Stalo se: letenky už koupíme pouze elektronické
S koncem května nastal v letecké dopravě příslovečný den D: z tradičních papírových letenek se přešlo výhradně na letenky elektronické. Ty už v poslední době výrazně převažovaly nad těmi papírovými, poměrem až 9:1. Nicméně u způsobu jejich nákupu je to dosud přesně obráceně, po Internetu se jich nakupuje asi jen desetina.
Poslední den letošního května se stal významným milníkem v historii „e-ticketingu“ (eletronického ticketingu, což se raději ani nebudu pokoušet překládat do češtiny). Právě k tomuto dni totiž začalo platit rozhodnutí organizace IATA (International Air Transport Association), sdružující letecké dopravce, ohledně výhradního používání elektronických letenek. Tedy spíše rozhodnutí o tom, že tradiční papírové letenky se již nesmí nově vydávat, a místo nich už musí být vydávány pouze letenky elektronické.
Těm čtenářům, kteří v poslední době pravdivěji využívají leteckou dopravu (a nejen tu), to nejspíše nepřipadne jako žádná velká změna, protože elektronické letenky (a jízdenky obecně) se hojně a s oblibou používají už nějaký ten pátek. Proč tomu tak je, asi není nutné obšírněji rozvádět: je to levnější, pružnější, a vše potřebné lze realizovat i distančně (například přes Internet). Také pro cestující to má řadu předností, včetně té, že elektronickou letenku čí jízdenku nelze z principu ztratit.
Takže prakticky každý přepravce, který jen trochu hledí i do budoucna, sám a z vlastní iniciativy přechází na tento elektronický způsob vystavování a používání „lístků“(anglicky : tickets), ať už v podobě jízdenek, letenek atd. Proč ale pak musí nastupovat ještě nějaké „nařizování shůry“, které někomu direktivně naordinuje, že už nesmí používat klasické papírové letenky? Jako v daném případě s 31. květnem a rozhodnutím organizace IATA?
Když zůstaneme jen u letenek, jejich samotné vydávání je jen jednou z částí celé složitější mozaiky. Letecké společnosti totiž nefungují ve vakuu a jen na „svých“ letištích, která jsou vybavena vším potřebným pro práci s elektronickými letenkami. V praxi je třeba, aby elektronické letenky byly akceptovány i na „cizích“ letištích, při nástupu cestujících na zpáteční lety. Ale stejně tak při nejrůznějších přestupech a navazujících letech musí být akceptovány příslušnými dalšími přepravci. A to nejde bez vzájemné dohody leteckých přepravců, které se říká interlining (resp. interline ticketing). Stejně tak je ale třeba pamatovat i na různé krajní situace a nenadálé události, jako jsou zrušené a náhradní spoje apod.
Uzavírání dohod o interliningu mezi leteckými přepravci určitě není zcela triviální záležitostí. Mezi velkými společnostmi, na které také připadá největší procento různých přestupů cestujících, to ale nejspíše bude schůdnější, než s velkým počtem menších až velmi malých přepravců, kteří obvykle operují jen v malých lokalitách.
Například České aerolinie mají v současné době přes padesát tři dohod o interliningu (zdroj):
„K 15. květnu jsme dokončili interline propojení s padesátoutřetí leteckou společností United Airlines. Jsme nyní schopni pokrýt v podstatě celou síť Českých aerolinií a jejich partnerů, a to již dva týdny před ustanoveným termínem IATA,“ řekl viceprezident Českých aerolinií pro informační technologie Jiří Devát. Poslední interline propojení, které si České aerolinie předsevzaly uzavřít do konce června 2008 do destinace Jerevanu, bude platná k 26. květnu 2008.
A tak ČSA hrdě hlásí, že
České aerolinie umožňují vydat elektronickou letenku ve 100 procentech případů
Ovšem samotná organizace IATA, která svým členům e-ticketing nařídila, sdružuje přibližně 240 leteckých přepravců, kteří zajišťují na 94% veškerého leteckého provozu. Někteří z nich mohou provozovat jen charterovou dopravu a interlining s provozovateli pravidelné přepravy možná ani nepotřebují. Ale i tak si dovolím předpokládat, že stále neplatí, že by byl potřebnou interliningovou dohodou propojen opravdu „každý s každým“, tak aby se ošetřily všechny možné přestupy cestujících, i do těch nejexotičtějších lokalit. Ještě v březnu t.r. přitom z celkového počtu asi 12 000 dohod mezi leteckými přepravci po celém světě jich pouze 3400 zahrnovalo vzájemné uznávání elektronických letenek. Ale na druhou stranu těchto 3400 dohod „pokrývalo“ už na 90 procent veškerého provozu s přestupy cestujících (zdroj).
Na to, že stále ještě budou přetrvávat výjimky – že určité procento přestupů mezi různými přepravci stále nebude „pokryto“ potřebnými vzájemnými dohodami, nebo že stále ještě budou existovat přepravci, kteří vůbec nepracují s elektronickými letenkami - upozorňovaly mnohé subjekty ze světa letecké přepravy, zejména z řad cestovních kanceláří a agentur. Právě jim se asi nejspíše může stát, že některému ze svých klientů nebudou nově schopni zajistit vystavení letenky pro celou jejich „méně standardní“ cestu, například do nějaké méně frekventované destinace. A tak se na poslední chvíli snažili přimět organizaci IATA k dalšímu odsunu jejího ultimáta. To přitom už jednou odloženo bylo, a to ze stejných důvodů, jakými se argumentuje dnes. Původně totiž měl konec papírových letenek nastat s koncem loňského roku. Tentokráte už byla IATA neoblomná a protesty nevyslyšela.
Uvidíme tedy, jaké dopady tento přechod stylem „dne D“ dopadne. Zda komplikace, které cestující veřejnosti i přepravcům vzniknou, budou jen marginální a záhy odezní, nebo zda případné komplikace budou vážnější a budou trvat déle. Bude zajímavé to sledovat už i kvůli jiným druhům „elektronického ticketingu“, které se také postupně prosazují. Ale většinou nemají nikoho, kdo by v příslušné oblasti měl takovou pozici a sílu (jako IATA v letectví), aby prosadil nové řešení formou velkého třesku, k nějakému „dni D“.
Jak jsou na tom ČSA?
České aerolinie začaly s prodejem čistě elektronických letenek 16.12.2004, a to pro lety do Londýna. Další destinace přibývaly postupně, k polovině roku 2005 jich bylo na 51. Objem vystavených elektronických letenek však tehdy představoval pouze cca 5 procent. Stále se přitom jednalo jen o přímé lety s ČSA, a teprve následně se možnosti e-ticketingu rozšiřovaly i na lety členů aliance SkyTeam, a pak i na další přepravce a lety s přestupy.
Na přelomu loňského a letošního roku již ČSA hlásily, že svým zákazníkům vystavují v průměru 84 procent letenek v elektronické formě. V současné době, tedy po pěti měsících, už ČSA hlásí další růst: v elektronické formě prý vystavuje v průměru na 90 procent všech letenek (z toho v síti prodejních agentur zhruba 95 procent, a ve vlastní prodejní síti Českých aerolinií více než 78 procent). Od počátku června už by to ale mělo být 100 procent, vzhledem ke konci klasických papírových letenek.
V současné době ČSA instalují nový „airline system“ od společnosti Travelport, který by měl nahradit celkem 12 různých subsystémů, které ČSA využívá v současné době, mj. i pro vystavování elektrických letenek. Do provozu by se měl dostat koncem letošního roku.
Zajímavé přitom je, že když v roce 2005 začaly ČSA významněji rozjíždět svůj vlastní elektronický ticketing, deklarovaly, že náklady na knihování (booking) a vystavení letenky (ticketing) se v případě klasické papírové letenky pohybují kolem 28 USD, zatímco u elektronické letenky je to o 10 USD méně (podrobněji). Dnes už i ČSA hovoří o cca 10 dolarech v případě papírové letenky, a o 1 USD u elektronické letenky.
Jak nakupujeme po Internetu?
Předností letenek v elektronické formě samozřejmě není jenom jejich snazší zpracování samotnými přepravci. Snáze se vystavují a hlavně doručují: dají se poslat emailem a vytisknout i na nejobyčejnější tiskárně, jako jednoduchý text. A vlastně i bez něj se dá obejít, pouhým zapamatováním si příslušného identifikátoru (čísla rezervace, resp. letenky). Takže vlastně ani ten „kus papíru“ v zásadě nepotřebujete, i když je určitě bezpečnější ho mít, pro případ nějakých nepředvídaných událostí. A obejdete se vlastně i bez rezervačního kódu, který se dá v rezervačním systému dohledat podle jména cestujícího.
Rozlišovat bychom ale měli mezi „nákupem“ letenky (včetně knihování a placení) a její „vystavením“: čísla, rychle se blížící ke 100 procentům, se týkají vystavování letenek, ale stále nikoli samotného „nakupování“ letenek. Naproti tomu počty „nákupů“ přes Internet jsou podstatně nižší. Například počátkem roku hlásily naše ČSA, že přes Internet prodají jen asi 10 procent letenek.
Obecně přitom nákupy po Internetu u tuzemských uživatelů utěšeně narůstají, jak dokazuje i čerstvě zveřejněný průzkum společnosti Factum Invenio. Jak ukazuje následující obrázek, frekvence nákupů každoročně roste. Nejvíce asi u „příležitostných“ nákupů (jednou až desetkrát), a méně už u pravidelného nakupování (více jak desetkrát).
Samotný průzkum Factum Invenio přitom zmiňuje letenky jako příklad toho, co se po Internetu nakupuje čím dál tím více:
Skladba často nakupovaných komodit se v posledních letech příliš nemění. Mezi nejoblíbenější zboží nakupované na internetu patří oblečení, elektronika, knihy, domácí spotřebiče, audiovizuální nosiče a počítače včetně příslušenství. Přesto lze v tomto ohledu vysledovat určitý posun. Mírně klesá zájem o nosiče typu CD, DVD, naopak roste poptávka po zájezdech, letenkách a oblečení.
A když už jsme u preferencí kolem nakupování, ukažme si ještě jeden zajímavý výsledek průzkumu Factum Invenio. Jde o formu placení, kde dochází k největšímu procentuelnímu nárůstu placení formou převodu z účtu.
Autoři průzkumu to dokonce vidí tak, že právě převod z účtu by měl do budoucna převážit:
Nejpoužívanějším způsobem platby za objednané zboží zůstává dobírka, ale vzhledem k tomu, že stále více zákazníku preferuje převod z úctu, je možné předpokládat, že v blízké době se nejběžnějším způsobem platby v internetových obchodech stane právě převod z úctu.
No, ještě by to chtělo vědět, co přesně je do „převodu z účtu“ zahrnuto. Patří sem například platební mechanismy typu PayPal či nového PaySec, kde vlastně také dochází k převodu z účtu, který má zákazník u provozovatele takovéto služby? Nebo je tím míněna jen klasická forma platby předem, z bankovního účtu zákazníka na bankovní účet prodejce?