Zpřístupnění místních smyček
Způsob, jakým Český Telecom přistoupil ke konstrukci své velkoobchodní nabídky ADSL, jen podtrhuje význam jiného problému - tzv. zpřístupnění místních smyček. Anglicky se tomu říká "Unbundling of the Local Loop", a evropská unie na to klade velký důraz. Jde v zásadě o to, aby vlastník místních smyček (tj. inkumbent) byl přinucen poskytnout k těmto místním smyčkám přístup i ostatním operátorům (odsud také české "zpřístupnění"), samozřejmě na ekonomické bázi a za přesně a korektně definovaných podmínek. Anglické "unbundling" však má ještě další význam, který by šlo velmi volně přeložit jako "odbalíčkování". Jde o to, aby poskytnutí přístupu k místní smyčce nebylo vázáno na povinný odběr dalších služeb, poskytovaných pouze jako celek (tzv. v "balíčku", anglicky: "bundlu"), ale také samostatně - doslova "rozbalíčkovaně" (anglicky: unbundled). Tedy nikoli tak, jak to Telecom předvedl ve své velkoobchodní nabídce ADSL.
Možnost zpřístupnění místních smyček (v oficiální terminologii: účastnických vedení) je přitom jedním z možných řešení, jak vytvořit prostor pro působení konkurence na telekomunikačním trhu, zejména ve vztahu k "malým" zákazníkům (soukromým osobám, domácnostem a malým až středním firmám). Budovat nové místní smyčky (resp. celé tzv. přístupové sítě, jako soustavy místních smyček), paralelně k již existujícím, je totiž ekonomicky neúnosné a technicky zbytečné. Již existující smyčky jsou využity jen na zlomek svého potenciálu, a při dnešních technologických možnostech lze tento jejich potenciál využít opravdu výrazně efektivněji. Příkladem může být již zmiňovaná technologie ADSL, ale jsou i další možnosti.
Předpokládaný způsob využití je takový, že alternativní operátor si pronajme od inkumbenta buď úplně celou místní smyčku, s celou její přenosovou kapacitou, nebo si pronajme jen část této kapacity a po ní pak poskytuje své služby koncovému zákazníkovi souběžně se službami inkumbenta. Tyto dvě varianty jsou označovány jako tzv. plný přístup a tzv. sdílený přístup.
Další možnou variantou je tzv. přístup k bitovému proudu (anglicky: bitstream access). Ten si lze nejsnáze představit v souvislosti s technologií ADSL, nasazenou na místní smyčku. Tím vzniká datový přenosový kanál, schopný přenášet jednotlivé bity (resp. proud bitů). Odsud také označení "přístup k bitovému proudu". Výhodou tohoto řešení je jeho univerzálnost - podobně jako předchozí dvě varianty neomezuje repertoár služeb, které alternativní operátoři mohou poskytovat svým zákazníkům. Na druhé straně je výhodnější a efektivnější než předchozí dvě varianty i po ekonomické stránce.
Za čtvrtou variantu zpřístupnění místní smyčky bychom mohli považovat to řešení, které nabídnul Telecom ve své velkoobchodní nabídce ADSL. Jedná se sice o využití ADSL, ale k tomu jsou povinně "přibaleny" i služby datových sítí na bázi protokolu IP (fakticky se tak jedná o tzv. IP proud, anglicky: IP stream). Efekt je mj. i ten, že to omezuje využitelnost pro poskytování některých služeb koncovým zákazníkům. Vlastnosti datové sítě na bázi protokolu IP sice vychází vstříc potřebám připojování k Internetu, ale už nejsou tolik vhodným řešením pro poskytování jiných služeb, například hlasových. Vzato do důsledku, tím že Telecom ke svému ADSL povinně přibalil i své IP služby, prakticky znemožnil svým konkurentům poskytovat skrze ADSL také hlasové služby.
Novela telekomunikačního zákona ke zpřístupnění místních smyček
Zpřístupnění místních smyček (unbundling) je snad vždy řešeno formou uložení příslušné povinnosti inkumbentovi, prostřednictvím závazné zákonné normy. Například evropská unie, která na zpřístupnění místních smyček kladla a stále klade velký důraz, vydala k této problematice závaznou direktivu (č. 2887/2000), a to ještě v prosinci 2000. Česká republika není ještě členskou zemí EU, a tak bychom měli být povinni zapracovat tuto direktivu do našeho právního řádu nejpozději k okamžiku našeho vstupu do EU. Nicméně ČR se v rámci jednání o svém vstupu do EU zavázala, skrze Dodatek k pozičnímu dokumentu ke Kapitole č. 19 "Telekomunikace a informační technologie", že k 1.1.2003 bude mít implementované celé acquis communitaire přijaté v roce 2000. No a jelikož příslušná direktiva k místním smyčkám pochází ještě z roku 2000, vztahuje se tento závazek i na ni.
Příprava potřebné novely našeho telekomunikačního zákona prošla určitým vývojem. Původně měla řešit i řadu dalších věcí, včetně možnosti pro regulátora vystupovat proaktivně a ne pouze reaktivně. Dále měla řešit i některé další nedokonalosti stávajícího telekomunikačního zákona, které se ukázaly být omezující, zpomalující či jinak nevhodné. Nakonec ale, v zásadě z politického rozhodnutí, byly všechny tyto úpravy odloženy a do novely se dostala jen jedna jediná věc: zpřístupnění místních smyček. Nejspíše kvůli závazku vzhledem k EU.
Novelu telekomunikačního zákona, byť takto redukovanou, se nepodařilo přijmout tak, aby mohla nabýt účinnosti k 1.1.2003. V současné době sice již prošla vládou, ale čeká ji ještě schválení v Parlamentu. Podstatné přitom je, že novela počítá pouze s plným a sdíleným přístupem k místním smyčkám, a nikoli již s přístupem k bitovému proudu. Pravdou je, že vzorová direktiva EU z roku 2000 přístup k bitovému proudu považuje za volitelný a nikoli povinný. Dnes však již samotná EU uznává, že to byla chyba, a do příští zákonné úpravy počítá s povinností nabízet i přístup k bitovému proudu.
Pravdou ale je také to, že dosavadní způsob zpřístupnění místních smyček v zemích EU nepřinesl očekávané výsledky. Počty fakticky "zpřístupněných" smyček jsou stále velmi nízké.