Co EU vytýká naším telekomunikacím?
Evropská unie se již opakovaně vyjádřila v tom smyslu, že alespoň individuální předvolba musí být zavedena k datu liberalizace telekomunikačního trhu - protože jinak vlastně nelze o žádné konkurenci v telekomunikacích hovořit. Naposledy toto stanovisko zaznělo i v poslední hodnotící zprávě EU, která hodnotila naši připravenost ke vstupu do EU. Opět bylo zdůrazněno, že alespoň individuální předvolba by měla být zavedena ihned s liberalizací. Zpráva vyjadřuje naději, že se tak stane i u nás, co nejdříve.
Další výtkou EU v její pravidelné hodnotící zprávě byla skutečnost, že někteří naši telekomunikační operátoři nemají za povinnost odvozovat své tarify od skutečných nákladů, které mají s poskytováním svých služeb. To je také ve sporu se zásadami které Unie prosazuje.
Třetím kritizovaným aspektem našich telekomunikací je skutečnost, že stále ještě nedošlo k úplnému oddělení regulačních aktivit od aktivit provozních. Podle nového zákona byl sice zřízen nezávislý regulátor telekomunikačního trhu (přeměnou z původního ČTÚ, které dříve bylo součástí ministerstva dopravy a spojů, ale nyní je skutečně samostatným orgánem). Nicméně určité pravomoci v oblasti regulace telekomunikačního trhu stále ještě přísluší a nadále příslušet budou státu jako takovému (jde zejména o tvorbu legislativního rámce). Nicméně představitelé státu, konkrétně věcně příslušného ministerstva dopravy a spojů, jsou stále ještě členy statutárních orgánů telekomunikačních operátorů - zde stačí jmenovat např. členství náměstkyně MDS paní Marcely Gürlichové v představenstvu Českého Telecomu (což samozřejmě souvisí s tím, že stát je stále ještě majoritním vlastníkem Českého Telecomu). Náš stát sice již avizoval, že se hodlá svého majetkového podílu v Telecomu zbavit, formou jeho (do)privatizace, načež zřejmě pomine důvod pro setrvávání představitelů státu v jeho statutárních orgánech. Ale než se tak stane, jde o rozpor s požadavky Unie.
Psáno po uzávěrce
Úderem půlnoci na Silvestra roku 2000 skutečně došlo k liberalizaci našeho telekomunikačního trhu - alespoň potud, pokud jde o možnost aby alternativní operátoři vůbec mohli získat potřebné licence a směli poskytovat klasické hlasové služby. K čemu ale nedošlo, je faktický nástup konkurence, takový který by změnil mapu telekomunikačního světa a přivodil ty změny, které si lidé od liberalizace slibovali. Tedy především možnost výběru, větší vstřícnost operátorů, lepší kvalitu a vyšší dostupnost telekomunikačních služeb, a zejména pak pokles celkové hladiny. Naopak došlo k něčemu, co je ve světovém měřítku spíše unikátem - místo poklesu ceny za hlasové služby u Českého Telecomu dále stouply, například nejkratší místní hovor podražil ze 2,60 Kč na 2,90 Kč (a ceny za komutované připojení k Internetu, které v zahraničí doslova padají, se u nás vůbec nezměnily, tj. sice nezdražily, ale také nezlevnily).
Důvod, proč se očekávané přínosy liberalizace nedostavily, je třeba hledat v tom, že ještě nestačil zafungovat efekt konkurence, resp. soutěže mezi operátory. Alternativní operátoři sice k 1.1.2001 získali potenciální možnost oslovovat zákazníky (díky licencím), ale díky odkladu volby operátora a způsobu řešení otázky místních smyček se jim uzavřela cesta, se kterou původně počítali. Nyní jim nezbývá než budovat vlastní přístupové sítě (vlastní způsoby jak "dosáhnout" ke koncovým zákazníkům) - i když je ale vybudují, resp. jinak získají, narazí na další překážku. Tou je absence tzv. propojovacích dohod, které řeší přestup hovorů ze sítě jednoho operátora do sítě jiného operátora, především pak po stránce ekonomické (kolik si mají operátoři vzájemně účtovat za takovéto hovory). Bez propojovacích dohod s Českým Telecomem nemůže alternativní operátor nabídnout svým zákazníkům možnost volání do sítě ČTc, což jeho nabídku činí prakticky bezcennou.
K magickému datu 1.1.2001 nebyla uzavřena ani jedna propojovací dohoda mezi Českým Telecomem a nově nastupujícím alternativním operátorem, ačkoli jednání o těchto dohodách byla započata prakticky ihned poté, co alternativní operátoři získali své licence od Českého telekomunikačního úřadu (počátkem října 2000). V první fází vzájemného jednání, kdy měly obě strany ještě "zcela volné ruce" co do způsobu stanovení cen za propojení, se nedokázaly dohodnout. Ve druhé fázi vyjednávání o propojovacích dohodách byly obě strany již vázány metodikou stanovení cen, kterou v samém závěru roku 2000 vypracoval a zveřejnil Český telekomunikační úřad. Ten má navíc ze zákona pravomoc (resp. přímo povinnost) nadiktovat oběma stranám ceny za propojení, pokud se ani za použití jím předepsané metodiky nedokáží dohodnout sami. V době psaní tohoto dodatku (5.1.2001) existovaly signály, že v této druhé fázi dojde poměrně rychle k dohodě a k uzavření propojovacích dohod mezi Českým Telecomem a alternativními operátory, ještě předtím než ze zákona zasáhne Český telekomunikační úřad coby nezávislý regulátor trhu