Internetové organizace

ISOC (Internet Society)

v době své akademické minulosti byl Internet do značné míry pod "nadvládou" USA jakožto státu, který financoval rozhodující část chodu Internetu, a potřebným způsobem také "zaštiťoval" různé technické orgány, které se staraly o chod a rozvoj Internetu, o jeho standardizaci atd. Jakmile ale počátkem devadesátých let Internet začal přecházet do rukou komerční sféry, role "státního deštníku" nad Internetem se začala vytrácet (samotné státní orgány USA se samy začaly postupně stahovat z nejrůznějších aktivit kolem Internetu, s cílem přenechat je komerční sféře). Tím vznikla potřeba vytvořit "deštník" nový, a tato potřeba byla v roce 1992 naplněna vznikem organizace ISOC (doslova: společnost pro Internet). Je nutné ji chápat nikoli jako orgán, který sám sebe pasuje do role jakéhosi vlastníka či "šéfa" Internetu, a tuto globální síť sítí si přivlastňuje. Není tomu tak, Internet Society si nečiní nárok na vlastnictví Internetu či na výlučnou pravomoc rozhodovat o dění v něm. Je pouze sdružením lidí, kterým Internet leží na srdci a chtějí pro něj něco udělat - ISOC nemá formální mandát, ale její postavení vychází spíše z její morální autority a z autority lidí, kteří v ISOC působí.

 

IAB (Internet Architecture Board)

po celou dobu existence Internet, už od jeho samotného počátku vždy existoval nějaký orgán, který se staral o jeho technický rozvoj. Tento orgán se v různých časových údobích jmenoval různě - v době největšího rozkvětu akademického Internetu se jmenoval IAB, od: Internet Activities Board, a byl fakticky podřízen vládním orgánům USA, které také nepřímo financovaly jeho činnost (skrz grantovou agenturu NSF). Po přechodu Internetu do rukou komerční sféry a po vzniku ISOC přešel orgán IAB pod "zatřešující deštník" Internet Society, která také převzala na svá bedra úkol zajišťovat finanční prostředky, nezbytné pro fungování IAB - ta si při svém přechodu sice zachovala své zkratkovité jméno, ale význam zkratky se poněkud změnil: nyní znamená: Internet Architecture Board. Souvisí to ostatně i s celkovým posláním IAB jako spíše technického orgánu, zabývajícího se celkovou architekturou Internetu, zatímco obecnějšími aktivitami kolem Internetu (například sháněním finančních prostředků, vystupováním jako partner vládních orgánů při jednání ohledně Internetu apod.) se zabývá samotná Internet Society. Orgán IAB, jakožto součást ISOC, se fakticky zabývá vývojovými trendy v Internetu, a zastřešuje celý proces standardizace a tvorby standardů. Je také formálním vydavatelem dokumentů RFC (viz minule). Neformálně jej lze přirovnat k jakési "radě starších", která řeší zásadní a koncepční technické otázky (ale již se nezabývá konkrétní technickou prací, to přenechává svým podřízeným orgánům, které sama zastřešuje).

 

IETF (Internet Engineering Task Force)

faktická "technická práce", neboli faktická příprava nejrůznějších standardů, se odehrává na půdě orgánu jménem IETF, který je podřízen orgánu IAB. Samotný IETF je přitom velmi volným sdružením odborníků, bez formálního členství - jeden oblíbený slogan dokonce říká, že členství v IETF je rozpoložením mysli. Vyjadřuje to skutečnost, že do aktivní práce v rámci IETF se může zapojit skutečně kdokoli po celém světě, kdo o to má zájem (a činí tak svou aktivní účastí v elektronických konferencích, v rámci kterých se diskutují jednotlivá řešení, případně svou fyzickou účastí na některém ze tří ročních plenárních zasedání IETF, která se konají v různých částech světa).
V dobách akademického Internetu byl orgán IETF skutečně místem, kde nejrůznější řešení skutečně vznikala - hlavně proto, že členy byli především lidé z akademické sféry, kteří obvykle pracovali na základě různých grantů. Když ale později Internet přešel do rukou komerční sféry, akademická sféra měla méně prostředků na vysílání svých zástupců do IETF a na financování jejich rozsáhlejší práce na půdě tohoto orgánu. Navíc vývoj nejrůznějších řešení se významně prodražil, a spíše se přesunul na půdu komerčních subjektů, které přeci jen mají více možností jak investovat do vývoje potřebné finanční prostředky. Dnes se tedy nová technická řešení pro potřeby Internetu rodí spíše mimo IETF, u různých firem, které pak svá řešení předkládají IETF jako návrhy na nové standardy. Na půdě IETF pak probíhá jejich schvalování - hlavně ale hledání konsensu o tom, zda dané řešení je či není vhodné, případně výběr z několika alternativ, které se nabízí.

 

IESG (Internet Engineering Steering Group)

orgán IETF přeci jen má určitou vnitřní sktrukturu - je členěn na tzv. oblasti (areas), které se věnují určitým širším tématům, a v rámci nich pak vznikají jednotlivé pracovní skupiny, které se zabývají dílčími aspekty celé problematiky. Příkladem může být otázka přechodu na nový protokol IP a nový druh IP adres: k řešení tohoto problému byla před lety, na popud IAB, vytvořena samostatná oblast (area), a v ní pak jednotlivé pracovní skupiny, zabývající se odhadem životnosti stávajících IP adres, vývojem nového protokolu IP, otázkou přechodu ze starého na nový protokol atd. Jednotliví odborníci pak mohou pracovat v jedné, nebo několika pracovních skupinách současně. Jelikož ale jejich zapojení do práce IETF je velmi volné a neexistuje zde ani formální členství, je celková organizace IETF příliš volná na to, aby tento orgán mohl přijímat určité formální kroky - mezi které nutně patří i schvalování návrhů nových standardů. Proto "nad" IETF existuje jeho "dohlížecí orgán" (jakási dozorčí či správní rada), s formálním členstvím a mnohem přesněji definovanou organizační strukturou. Jmenuje se IESG (Internet Engineering Steering Group) a je tím, kdo formálně vykonává nejrůznější kroky typu schvalování návrhů, resp. jejich přechodu mezi jednotlivými fázemi (Proposed Standard, Draft Standard a Internet Standard).

 

IRTF (Internet Research Task Force)

vedle orgánu IETF existuje ještě jeden další, obdobně zaměřený a také obdobně organizovaný orgán jménem IRTF, který se také zabývá novými technickými řešeními. Dělba práce mezi IETF a IRTF je přitom dána "aktuálností" zkoumaného řešení: pokud má bezprostřední význam a využití, spadá do kompetence IETF. Pokud se jedná spíše o záležitosti, které se sice zkoumají již dnes, ale jejich nasazení bude aktuální až někdy v budoucnu, pak spadají do kompetence IRTF. Toto rozdělení lze interpretovat také tak, že IRTF se zabývá oblastí výzkumu (proto také slůvko Research v jeho názvu), a jakmile příslušná řešení najdou praktické uplatnění, přechází do kompetence IETF.

 

IRSG (Internet Research Steering Group)

vnitřní organizace orgánu IRTF je stejně volná a neformální, jako v případě IETF. Proto i zde vznikla analogická "dozorčí rada" s mnohem striktnější organizací, která zajišťuje potřebné formální kroky.

 

IANA (Internet Assigned Numbers Authority)

pro praktické fungování celosvětového Internetu jsou nutné i nejrůznější parametry, adresy a jiné číselné identifikátory, které musí mít stejný význam v rámci celého Internetu, nebo musí být v celém Internetu unikátní (použity jen jednou). Příkladem mohou být nejen IP adresy (které musí být celosvětově unikátní), ale například také tzv. čísla portů (kterými jsou identifikovány různé služby, např. služba WWW je standardně provozována na portu č. 80). V Internetu proto musí existovat centrální autorita (centrální subjekt), který bude používání a přidělování takovýchto číselných hodnot zastřešovat a koordinovat - například vznikne-li nová služba, přidělí jí tato centrální autorita nové, dosud nepoužité číslo portu. Touto organizací je v současné době organizace jménem IANA, a ve skutečnosti jde o malé středisko při jedné z univerzit v USA, které stále ještě funguje z grantů vlády USA. Tato organizace pak má formálně "pod sebou" například i celý systém doménových jmen DNS, a například právě ona formálně přiděluje správu nově vzniklých domén nejvyšší úrovně (TLD domén).