Dokumenty a standardy Internetu

RFC (Request For Comment)

k soudobému Internetu se váže mnoho konvencí a zvyků, mezi které patří i způsob publikování nejrůznějších dokumentů, určených široké uživatelské veřejnosti. Historickým vývojem vznikla i tradice publikování dokumentů RFC. Její vznik se datuje do roku 1969, kdy byl uveden do provozu první zárodek sítě ARPANET, ze které se později vyvinul dnešní Internet. Kolem ARPANETu se samozřejmě "motalo" mnoho lidí, včetně postgraduálních studentů, kteří se podíleli na mnoha souvisejících projektech a výzkumných pracech. Jejich postavení jim ale neumožňovalo, aby své četné nápady a podněty, mnohdy velmi užitečné a podnětné, nějak vnucovali svým profesorům a intenzivněji se domáhali jejich pozornosti. Své návrhy proto začali sepisovat ve formě dokumentů, kterým dali výstižné pojmenování Request For Comment (doslova: žádost o komentář), a odpovídající "méně důraznou" formou (formou slušné žádosti a komentář, názor či reakci) je předkládali těm, kterých se týkaly, resp. kteří byli kompetentní je posuzovat, přijímat požadovaná rozhodnutí apod.
Tradice publikování dokumentů RFC vydržela až do dnešních dnů, a nezanikla ani tím, že z původních postgraduálních studentů se časem stali vážení páni profesoři a lidé, kteří sami rozhodují o věcech zásadních. Změnil se ale věcný obsah a celkový smysl dokumentů RFC - s postupem času to stále méně byly náměty a nápady, usilující o vznik nějakého řešení, a čím dál tím více to byla tato řešení jako taková. Dnes jsou dokumenty RFC používány jako specifická forma dokumentace, vydávána pro potřeby Internetu (ale nepřímo i pro potřeby mnohem širšího okruhu sítí a služeb).

 

RFC number

Dokumenty RFC jsou číslovány - každý nově vydaný dokument je opatřen svým pořadovým číslem, a pod tímto číslem je také nejsnáze a přitom i jednoznačně identifikovatelný (k jednoznačnému určení stačí např. zápisy jako RFC1234, RFC2000 apod.). Další významnou vlastností dokumentů RFC je skutečnost, že se nikdy nemění - jakmile je konkrétní dokument jednou vydán, pod určitým pořadovým číslem, nemění se ani jeho číslo, ani jeho obsah (ani jeho slovní název). Lze jej tedy například "vypálit" na disk CD ROM, či zařadit do anonymního FTP archivu apod., bez obav že by bylo nutné jej někdy měnit. To je samozřejmě velmi výhodné pro distribuci dokumentů RFC, protože se nikdy nemůže stát, že by někdo měl neaktuální verzi nějakého dokumentu RFC - takováto neaktuální verze z principu nemůže existovat. Jak ale potom dokumenty RFC reagují na přirozený vývoj a potřebu změn? Co když je potřeba provést nějakou změnu v tom, co dokument RFC popisuje? Takovéto situace se neřeší změnou již existujícího dokumentu RFC, ale vydáním nového dokumentu, s novým pořadovým číslem (takovým, jaké je právě "na řadě". Tento nový dokument RFC pak ve svém záhlaví nese poznámku o tom, že "zneplatňuje" (činí neplatným) předchozí dokument RFC s příslušným číslem (ev. několik takovýchto dokumentů).
Pro správné pochopení významu dokumentů RFC je potřebné si ještě uvědomit a náležitě zdůraznit, že jejich obsahem nejsou zdaleka jen standardy - tedy popisy řešení, která mají povahu závazných standardů (byť standardů "de facto", a nikoli "de jure", ale přesto velmi důsledně uznávaných a dodržovaných). Ve formě dokumentů RFC jsou vydávány i jiné dokumenty, například návody, doporučení, či vysvětlení, a v poslední době i stanoviska a názory. Do dnešního dne bylo vydáno více než 2000 dokumentů RFC, a početně mezi nimi převažují právě takovéto ne-standardy. Faktických standardů je tedy početně méně.

 

Proposed Standard, Draft Standard, Internet Standard

proces vzniku standardů v Internetu je řešen na principu "zdola nahoru" a "od jednoduššího k dokonalejšímu". Každé řešení, které se má stát standardem, musí projít určitou předepsanou trajektorií - musí být předloženo ve formě tzv. navrhovaného standardu (Proposed Standard), a musí prokázat svou životaschopnost nejméně na dvou na sobě nezávislých implementacích. Nejdříve po půl roce pak může návrh přejít do stádia "Draft Standard" (předběžný standard), ve kterém se musí zdržet nejméně čtvrt roku, a k postupu do finálního stádia "definitivního standardu" (Internet Standard) musí být nashromážděny dostatečné provozní zkušenosti s příslušným řešením. Během všech tří těchto stádií jsou příslušné dokumenty samozřejmě publikovány jako dokumenty RFC.

 

Standard Track, vs. Off-Track

tři stádia, kterými musí projít každý návrh na cestě k definitivní podobě standardu (tedy: Proposed Standard, Draft Standard a Internet Standard), představují jednu konkrétní trajektorii, určenou jen pro takové dokumenty, které skutečně aspirují na to, aby se staly standardem. Této trajektorii se přitom říká "Standards Track". Vedle ní však existuje i druhá trajektorie, označovaná "Off-Track", do které patří hned čtyři druhy dokumentů (přičemž termín "trajektorie", resp. anglické "track", zde není až tak na místě, protože většina dokumentů zde "nepostupuje" podobným způsobem, jako je tomu u návrhů standardů). Patří sem čtyři kategorie dokumentů RFC: informational, experimental (shrnující výsledky různých experimentů), prototype (zatím ve stádiu experimentu, ale se záměrem někdy v budoucnu přejít do "standards-track" a stát se standardem), a konečně historic (pro dokumenty RFC, které jsou zneplatněny jinými - novějšími - dokumenty RFC).

 

Informational RFC

takto se označuje dokument RFC z "trajektorie" off-track, který je zamýšlen jako informativní materiál - tedy takový, který vysvětluje, radí, přináší doplňující informace atd. Dokumentů RFC tohoto typu je početně zdaleka nejvíce.

 

STD (Standard)

Skutečnost, že dokument RFC se nikdy nemění, přináší mnoho výhod, ale také některé nevýhody. Nikomu se sice nemůže stát, že by měl v ruce neaktuální exemplář konkrétního dokumentu RFC (s konkrétním číslem), ale může se mu stát, že se zabývá určitou problematikou a má v ruce dokument RFC řešící tuto problematiku, který již byl překonán (zneplatněn) novějším dokumentem RFC, který řeší tutéž problematiku. Aby se problémům tohoto typu předešlo, zavedla se časem další klasifikace dokumentů RFC, označovaná nyní jako STD (od: standard). Důvodem pro její specifické pojmenování je fakt, že je omezena jen na dokumenty charakteru platných standardů (Internet Standard), a netýká se tedy všech dokumentů RFC. Pro názornou představu je možné připodobnit dokument RFC k prázdným deskám (rychlovazači), které mají na svém hřbetě pevně nadepsanou určitou konkrétní problematiku - do těchto "desek" se pak vkládají ty dokumenty RFC, které se zabývají příslušnou problematikou a v daném okamžiku nebyly zneplatněny novějšími dokumenty RFC. Dokument STD je tedy vždy totožný s některým dokumentem RFC (nebo s několika dokumenty RFC, které řeší jednotlivé části dané problematiky), ale na rozdíl od dokumentů RFC se dokumenty STD v čase mění (je vyměněn obsah pomyslných desek novým dokumentem RFC). Nikomu se tedy nemůže stát, že by měl v ruce dokument STD, který je překonán jiným dokumentem STD řešícím stejnou problematiku - na druhé straně se ale může stát, že někdo bude mít v ruce již neaktuální verzi dokumentu STD ("desky se starým obsahem").

 

FYI (For Your Information)

Dalším "převtělením" dokumentů RFC (resp. jejich jinak uspořádanou podmnožinou) se staly dokumenty FYI (doslova: pro vaši informaci). Jde o základní informační dokumenty, určené zejména pro začínající uživatele Internetu. Opět je nejlépe si je představit jako pevně nadepsané "desky", do kterých jsou vloženy konkrétní dokumenty RFC.

 

BCP (Best Current Practices)

Nejnovější "reinkarnací" dokumentů RFC je série dokumentů BCP (Best Current Practices, ve volném překladu: nejvhodnější postupy a praktiky). Jde o specifickou řadu dokumentů, které vyjadřují stanoviska, názory a postoje a doporučené postupy velmi široké Internetové komunity (příkladem může být postoj ke spammingu).