy: pořadatel této soutěže zde sám hodnotil jednotlivé nabídky podle celé řady kritérií, které sám (a dopředu) definoval. A kde cena byla jen jedním z kritérií.
Když už jsme ale i u nás přešli na formu aukce, měli bychom u ní již zůstat, a ne se snažit ji nějak zpětně přetvářet v soutěž krásy, skrze hodnocení a rozhodování samotným pořadatelem. Tedy nechat účastníky, ať sami rozhodují o svých krocích, a také nesou s tím spojené riziko. Pořadatel, tedy ČTÚ, by se měl soustředit na korektní průběh aukce, a také na dostatečně konkrétní a přesné nastavení podmínek aukce. A jako regulátor, kterým současně je, by se měl starat o celkové fungování telekomunikačního trhu a dostatečnou konkurenci. Jestliže nyní argumentuje tím, že účastníci aukce by se hojili neúnosným zvyšováním svým koncových cen, pak tím vlastně říká, že operátoři si na našem mobilním trhu mohou dělat, co chtějí, a žádná konkurence jim ve zvyšování cen nebrání.