Zprávy z Depa (5): Přijímání poštovních datových zpráv se už podnikatelé nevyhnou
Vaše banka, operátor, e-shop či jiný poskytovatel dnes ještě nemusí přijímat poštovní datové zprávy z vaší datové schránky. Od příštího roku se to má změnit, přibude i desetidenní fikce doručení.Dnešní pokračování seriálu o přípravách zákona o „další elektronizaci postupů OVM“, zkratkou DEPO, je věnováno plánovaným změnám v oblasti soukromoprávní komunikace prostřednictvím datových schránek. Týká se to především (ale ne výlučně) fungování tzv. poštovních datových zpráv, které lze přenášet „napříč“ mezi datovými schránkami fyzických (podnikajících i nepodnikajících) osob i osob právnických.
Důležité je vědět, že „napříč“ mezi těmito schránkami (fyzických a právnických osob) naopak neprojdou datové zprávy bez přívlastku (pro jednoznačnost někdy přeci jen opatřované přívlastkem „veřejnoprávní“).
Tyto „veřejnoprávní“ datové zprávy, které hradí stát, totiž vyžadují alespoň na jedné straně schránku orgánu veřejné moci. Takže pokud chce například občan něco poslat datovou schránkou firmě, nebo firma občanovi, případně občan občanovi či firma firmě, musí použít tzv. poštovní datovou zprávu. Také si ji musí zaplatit, protože poštovní datové zprávy už stát nehradí – jde o komerční službu České pošty s vlastním ceníkem a obchodními podmínkami. Ještě nedávno přišla jedna poštovní datová zpráva na 15 Kč (vč. DPH), od 1. 4. 2021 stojí již pouze 5 Kč. A během nouzových stavů byly poštovní datové zprávy zcela zdarma.
A jen pro upřesnění: datové schránky orgánů veřejné moci (tj. úřadů a dalších subjektů, vykonávajících veřejnoprávní působnost) s poštovními datovými zprávami vůbec nepracují: nemohou je ani přijímat, ani odesílat. Poštovní datové zprávy (a jejich používání dle § 18a zákona č. 300/2008 Sb.) se tak týkají výhradně fyzických a právnických osob, resp. jejich datových schránek. Ostatně i proto se v jejich souvislosti hovoří o soukromoprávní komunikaci.
Doposud byl přitom princip takový, že používání poštovních datových zpráv bylo dobrovolné, a to i na straně příjemce: ten musel nejprve vyjádřit ochotu takové zprávy akceptovat (a ve své schránce aktivně povolit jejich příjem, který je implicitně zakázaný). Což neudělal zdaleka každý.
Nyní se navrhuje tento princip obrátit: příjem poštovních datových zpráv má být ve všech datových schránkách fyzických a právnických osob implicitně povolen. A pouze držitelé datových schránek nepodnikajících fyzických osob (DS FO) budou moci příslušné nastavení změnit a příjem poštovních datových zpráv zase zakázat.
Jinými slovy: podnikající fyzické osoby ani právnické osoby se již nebudou moci vyhýbat příjmu poštovních datových zpráv. A tím ani soukromoprávní komunikaci v elektronické podobě skrze datové schránky. Což nebylo a mnohdy stále není až tak výjimečné.
Zdravím,
— Komerčka (@komercka) February 8, 2021
datovkou komunikujeme pouze se státní správou. Pro klienty využíváme kanály jako mobilní či inter. bankovnictví.
Aktuálně cílíme spíše na rozšíření možností v rámci IB (podpis dokumentů skrz KB Klíč). Tedy konsolidování app, které klient využívá.
Tomáš, Community Manager
Dobrý den, Marku, datové schránky používáme pouze pro komunikaci se státem, protože v případě využití pro komunikaci s klienty hrozí velké zahlcení schránek spamem a klientsky nerelevantní komunikací, na niž bychom však ze zákona byli nuceni reagovat. Verča V.
— Česká spořitelna (@Ceskasporitelna) March 4, 2021
Chápu, jak to myslíte, ale datová schránka slouží pro jiné účely. Podle Všeobecných podmínek je potřeba výpověď doručit poštou ??
— Vodafone ČR (@Vodafone_CZ) March 16, 2021
Načasování má být takové, že k obrácení samotného principu (účinnosti nového znění § 18a, odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb.) má dojít již k 1. lednu 2022. Na provedení příslušné změny (nastavení příznaku) ale budou mít datové schránky celé dva následné měsíce.
K 1. 1. 2022 se ale mají změnit i další věci: dnes u poštovních datových zpráv neplatí fikce doručení. A tak poštovní datová zpráva, již dodaná do přijímající datové schránky, čeká (libovolně dlouho) na to, až se přihlásí někdo s právem ji číst, aby teprve tím způsobil její doručení.
Nově to podle návrhu má být stejné jako u „veřejnoprávních“ datových zpráv: i u poštovních datových zpráv má po 10 dnech nastoupit fikce doručení. Pokud se do této doby (od dodání poštovní datové zprávy do cílové datové schránky) nepřihlásí nikdo s právem číst zprávu, bude celá zpráva považována za doručenou (fikcí).
Co se naopak nemá změnit, a tedy nemá vyrovnat se situací u „veřejnoprávní komunikace“ směrem k OVM, je tzv. fikce podpisu (dle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb.). Tedy to, že odesílané dokumenty nemusíte elektronicky podepisovat a příjemce je má brát, jako kdyby podepsané byly. Jinými slovy: tady, u poštovních datových zpráv, svět zůstane ještě normální a stejný jako mimo datové schránky. Když budete chtít poslat něco, co má být podepsáno, budete to muset podepsat. Ne, že si budete moci hrát na elektronicky negramotného, skrývat svou identitu a chtít, aby se váš podpis nahradil tím, že vaši zprávu přenesly právě datové schránky.
Pojďme nyní k popisovaným změnám podrobněji.
Se soukromoprávní komunikací se původně nepočítalo
Datové schránky původně vůbec neměly soukromoprávní komunikaci podporovat – byly zamýšleny jen jako prostředek „veřejnoprávní“ komunikace: tedy jen se státní správou, ale také samosprávou (resp. s veřejným sektorem). Nepočítaly s možností přenosu datových zpráv mezi datovými schránkami fyzických a právnických osob navzájem – a vyžadovaly, aby buď na přijímající straně, či na odesílající straně (nebo na obou současně) byla datová schránka orgánu veřejné moci.
Teprve dodatečně, z iniciativy podnikatelů a Hospodářské komory, se do příslušného zákona (č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi) dostalo ustanovení § 18a, umožňující také soukromoprávní komunikaci – formálně „dodávání dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob“:
(1) Ministerstvo umožní na žádost fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby dodávání dokumentů z datové schránky jiné fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby do datové schránky této osoby.
Navíc účinnost byla postupná: zatímco samotné datové schránky odstartovaly 1. 7. 2009 (i když někde se uvádí datum 1. listopadu 2009 jako jejich „ostrý start“), teprve od 1. 1. 2010 začaly fungovat ony poštovní datové zprávy. Nejprve ovšem jen pro přenos faktur a „obdobných žádostí o zaplacení“. A až od 1. 7. 2010, tedy s ročním odstupem od spuštění datových schránek, bylo možné využít poštovní datové zprávy pro „dodávání“ dalších druhů dokumentů, než jen faktur a „žádostí o zaplacení“.
Obrácení principu
Již v roce 2010 byl nastaven princip dobrovolnosti soukromoprávní komunikace: příjem poštovních datových zpráv je v datových schránkách fyzických i právnických osob standardně (implicitně) zakázán a musí být explicitně povolen. Viz ono „… ministerstvo umožní na žádost…“
Tento princip vydržel do dnešních dnů – a teprve nyní jej návrh DEPO chce změnit. Přesněji: úplně obrátit. Výše citované ustanovení § 18a, s formulací „…umožní na žádost …“ chce nahradit následujícím zněním, s formulací „… umožňuje…“:
(1) Informační systém datových schránek umožňuje dodávání dokumentů z datové schránky fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby do zpřístupněné datové schránky jiné osoby. Datovou schránku fyzické osoby může držitel datové schránky znepřístupnit pro dodávání dokumentů z datové schránky fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby.“
Z nově navrhovaného znění vyplývají dvě důležité věci: jednak že příjem poštovních datových zpráv (pro ono „dodávání“) bude v datových schránkách nepodnikajících i podnikajících fyzických a právnických osob standardně (implicitně) povolen. A dále že pouze držitelé datových schránek (nepodnikajících) fyzických osob budou moci toho nastavení změnit – a příjem poštovních datových zpráv zase zakázat.
Návrh na změnu přitom nebyl součástí původního (vládního) návrhu zákona, ale dostal se do něj až skrze poslanecké pozměňovací návrhy. Citované znění pochází z pozměňovacího návrhu poslankyně Kořanové a poslance Králíčka, kde lze nalézt i následující odůvodnění:
Za účelem lepší využitelnosti datových schránek pro komunikaci mezi osobami navzájem se navrhuje upravit § 18a odst. 1 tak, aby přijímání dokumentů do datových schránek osob z datových schránek jiných osob bylo defaultně přípustné (službu v tomto případě hradí odesílatel). U nepodnikajících fyzických osob, které ji mají zřízenou na základě žádosti, bude zachována možnost částečného znepřístupnění jejich datové schránky pro příjem soukromoprávní korespondence, pokud si jí nebudou přát.
Povšimněme si jedné zdánlivě nevýznamné drobnosti: zdůvodnění zmiňuje možnost zakázat příjem poštovních datových zpráv jen u datových schránek nepodnikajících fyzických osob, zřízených na žádost. Což by hrálo docela významnou roli u datových schránek zřizovaných ex offo (viz předchozí díly seriálu), jakmile někdo poprvé použije elektronickou identifikaci pro přihlášení „přes NIA“. Nebyly by to totiž schránky zřizované na žádost. Nicméně omezení jen na schránky zřizované na žádost se do samotného znění navrhovaného ustanovení nedostalo.
Zajímavé také je, že s méně přísným návrhem (umožňující opětný zákaz příjmu všem držitelům, a ne pouze nepodnikajícím fyzickým osobám) přišel skrze svůj pozměňovací návrh i poslanec Jan Hamáček (za jehož návrhem lze předpokládat záměr resortu vnitra). Poslanci ale nakonec přijali přísnější verzi změny (viz výše).
Stejně tak je zajímavé, že obdobný návrh (obrátit implicitní nastavení, ale ponechat možnost opětovného zákazu příjmu všem) navrhovali skrze své pozměňovací návrhy poslanci již do zákona o právu na digitální služby (dnešního zákona č. 12/202 Sb.). Ale do něj se to ještě nedostalo.
Jak je to s účinností navrhovaných změn?
Pokud správně interpretuji načasování navrhovaných změn, samotná změna principu (tj. § 18a zákona č. 300/2008 Sb.) by měla být účinná již od 1. 1. 2022. V rámci přechodných ustanovení je ale navrhováno, aby vnitro mělo ještě dva měsíce na to, aby příslušné změny v nastavení skutečně provedlo:
Ministerstvo vnitra umožní nejpozději do 1. března 2022, aby do datové schránky fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby, která je k 1. lednu 2022 zřízena a zpřístupněna, mohly být dodávány dokumenty podle § 18a odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2022. Větou první není dotčeno právo fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby požádat Ministerstvo vnitra o znemožnění dodávání dokumentů podle § 18a odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2022.
Na to, že jde o pouhou změnu nastavení (jednoho příznaku), mi to přijde nejenom moc dlouhé, ale vlastně úplně zbytečné. Navíc to přináší zajímavou otázku: jak to bude během oněch dvou přechodných měsíců?
Právě na to takováto přechodná ustanovení obvykle pamatují – a mohla by tak činit i druhá věta výše citovaného přechodného ustanovení. To by ale místo o „znění účinném od 1. ledna 2022“ musela mluvit o „znění účinném před 1. lednem 2022“. Což nedělá – a svým zněním vlastně vytváří rozpor se zněním samotného § 18a, účinného právě „od 1. ledna 2022“: podle něj může být „znemožněno dodávání“ (zakázán příjem poštovních datových zpráv) pouze u datové schránky nepodnikající fyzické osoby. Ale možnost požádat o znemožnění (o zákaz příjmu poštovních datových zpráv) mají mít nadále všichni držitelé datových schránek nepodnikajících i podnikajících fyzických osob, i osob právnických. Což k sobě úplně „nepasuje“.
Pravdou je, že takováto dvě právní ustanovení asi mohou „koexistovat“ vedle sebe: jedno dává možnost požádat a druhé znemožňuje žádosti vyhovět. Ale přeci jen bych asi očekával od legislativních návrhů menší chybovost a lepší domyšlenost.
Spíše ale tipuji, že jde o jinou chybu: že ono přechodné ustanovení vzniklo v době, kdy byla navrhována ještě ona mírnější varianta změn u soukromoprávní komunikace (pouze změna implicitního nastavení, ale možnost následné změny pro všechny). A že na jeho úpravu, poté, co se zpřísnila samotná změna jako taková, se již pozapomnělo. Ale je to jen má spekulace.
Kdy je doručeno?
Když se možnost soukromoprávní komunikace (přes datové schránky, prostřednictvím poštovních datových zpráv) v roce 2010 poprvé zavedla, fungovala ještě trochu jinak než dnes. Alespoň pokud jde o to, kdy je nějaká (poštovní datová) zpráva doručena. Zpočátku totiž musel příjemce její přijetí explicitně potvrdit:
(2) Dokument podle odstavce 1 je doručen okamžikem, kdy jeho převzetí potvrdí odesílateli adresát prostřednictvím své datové schránky; toto potvrzení je bezplatné.
Od listopadu 2011 platí pro poštovní datové zprávy jiný princip, obdobný tomu, co platí pro „veřejnoprávní“ datové zprávy:
(2) Dokument dodaný podle odstavce 1 je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k tomuto dokumentu.
Zdůrazněme si, že tento stav platí od roku 2011 dodnes a ani návrh DEPO jej nenavrhuje změnit.
Povšimněme si ale jedné zajímavé nelogičnosti: právní úprava – a to jak u veřejnoprávní komunikace dle § 17 a § 18, tak i u té soukromoprávní dle § 18a – sice mluví o „dokumentech“, ale má na mysli „datové zprávy“ (zde konkrétně poštovní datové zprávy). A celý systém datových schránek tak skutečně funguje: mezi datovými schránkami nepřenáší jednotlivé dokumenty – ale celé datové zprávy, coby určité „dočasné přepravní kontejnery“. Teprve uvnitř těchto kontejnerů pak najdeme nějaké přílohy, nejčastěji (ale ne nutně) charakteru dokumentů. Ono „oprávnění přístupu“, rozhodující o doručení, se přitom vztahuje k celým datovým zprávám, nikoli k jednotlivým dokumentům přenášeným v rámci téže zprávy (kterých v jedné datové zprávě může být i více). Ale toho si právní úprava datových schránek ani po 12 letech od jejich spuštění nevšimla a trvá na oprávnění přístupu „k dokumentu“. A dnes to neopravují ani poslanci, ani senátoři.
Ještě pikantnější je to u (stávajícího i nově navrhovaného) ustanovení §18a odst. 3, které řeší zpoplatnění poštovních datových zpráv: mluví totiž o odměně provozovateli datových schránek (což je Česká pošta) „za dodání dokumentu“. Mělo by to snad znamenat, že cena má záležet na tom, kolik dokumentů vložíte jako přílohy do jedné poštovní datové zprávy? Realita je naštěstí rozumnější: odesilatel neplatí za jednotlivé dokumenty, ale za poštovní datovou zprávu jako celek (dnes: 5 Kč vč. DPH). Bez ohledu na to, kolik dokumentů do ní vloží (a jak jsou velké).
Nově i fikce doručení
Na skutečnosti, že okamžikem přihlášení (osoby s právem přístupu k dokumentu, správně: ke zprávě) dochází (dle § 18a odst. 2) k doručení, nechce návrh DEPO nic měnit. Co ale změnit chce, je případ, kdy k takovémuto přihlášení ani po delší době nedojde. V současné době zde neplatí tzv. fikce doručení – takže dokument (správně: datová zpráva) čeká ve schránce na své doručení libovolně dlouho. Nebo, z opačného pohledu: příjemce může doručení libovolně dlouho protahovat.
Nově už to nepůjde, protože návrh zákona DEPO navrhuje zavést i pro poštovní datové zprávy (resp. pro celou soukromoprávní komunikaci) stejný princip, jaký platí u veřejnoprávní komunikace, a to jak v elektronické podobě (tj. u „veřejnoprávních“ datových zpráv), tak i u listovní pošty (u příslušného typu zásilek „s pruhem“):
(3) Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 2 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty.
Půjde tedy o obdobnou fikci doručení po 10 dnech jako u veřejnoprávní komunikace. Ovšem přeci jen s určitým rozdílem: zatímco u veřejnoprávní komunikace může být fikce (jiným právním předpisem) vyloučena, u soukromoprávní komunikace na to nově navrhované znění nepamatuje.
A mimochodem: desetidenní fikce se v datových schránkách aplikuje trochu jinak než u listovní pošty: nepočítá se na celé kalendářní dny, ale jako 10× 24 hodin, s přesností na minuty a sekundy.
Jak moc se poštovní datové zprávy používají
Poštovní datové zprávy jsou zatím využívány relativně málo. Určitou představu o tom, jak moc či málo se jich přenese, může nabídnout následující článek od Ministerstva vnitra ČR, který byl primárně varováním před spamem v datových schránkách v době nouzového stavu. Najdeme v něm ale i následující informaci:
Průměrný denní počet odeslaných Poštovních datových zpráv během standardního období je 2500. Během nouzového režimu se jejich počet pohybuje na úrovni pěti tisíc odeslaných Poštovních datových zpráv.
Ve stejné době, kdy byl článek vydán, se celkový počet přenesených datových zpráv pohyboval někde kolem 10 milionů za měsíc, resp. cca 330 000 za den. To odpovídá poměru mezi „veřejnoprávními“ datovými zprávami a těmi poštovními (přibližně) 130:1.
Tento poměr nenasvědčuje tomu, že by se využití poštovních datových zpráv pro soukromoprávní komunikaci nějak výrazněji uchytilo. Donedávna to asi bylo i dosti vysokou cenou za jednu poštovní datovou zprávu (původně 18 Kč, pak 15 Kč a teprve od 1. 4. 2021 již jen 5 Kč).
Nicméně pro uživatele vybavené datovou schránkou a schopné ji používat může jít o zajímavou a výrazně spolehlivější alternativu oproti listovní poště. A když ji nyní nejrůznější podnikatelské subjekty nebudou moci odmítat (nepovolovat příjem poštovních datových zpráv), třeba se jejich využití zvýší.
Na co si ještě dát pozor?
Pokud se využití datových schránek pro soukromoprávní komunikaci skutečně „rozjede“, je vhodné mít na paměti ještě jeden důležitý aspekt, týkající se doručování. Konkrétně okamžiku, kdy u nich dochází k doručení. Zde totiž stále zůstává nebezpečná „díra“, do které lze snadno spadnout.
Ukažme si to na příkladu občana, který má stihnout nějakou lhůtu: do určitého termínu musí někomu „veřejnoprávnímu“ něco poslat a rozhodne se tak učinit datovou schránkou. Představujme si třeba odvolání v nějaké důležité věci, které musí doručit soudu do konkrétního data. Z pohledu právní úpravy datových schránek jde o podání („provedení úkonu vůči orgánu veřejné moci“) dle §18 zákona č. 300/2008 Sb., u kterého ale není okamžik doručení explicitně řešen. Nejspíše by se tak u něj měla uplatnit obecnější úprava dle § 17 odst. 3, ve smyslu „doručeno je okamžikem přihlášení…“).
Naštěstí ale již existuje judikatura (příklad), podle které v takovémto případě (a obecně při podání datovou schránkou vůči orgánům veřejné moci) dochází k doručení již okamžikem dodání datové zprávy do datové schránky OVM. Jinak by totiž o okamžiku doručení – a tím i o dodržení lhůty, což může mít velmi významné důsledky – nerozhodovala pouze aktivita toho, kdo odesílá, ale i aktivita toho, kdo obsluhuje přijímající datovou schránku. Jinými slovy: o tom, zda občan stihne stanovenou lhůtu, by rozhodovalo to, kdy se někdo (nebo něco – elektronická aplikace) na příslušném soudu (OVM) přihlásí do datové schránky a způsobí doručení. Ale to už odesilatel nemůže ovlivnit.
Teď ale zpět k soukromoprávní komunikaci a poštovním datovým zprávám: co když máte stihnout nějakou lhůtu vůči své bance? Nebo vůči svému operátorovi, utilitě či jinému poskytovateli nebo prodejci? Třeba když chcete podat reklamaci na jeho služby či výrobek, musíte tak učinit v nějaké lhůtě (od rozhodného okamžiku), nebo máte smůlu. Jak to bude tady, u poštovních datových zpráv?
Problém je, že zde je obecný princip – stávající („přihlášením“, bez fikce) i nově navrhovaný („přihlášením“, i s desetidenní fikcí) – v zákoně (§ 18a odst. 2) zakotven zcela explicitně. Takže ho asi nepůjde jen tak snadno změnit nějakou novou judikaturou. Ani tou stávající, která řeší jen podání směrem k OVM. Navíc, když soudě podle důvodové zprávy si předkladatelé nové úpravy byli právě popisovaného problému vědomi, a přesto zvolili výše popisované řešení.
Pamatujte na to, až budete chtít využít poštovní datovou zprávu v situaci, kdy musíte stihnout nějakou lhůtu. Po 1. 1. 2022 by již měla platit ona desetidenní fikce doručení – a jistotu dodržení lhůty tak můžete získat odesláním s nejméně desetidenním předstihem. Dnes, kdy fikce doručení u poštovních datových zpráv ještě neplatí, vám jistotu nedá žádný předstih.