Levnější roaming: najednou to jde!

Mezinárodní roaming je jednou z mála oblastí, kde jakoby stále vládne duch starých monopolních časů. Ceny jsou zde opravdu horentní, a všichni poskytovatelé se svorně dušují, jak moc s tím chtějí něco dělat - ale skutek dosud jaksi utekl. Skutečné změny se začínají rýsovat až teprve nyní, poté co Evropská komise dala najevo, že své předchozí výzvy ke zlevňování roamingu myslí opravdu vážně a hodlá se jich domoci třeba i cestou nejtvrdší, skrze regulaci koncových cen.

Proč ale dosud v oblasti roamingu nezafungovala konkurence, která i zde existuje, a která v oblasti "národních služeb" již přinesla své ovoce? Důvodů bude nejspíše více, a určitě mezi ně patří i preference uživatelů. Ti se nejspíše rozhodují hlavně podle toho, co jim operátor nabízí "doma", kde jeho služby využívají v rozhodující míře. Jeho roamingové ceny pak berou jako jakési nutné zlo, které se snaží kompenzovat minimalizací hovorů v zahraničí.

Ale zase bychom to neměli vztahovat na úplně všechny zákazníky, protože někteří z nich naopak využívají roaming dosti intenzivně, a podle toho pak budou i vybírat svého operátora. Jenže to asi budou hlavně firemní zákazníci, kterým může záležet na jiných věcech, než pouze na co nejnižší ceně.

Efekt spojených nádob?

Se svou trochou do mlýna, ve směru bránícím snižování cen roamingu, však mohla přispět i celková filosofie trhu elektronických komunikací a hospodářské soutěže v EU. Jde o to, že roaming už není službou jediného operátora, který by si ji zajistil sám, od A do Z, ale vyžaduje spolupráci nejméně dvou operátorů (z pohledu zákazníka domácího a zahraničního). Tito operátoři se pak musí dohodnout na určitých podmínkách vzájemné spolupráce, a ty pak předurčují ceny a další parametry roamingu jako služby.

Jenže když se dva subjekty dohadují na vzájemných podmínkách, už vstupují do hry požadavky soutěžního práva, požadující aby nikdo z nich nediskriminoval někoho třetího. Například tím, že se někdo s někým domluví na výhodnějších podmínkách, ale ostatním takto výhodné podmínky nenabídne. A tady je v zásadě jedno, zda jde o domlouvání podmínek mezi dvěma členy téže nadnárodní skupiny, nebo mezi dvěma zcela nezávislými a jinak neprovázanými operátory.

Výsledkem pak ale nutně je něco, co se chová jako spojené nádoby - kde jakákoli změna vzájemných podmínek mezi operátory může být pouze plošná, týkající se úplně všech, bez výjimky. To ale účinně brzdí veškeré snahy o dílčí změny, jen mezi některými operátory.

Právě tento argument pak Komisi, volající po snižování cen roamingu, předhodili i samotní operátoři: (zdroj)

"Škodlivá regulace brzdí trh, postihuje operátory i zákazníky," uvedl ředitel Vodafone Richard Feasy a argumentoval, že Vodafone při převzetí německého operátora Mannesman v roce 2001 nabídl lacinější hovory v rámci skupiny, ale EK požadovala stejný tarif i pro konkurenci, takže zásah EK nakonec zabránil zlevnění.

Po čem volá Komise?

Jak je z předchozího citátu patrné, Evropská komise se nepřímo angažovala v oblasti roamingu již dříve. Teprve koncem roku 2004 však přišla s konkrétními aktivitami, požadujícími razantnější snižování cen za roaming:

• nejprve začala evropská skupina regulátorů (ERG) zjišťovat, jaké doopravdy jsou ceny za roaming.
• následně komisařka Redingová varovala spotřebitele před přemrštěně vysokými cenami roamingu, a vyzvala mobilní operátory k jejich snížení
• v říjnu 2005 spustila EK nový web, přinášející srovnání cen za roaming a také radící uživatelům, jak minimalizovat své náklady na roaming.
• ani veřejné pranýřování vysokých cen skrze nový web však nepomohlo k jejich snížení, a tak v únoru 2006 komisařka Redingová přichází s novou "roamingovou iniciativou", v rámci které by mohlo dojít i na tvrdší kroky, včetně cenové regulace. Komise k této iniciativě otevírá veřejnou konzultaci, a to nejprve první kolo, a pak kolo druhé, které skončilo minulý pátek (12.5.2006).

Formálním výstupem celé roamingové inciativy by měla být nová direktiva, regulující mezinárodní roaming (samozřejmě jen v rámci EU, protože dále její pravomoci nesahají). Nejprve samozřejmě vznikne její návrh, který bude následně posuzovat samotná Komise, a pak se jí bude zabývat i Evropský Parlament.

Pokud jde o faktické cíle, kterých by mělo být dosaženo, ty komisařka Redingová popisovala při své nedávné návštěvě v Praze takto:

• roamingové poplatky za příchozí hovory by měly být zrušeny úplně (a volající by neměl platit nic navíc)
• "místní volání v zahraničí" (v rámci navštívené země) by mělo stát stejně jako volání v domovské zemi
• volání ze zahraničí domů by mělo stát stejně, jako běžný hovor do zahraničí (jako volání z domovské země směrem k zahraničnímu účastníkovi)
• vše by se mělo týkat pouze roamingu mezi zeměmi EU (nikoli roamingu obecně, i do zemí mimo EU)
• cestou k dosažení požadovaného stavu by měla být v první řadě regulace koncových cen, eventuelně doprovázená regulací velkoobchodních cen (cen mezi operátory).

Jak reagují mobilní operátoři?

První reakce mobilních operátorů, zejména v rámci první fáze veřejné konzultace k celé iniciativě, či v rámci "malého slyšení" před Evropským parlamentem (podrobněji), byly podle očekávání celkově negativní, stavící se proti regulaci roamingu. Argumenty, které zde padaly ze strany operátorů - jako například že umělé snížení cen za roaming se projeví zdražením "národního" provozu - však Komisi neodradily od jejího záměru postupovat dále a připravit návrh regulační direktivy v plánovaném termínu, tedy ještě v červnu.

Zajímavá však byla následná reakce mobilních operátorů, kteří zřejmě již pochopili, že Komisi svými argumenty nepřesvědčili, a že už skutečně jde do tuhého. A tak náhle sami přešli do protiútoku a začali se předhánět ve vlastních návrzích toho, jak svým zákazníkům zlevní a zatraktivní roaming.

Reakce skupiny Telefónica

Například španělská Telefónica, vlastnící hned dvě mobilní společnosti O2 a Telefónica Móviles, přišla s "komplexní nabídkou roamingových tarifů" pod názvem My Europe. Tvořit by ji měly (pouze) dva tarify, z nichž jeden je určený méně volajícím, a druhý naopak těm, kteří v rámci roamingu volají více.

Principem prvního tarifu, určeného méně volajícím, je sjednocení ceny za příchozí i odchozí hovor, v rozmezí od 0,50 do 059 € za minutu, bez závislosti na použité síti. To pak má zákazníkům přinést úsporu "více než 60%". Pokud si to ale srovnám s tím, co požaduje EU, pak je to její představě ještě stále dosti vzdáleno. Například za příchozí hovory v roamingu by se stále platily relativně vysoké minutové ceny, srovnatelnou s cenou ochozích hovorů.

Úplné odbourání minutových poplatků za příchozí hovory má nabídnout až druhý tarif ("high roamer"), pro hodně volající v rámci roamingu. Jenže i zde půjde jen o přesun minutového poplatku za příchozí hovory do poplatku paušálního, který bude navíc závislý na tom, které země se bude zlevnění týkat.

Nová nabídka "My Europe" se však zatím netýká zákazníků zde v ČR. To teprve přijde, a způsob, jakým se tak stane, chce Eurotel oznámit v červnu:

Konkrétní informace o tom, jak tuto nabídku budou moci využít zákazníci společnosti Eurotel (Telefónica O2 Czech Republic), budou zveřejněny v průběhu června.

Reakce Vodafone

Také český Vodafone, dříve Oskar, promptně přispěchal s dopředným avízem změn v portfoliu svých služeb, které ale zatím také blíže neupřesnil:

Zákazníci Vodafonu v České republice budou mít v dohledné době možnost využívat ještě lepší podmínky pro volání v zahraničí. Skupina Vodafone se zavázala do dubna 2007 snížit ceny roamingu na evropských trzích ve srovnání s minulým létem v průměru o 40%.

Tři měsíce po představení služby Vodafone World v České republice, díky které získali zákazníci přístup k přehlednému jednoduchému ceníku a 15% slevám na roamingovém odchozím volání v rámci globální sítě Vodafonu a partnerských sítí Vodafonu ČR, je tento závazek další iniciativou k vytvoření ještě atraktivnějších nabídek pro firemní i nefiremní zákazníky, kteří využívají mobilní telefon v zahraničí.

Co z toho bude pro zákazníky?

Výše popisované reakce mobilních operátorů mi poněkud připomínají předvolební sliby našich politiků - také jsou značně "dopředné", nepodávají ještě definitivní obrázek o výsledku ale pouze naznačují určitý záměr, a hlavně: jde o záměr, jehož realizaci slibovali předkladatelé již podstatně dříve (ale dosud se k němu jaksi nedostali).

Podstatné bude až to, zda se slibované záměry podaří skutečně naplnit, v jaké konkrétní podobě, a pak také zda v nich nebudou nějaké "háčky", které jejich výhodnost obrátí o 180 stupňů. Pro příklady, kdy něco bylo prezentováno jako zlevnění, ale fakticky šlo o zdražení, nemusíme chodit daleko, a stačí nám zůstat hezky doma, v oblasti tuzemských elektronických komunikací.

Navíc, pro praktické posouzení výhodnosti nových roamingových nabídek, bude samozřejmě zapotřebí udělat jejich komplexní vyhodnocení, a vzít v úvahu skutečně všechny jejich aspekty. Ne jako u výše zmiňovaného zavedení služby Vodafone World, kde jsou zmiňovány a vyčísleny pouze přínosy pro odchozí volání - ale už se nic neříká o příchozích voláních v zahraničí. Přitom podle samotné EK a jejího webu, který monitoruje ceny roamingových hovorů (zde), byla v říjnu 2005 u Oskara/Vodafone cena příchozích roamingových hovorů na 1,53 € (za čtyřminutový hovor), zatímco v březnu 2006 již stoupla na 2,51 €. V mezidobí byla zavedena právě služba Vodafone World.

Postupuje EK v duchu svých vlastních pravidel?

Na závěr si ale neodpustím malou poznámku ohledně toho, že ani postup Evropské komise nepokládám za "zcela čistý". Domnívám se totiž, že se neodehrává zcela v duchu pravidel, které EK sama nastavila, a jejich dodržování pod sankcemi vymáhá.

Jde o to, že nový regulační rámec elektronických komunikací požaduje, aby eventuelní regulace čehokoli byla nejprve podložena detailní analýzou relevantní části trhu (tzv. relevantního trhu), a vycházela tedy z reálné situace, zjištěné touto analýzou, a při ukládání nápravných opatření respektovala ekonomické zákonitosti (jako například reálné náklady poskytovatelů atd.).

S těmito pravidly pak mohou být v souladu požadavky typu "jsou-li ceny roamingu neoprávněně vysoké, pak je odpovídajícím způsobem snižme", ale už ne požadavky typu "cena musí být taková a taková" (například nulová). A právě takovéto požadavky jsou zde vznášeny, když Komise požaduje například nulovou cenu za příchozí hovory v zahraničí. Pokud by analýza relevantního trhu prokázala, že ceny jsou neúměrně vysoké, že dochází ke zneužívá významné tržní síly atd., pak nechť následná regulace zahrnuje i cenovou regulaci - ale ne bez uvedeného předpokladu.

Navíc je zde problém v tom, že systém relevantních trhů, který Komise navrhla a prosadila, obsahuje pouze velkoobchodní trh roamingových poplatků, zatímco Komise by ráda regulovala spíše koncové ceny, které jsou pochopitelně "nejvíce vidět". Jenže zde potřebný předpoklad (že analýza ukáže …) splněn být ani nemůže.

No, v každém případě "kauza roamingu" teprve začíná, a další vývoj určitě bude následovat.