Datové schránky jsou s námi již 4 roky

Pomalu se tomu nechce věřit, ale za pár dnů to budou rovné čtyři roky, co nás svým povinným používáním oblažují datové schránky. Připomeňme si, že byly spuštěny k 1. červenci 2009. Ale aby nebylo všechno tak jednoduché a přímočaré, jak by mělo, fakticky datové schránky odstartovaly až 1. listopadu 2009. Protože teprve k tomuto datu byly aktivovány ty schránky, které si jejich držitelé - hlavně z řad právnických osob a orgánů veřejné moci - neaktivovali sami. Protože do té doby ještě nemuseli. A většinou ani nechtěli.

Ovšem ani poté nebylo používání datových schránek zdaleka bezproblémové. Dostatečně připraveni totiž nebyli ani uživatelé, ani samotný systém datových schránek. A vlastně ani celý zákonný rámec, který požívání datových schránek upravuje. Na druhou stranu se dětské nemoci daly očekávat s naprostou jistotou. Problém byl spíše v tom, jak rychle a ochotně se napravovaly. Zde si troufnu konstatovat, že ani rychle, ani ochotně.

Svou roli v tom nejspíše sehrálo i to, že oba hlavní "otcové zakladatelé" datových schránek - za které považuji bývalého ministra vnitra Ivana Langera a jeho náměstka Zdeňka Zajíčka - už byli v době jejich rozjezdu odstaveni na vedlejší mocenskou kolej, a péči o další rozvoj datových schránek tak měli na starosti jiní. A pro ně už to zdaleka nebyla taková prestižní záležitost. Spolu se základními registry to pro ně byl spíše pořádně naložený a rozjetý vlak, který už nedokázali zastavit.

Dodnes tak nejsou dořešeny některé zcela základní a fundamentální aspekty datových schránek. Jako třeba to, co a jak dělat po delším čase s dokumenty, které datové schránky chrlí ve velkém počtu dnes a denně. Jistě, jsou mezi nimi takové dokumenty, které mají jen omezenou životnost a časem je už nebudeme potřebovat. Ale stejně tak jsou mezi nimi i takové dokumenty, ke kterým se budeme potřebovat vracet i po letech. A bude nutné, abychom i po těch letech mohli prokázat jejich pravost a neporušenost. Jenže jak?

Navrhovaných možností je přeci jen více, byť na jejich správnost lze mít různé názory. A v tom to právě je: stát by měl konečně říci, kterou z variant pro zachování "dlouhověkosti" elektronických dokumentů považuje za správnou a očekává ji. Zatím to ale vypadá, jakoby tento problém, označovaný také jako problém digitální kontinuity, vlastně nikoho nezajímal. Přitom je zcela klíčový. A to nejenom pro datové schránky, ale pro celý trend k elektronizaci a náhradě papírových dokumentů dokumenty elektronickými, ať již ve veřejné správě, ve firmách či přímo u občanů.

Ale zpět ještě k datovým schránkám jako takovým: k jejich problémům nedávno přibyl ještě jeden nový. To když letos v dubnu Česká pošta získala právo rozesílat skrze datové schránky hromadným způsobem prakticky cokoli. A hned toho využila k opakované propagaci marketingové akce na svou službu Datový trezor, který v každé schránce aktivovala na dva měsíce zdarma. Tím ale zásadně změnila způsob, jakým se za čtyři roky lidé přeci jen naučili vnímat datové schránky: jako něco, co přenáší jen samé důležité věci, kterým je třeba věnovat pozornost. Teď, když už to mohou být (a jsou) i čistě marketingové záležitosti, už je to jinak.