Bude ADSL?

Pro zájemce o intenzivnější využití Internetu není dial-up ideální řešení. Podstatně výhodnější je pro ně ADSL, schopné nabídnout trvalé připojení, navíc s výrazně vyššími rychlostmi. Přitom ADSL je po technologické stránce "aditivní" řešení, které lze "přidat" ke stávajícím pevným telefonním linkám takovým způsobem, že není nijak omezeno jejich stávající využití (lze na nich nadále telefonovat bez jakéhokoli omezení, a toto platí dokonce i pro linky ISDN). Na druhou stranu právě tato vlastnost ADSL - tedy to že jde o technologii instalovanou na již existující pevné telefonní linky (tzv. místní smyčky, resp. účastnická vedení) - přináší současně i největší komplikaci. Příslušné linky (místní smyčky) totiž patří inkumbentovi (Českému Telecomu), který je celkem pochopitelně bude chtít využít výlučně sám, pro své vlastní podnikání. Na druhou stranu alternativní operátoři se po právu domáhají toho, aby Telecom nezneužíval své dominantní postavení a nabídnul využití ADSL technologií na místních smyčkách i jim - za férových ekonomických podmínek, které by pokryly jeho náklady a současně umožnily alternativním operátorům nabízet své služby koncovým zákazníkům, za konkurenceschopných podmínek.

Bohužel způsob, jakým Telecom přistoupil k zavádění ADSL, se odvíjel jiným způsobem. Po dvou pilotních projektech (od listopadu 1999 do července 2000, a od července 2001 do února 2001) přišel Telecom na trh se službami IOL Platinum (které nabízel jeho dceřinný Internet OnLine). V repertoáru těchto služeb vůbec nebyla varianta s neomezeným objemem přenesených dat, a navíc ceny pro koncové uživatele byly mnohonásobně vyšší, než jak je obvyklé v zahraničí. Kromě toho Telecom prohlásil i tuto nabídku za "regionálně omezený testovací provoz" a svým konkurentům nenabídnul žádnou možnost přístupu k ADSL technologii (ani ve formě velkoobchodní nabídky ADSL služeb, jak tito požadovali). Alternativní operátoři to kvalifikovali jako zneužití dominantního postavení ze strany Telecomu a obrátili se kvůli tomu jak na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), tak i na telekomunikačního regulátora (ČTÚ).

ÚOHS zareagoval se skoro půlročním zpožděním a začal celou kauzu řešit až v roce 2003. Naproti tomu telekomunikační regulátor (ČTÚ) zareagoval poměrně rychle a do měsíce vydal předběžné opatření, kterým Telecomu zakázal jeho IOL Platinum v takové podobě, v jaké jej spustil.

Konkrétním opatřením, které regulátor po Telecomu požadoval v rámci nápravy, bylo zveřejnění velkoobchodní nabídky na ADSL služby - což by umožnilo i ostatním operátorům nabízet tento druh služeb. Regulátor dokonce určil Telecomu i konkrétní datum, kdy měl velkoobchodní nabídku zveřejnit v Telekomunikačním věstníku (podle finálního rozhodnutí v dané kauze to mělo být v prosincovém čísle věstníku). Kromě toho regulátor stanovil i určité konkrétní požadavky na velkoobchodní nabídku ADSL - například to, že má být založena na principu propojení mezi operátory.

Telecom však v požadovaném termínu velkoobchodní nabídku ADSL služeb nezveřejnil, a vůči veřejnosti ani příliš nekomunikoval konkrétní důvody, proč tak neučinil. Teprve počátkem roku 2003 vyšlo najevo, že Telecom využil jistou právní kličku a dosáhnul toho, že již pravomocné rozhodnutí regulátora pozbylo právních účinků. V telekomunikačním zákoně totiž existoval paragraf (par. 102), který umožňoval aby pouhým aktem podáním žaloby k soudu bylo konkrétní rozhodnutí zbaveno právních účinků - bez ohledu na to, zda je žaloba důvodná či nikoli, a zda ji vůbec někdo zkoumal. Zmíněný paragraf dnes již neplatí (byl zrušen k 1.1.2003 skrze zákon č. 151/2002 Sb., který novelizuje soudní řád), ale Telecom stihnul podat příslušnou žalobu ještě před koncem roku 2002. Tím fakticky dosáhnul toho, že konkrétní požadavky regulátora se dostaly "mimo hru" a jemu se otevřel prostor k vydání nabídky v takové podobě, jaká vyhovovala jemu, a také v termínu, jaký si zvolil sám.

Velkoobchodní nabídku ADSL služeb pak Telecom skutečně připravil a zveřejnil, a to v lednu 2003. Na rozdíl od původních požadavků regulátora však není založena na principu propojení, které je detailněji ošetřeno v telekomunikačním zákoně a staví operátory do víceméně rovnocenného postavení. Místo toho je založena na principu "přístupu", resp. "připojení", což vytváří mnohem více asymetrický vztah mezi tím, kdo něco nabízí a určuje všechny podmínky, a druhým subjektem který na to může či nemusí přistoupit, ale má podstatně menší šanci podmínky stanovené druhou stranou nějak ovlivnit.

Kromě tohoto aspektu (přístupu místo propojení) je na velkoobchodní nabídce podstatné to, že Telecom v ní "přibalil" ke svým ADSL službám také služby své IP sítě, a nedal alternativním operátorům možnost "koupit si" jen ADSL služby.

Alternativní operátor, který by si chtěl zajistit příslušné IP služby sám, efektivněji a laciněji, tak nemůže učinit a místo toho je musí nakupovat od svého konkurenta, za podmínek stanovených Telecomem. Navíc si tímto "balíčkem" Telecom podržel plnou kontrolu nad tím, v jaké podobě budou ADSL služby nabízeny koncovým zákazníkům - v jakých rychlostních variantách, s jakým poměrem agregace (tzv. overbookingem) atd.

Pokud jde o ceny, které si Telecom ve své velkoobchodní nabídce stanovil, pak jejich výše neumožní dosáhnout takových koncových cen, které by byly alespoň srovnatelné s cenami v zahraničí. Jen za nejpomalejší přípojku (192/64 kbps), bez samotného přístupu k Internetu, si Telecom hodlá účtovat 989,- Kč měsíčně, plus 150,- Kč měsíčně za pronájem ADSL modemu. Pokud se k tomu připočítají náklady na další nezbytné služby (zejména samotný přístup k Internetu), pak podle velmi neoficiálních signálů z tábora Českého Telecomu je možná koncová cena odhadována na cca 1500,- Kč (bez DPH). Z tábora alternativních operátorů a internetových providerů zaznívají odhady v řádu 1700 až 1800 Kč měsíčně (opět bez daně). Vše za připojení s rychlostí 192/64 kbps, bez omezení objemu přenesených dat.

V zahraničí je přitom průměrná cenová hladina ADSL služeb výrazně nižší. V současné době je ČR (spolu se Slovenskem) poslední i mezi kandidátskými zeměmi na vstup do EU, která ADSL vůbec nenabízí.

V době psaní tohoto článku ještě nebylo jasné, zda alternativní operátoři a internetoví provideři přistoupí na velkoobchodní nabídku Telecomu, ani jaké budou skutečné koncové ceny, nebo zda se bude vývoj kolem ADSL ubírat jiným směrem.