Základní registry nedopadly jako prezidentské hlasy
U kontroly petičních hlasů pro prezidentské kandidáty zvítězila striktní interpretace zákona nad zdravým rozumem. U základních registrů a oznamování změn třetím osobám to naštěstí dopadlo jinak, smysluplněji.
Úředníci to často mají hodně těžké: mohou totiž dělat jen to, co jim zákon umožňuje, či přímo ukládá. Naproti tomu občan, nebo třeba podnikatel či právnická osoba, jsou na tom přesně opačně: mohou dělat všechno to, co jim zákon nezakazuje. K jak kuriózním důsledkům to v praxi může vést, jsme viděli na nedávném ověřování petičních podpisů pro jednotlivé prezidentské kandidáty. Zákon zde jasně hovoří o odečtení takového počtu hlasů, který "procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích". A tak úředníci postupovali přesně tak, jak rozuměli tomu, co jim zákon ukládá: nejprve odečetli hlasy, procentuálně odpovídající chybovosti v prvním vzorku, a pak odečetli hlasy, procentuálně odpovídající chybovosti ve druhém vzorku.
Že si kvůli tomu začala širší veřejnost klepat na čelo, hovořit o aritmetickém průměru a argumentovat potřebou zdravého rozumu? To je těžké: zákon se o žádném průměru skutečně nezmiňuje. A stejně tak neříká nic o tom, že by se úředník měl řídit svým zdravým rozumem.
Přesto existují situace, kdy si lidé ve veřejné správě dokázali poradit a zvítězit nad nedokonalými zákony a jejich slepě nechanickou interpretací. Stalo se tak u jedné z užitečných služeb základních registrů, spočívající v informování třetích osob o změnách vašich údajů. Funguje to tak, že jako fyzická osoba jednorázově zmocníte svou banku, svého operátora, dodavatele plynu, vody atd. - obecně tzv. třetí osobou - k tomu, aby se dozvěděla o změnách těch vašich údajů ze základního registru obyvatel, které si sami určíte. Například když se přestěhujete, dostane vaše banka, operátor atd. do své datové schránky oznámení o tom, jaké je vaše nové bydliště.
Než se tato služba skutečně rozjela, trvalo to docela dlouho - a teprve pak se ukázal její hlavní problém. Spočívá v tom, že podle zákona smí taková třetí strana dostat informaci právě a pouze o těch údajích, jaké jste při udělování souhlasu zaškrtli. Takže pokud jste třeba zaškrtli jen adresu bydliště, dostane ona třetí osoba (po vašem přestěhování) pouze informaci ve smyslu "nová adresa je XY". Ovšem bez uvedení toho, komu adresa patří: pokud jste současně nezaškrtli i jméno a příjmení, příjemce se nedozví, o čí adresu se jedná. Takže je mu takové oznámení k ničemu.
Pravdou je, že popisovaná služba začala fungovat jednak se zpožděním, ale hlavně s právě popsaným handicapem. Protože lidé, kteří svůj souhlas udělovali, o popisovaném omezení většinou nevěděli. Takže první várky oznámení o změnách, které byly třetím stranám rozesílány, nebyly zrovna dobře využitelné.
Proto došlo k dalšímu zastavení služby, a následně i k hledání možného řešení. A naštěstí to dopadlo jinak a lépe, než s počítáním petičních hlasů pro jednotlivé prezidentské kandidáty. Protože u základních registrů a popisované služby se našla cestička, jak vyhovět zdravému rozumu a přesto zůstat striktně v mezích zákona. Vše vidíte na následujícím obrázku: samotný výpis zůstává beze změn a obsahuje skutečně jen ty údaje, které byly zaškrtnuty v okamžiku udělování souhlasu. Ovšem navíc se do záhlaví výpisu dostala hláška o tom, že celý výpis se zasílá na základě žádosti konkrétního subjektu údajů, s uvedením jeho jména, příjmení a bydliště v době udělení souhlasu, a také s uvedením dne udělení souhlasu.
V případě základních registrů a popisované služby to tedy dopadlo vcelku racionálně: podařilo se najít řešení "v mezích zákona". Nejspíše díky tomu, že příslušní úředníci měli zájem takové řešení hledat. Bude tomu tak i v případě sčítání prezidentských hlasů? Nebo takovéto řešení bude muset hledat soud?