Liberalizace Internetu

S telekomunikacemi velmi úzce souvisí i problematika Internetu. Ta však nebyla ještě v polovině devadesátých let vnímána jako něco příliš významného - natož pak v roce 1990, kdy tehdejší federální ministerstvo spojů udělilo společnosti EuroTel exkluzivní licenci na veřejné datové služby. Úvaha zde byla přesně stejná, jako později v roce 1994: pokud se má někdo postarat o rozvoj určité oblasti a investovat do ní, musí být jeho investice chráněny před působením konkurence. Dnes již takovýto názor zní absurdně, ale v roce 1990 byla na jeho základě udělena licence, která díky svému exkluzivnímu charakteru zaručovala tehdejšímu EuroTelu absenci konkurenčních tlaků při budování jeho veřejné datové sítě.

Problém byl ale v tom, že do tenat této exkluzivní licence, nejspíše dokonce jako určitý vedlejší efekt, bez původního záměru, upadlo i poskytování přístupu k Internetu. Internetoví provideři totiž také poskytují něco, co má charakter "veřejných datových služeb", a kvůli exkluzivitě Eurotelu nemohli získat licenci na své podnikání. Přesněji: nemohli získat licenci na poskytování přístupu k Internetu nejširší veřejnosti. Mohli získat pouze licenci umožňující poskytovat připojení omezenému okruhu uživatelů, například uživatelům z akademické sféry či členům nějaké konkrétní organizace. Sám Eurotel v oné době přístup k Internetu nenabízel, ale svou exkluzivní licencí bránil jiným aby tak činili.

Ke změně došlo víceméně samovolně - v polovině roku 1995 došlo k odprodeji divize datových služeb Eurotelu (divize NexTel, kupcem byl SPT Telecom). V souvislosti se změnou vlastníka musel NexTel požádat o novou licenci, která mu ale byla udělena již jako neexkluzivní. Co následovalo, byl opravdový boom Internetu v ČR - jako houby po dešti začali vznikat první čistě komerční poskytovatelé připojení (internetoví provideři) a začali zabydlovat a rozvíjet tento velmi perspektivní trh.

Faktické uvolnění hlasových služeb

Nebývalý rozvoj Internetu a jeho technologií přinesl jeden velmi zajímavý efekt, který se uplatnil i v ČR a ovlivnil liberalizaci našeho telekomunikačního trhu. Jde o to, že v určitém okamžiku svého rozvoje umožnily internetové technologie přenos hlasu po Internetu (v podobě přenosu dat), zatímco až do té doby bylo veškeré telefonování výlučně realizováno prostřednictvím klasických telefonních sítí. Kvalita hovoru zpočátku možná byla nižší, zato cena byla také nižší, a to opravdu výrazně. Následoval doslovný boom internetové telefonie, který samozřejmě dospěl až k nám.

Jeden ze dvou našich mobilních operátorů, Radiomobil, začal počátkem července 1998 provozovat službu Paegas Internet Call, spočívající v možnosti volat do zahraničí z mobilního telefonu prostřednictvím Internetu (přesněji: datové sítě na bázi internetových technologií), samozřejmě za výhodnějších podmínek než při tradičním volání do zahraničí, procházejícím skrze sítě SPT Telecom. Český telekomunikační úřad to Radiomobilu posléze zakázal, protože na to nepamatovala jeho licence.

Aby ale ČTÚ mohl Radiomobilu udělit potřebnou licenci na internetovou telefonii, musel nejprve rozhodnout, zda by takováto licence (resp. internetová telefonie jako taková) neporušovala exkluzivitu Telecomu. Trvalo to poměrně dlouho (do května 1999), ale ČTÚ nakonec dospěl k závěru, že internetová telefonie neporušuje exkluzivitu Telecomu, a tudíž je možné udělit příslušná oprávnění poskytovatelům služeb internetové telefonie. Když tento verdikt vstoupil v platnost, byl již i druhý mobilní operátor připraven spustit srovnatelnou službu, a Český telekomunikační úřad dokonce místo individuálních licencí vydal tzv. generální povolení (č. 22/1999). Jde vlastně o generální licenci, která každému zájemci (po předchozí registraci a splnění formálních náležitostí) umožňuje poskytovat veřejné hlasové služby - s jedinou podmínkou, že tyto musí být realizovány přenosem hlasu v podobě datového přenosu po datové síti (Internetu).

Vydáním tohoto generálního povolení (k 1. srpnu 1999) tak vlastně fakticky padnul i monopol Telecomu (tehdy ještě stále s názvem SPT Telecom) na veřejné hlasové služby, a tudíž ještě v předstihu před magickým datem 1.1.2001. Praktický význam to mělo pouze pro dálkové hovory, hlavně mezistátní, kde bylo možné využít rozdílu v nákladech na klasický mezinárodní hovor a oproti jeho vedení po datové síti. Fakticky této možnosti využili hlavně oba mobilní operátoři, pro své služby Paegas Internet Call a NetCall 55, a kromě nich už jen několik málo dalších zájemců (nejvýznamnějšími byli asi Dattel spolu s VOL a jejich kartou TalkCard). Další významní uchazeči o roli alternativních telekomunikačních operátorů, zejména Aliatel, Contactel a GTS, se s nabídkou hlasových služeb zaměřili výlučně na firemní klientelu, a s případným oslovením široké veřejnosti se zřejmě rozhodli počkat až na blížící se okamžik liberalizace telekomunikačního trhu k 1.lednu 2001.

Internet hýbe Telecomem

Příchod internetové telefonie v polovině roku 1999 nezastihnul našeho monopolního operátora nepřipraveného. Samotný Telecom samozřejmě musel tušit budoucí ztrátu své výlučnosti, a poměrně efektivně jí čelil tím, že uspíšil proces tzv. rebalancování - neboli přesun "ziskovosti" z dálkových hovorů, kde mu již vyrostla konkurence, do oblasti místních hovorů, kde má konkurence podstatně těžší úlohu. Jde v zásadě o to, že dříve Telecom vydělával na dálkových hovorech, zatímco místní hovory pro něj byly (alespoň podle jeho tvrzení) prodělečné a musel je dotovat z výnosů hovorů dálkových. Konkurence ale celkem logicky nejprve vstupuje právě do oblasti dálkových hovorů, kde má větší prostor se uplatnit.

Proces rebalancování, neboli postupné zlevňování dálkových hovorů a naopak zdražování místních hovorů, zahájil Telecom již před příchodem internetové telefonie. Naše veřejnost se s praktickými důsledky tohoto procesu setkala zejména na sklonku roku 1998, kdy avizované zdražení místních hovorů o 62,5 procenta, prezentované Telecomem pouze jako 25 procentní, doslova vyhnalo lidi do ulic! Nejcitelnější to bylo právě pro uživatele Internetu, kterým by to jejich brouzdání pořádně prodražilo - proto také zmíněné protesty vedli především uživatelé Internetu. Výsledkem bylo vynucení si určitého ústupku na Telecomu, kterým bylo zavedení speciálního internetového tarifu s názvem Internet99 (v roce 2000 pak Internet2000, v letošním roce Internet 2001).

Zajímavé praktické důsledky to přineslo i samotnému Telecomu. Ten totiž ještě do doby protestů internetové veřejnosti v listopadu roku 1998 tvrdil, že objem "internetových hovorů" je pro něj zcela nezajímavý a nevýznamný. Když jej ale v důsledku zavedení speciální internetového tarifu mohl snadno změřit, začal měnit názor. K polovině roku 2000 již dosáhnul objem minut provolaných při připojování do Internetu velikosti srovnatelné s objemem všech meziměstských hovorů, a na rozdíl od těchto hovorů, jejichž objem mírně klesá, objem "internetových hovorů" prudce roste. Vedle toho začíná i samotný Telecom výrazně sázet na poskytování Internetových služeb - nejen že se jeho dceřinná divize stala jedním z největších tuzemských providerů (Internet OnLine), ale pomocí akvizic (například internetové firmy MIA) a vlastními silami začíná výrazně posilovat své vlastní "internetové zázemí". Nedávno ohlásil zformování divize e:Tel, do které soustředil všechny své aktivity na poli Internetu a dalších datových služeb. Dal tím jednoznačně najevo, že Internet už pro něj není cosi bezvýznamného, ale právě naopak. Bude jistě zajímavé sledovat, jaký vliv a osud bude mít nová divize e:Tel při nadcházející (do)privatizaci SPT Telecom, mezitím přejmenovaného na Český Telecom. Možná se ukáže, že právě tato nová divize je nejcennější součástí celého Telecomu.