Jaká je budoucnost internetového nacházení?
Internetové vyhledávače vyhledávají, a uživatelé by chtěli jejich prostřednictvím nacházet. Jenže čím dál tím více nalezených výsledků je záměrně odstraňováno, tak aby se k uživatelům nedostaly. Proč a jak?Možná jste na to také již narazili: oblíbený vyhledávač Google vám sice něco našel, ale současně vás upozornil na to, že některé výsledky před vámi skryl. Přesněji: odstranil z výsledků vyhledávání. Jak takové upozornění vypadá, vidíte na následujícím obrázku.
Na jedné stránce, kam Google standardně dává 10 výsledků, může být takovýchto upozornění více. Na následujícím obrázku vidíte příklad, kde je jich přes 20. A každý z nich hovoří o určitém počtu jednotlivých výsledků, které byly odstraněny na základě stejného požadavku. Jde třeba jen o jeden odstraněný výsledek, nebo o 50 odstraněných výsledků (viz předchozí obrázek), či o 151 atd. Takže na 10 nalezených a skutečně zobrazených výsledků hledání může klidně připadat i několik stovek až tisíců těch, které byly odstraněny.
Můžete si to vyzkoušet sami, třeba na tomto odkazu, ze kterého jsou nasnímány i oba předchozí obrázky.
Proč?
To, že se toto děje, není žádnou novinkou. Ostatně, v každém jednotlivém upozornění je napsáno, proč k tomu dochází – v důsledku poměrně letitého zákona DMCA (Digital Millenium Copyright Act), který platí v USA již od roku 1998. Na jeho základě mohou držitelé práv, kteří se byť jen domnívají, že jsou někde na Internetu porušována jejich práva, žádat vyhledávače o zablokování odkazů na tato místa. Nepotřebují k tomu žádné posouzení či rozhodnutí soudních orgánů - jde jen o jejich tvrzení, že jsou porušována jejich práva. A vyhledávače, jako příjemci takovýchto žádostí, jim mohou – ale také nemusí – vyhovět.
Rozdíl je v tom, že pokud nevyhoví, mohou nést (spolu)odpovědnost za porušování práv. Ale pokud vyhoví, podle DMCA viněny být nemohou. Proto vyhledávače jako Google žádostem obvykle vyhoví, aniž by je nějak posuzovaly co do jejich oprávněnosti. Nejspíše i proto, že reálně nemají šanci jednotlivé žádosti jakkoli posuzovat, již jen kvůli jejich obrovskému počtu. I kvůli obrovským zdrojům, které by k tomu byly zapotřebí.
Požadavky na odstranění výsledků vyhledávání, zasílané konkrétně Googlu, přitom přichází z celého světa, včetně ČR (příklad, příklad), a týkají se i českých domén (výpis). A sám Google před časem oznámil, že přijímané požadavky zohlední ve svém algoritmu vyhledávání, resp. hodnocení stránek (page rank).
V čem je problém?
Pokud se podíváme na následující obrázek ze statistik právě od Google, zjistíme, že počty odkazů, nahlašované k odstranění na základě zákona DMCA, v poslední době doslova explodují.
Pokud nahlédneme do nějaké „běžné“ žádosti ze strany velkých držitelů práv, asi nás hned praští do očí nesmyslnost celého konceptu: takovéto žádosti obsahují třeba tisíce různých URL (příklad), jakoby ve snaze vyjmenovat všechna možná místa, kde se může nacházet nějaký konkrétní obsah. Ale to je vskutku sysifovská práce, protože takovýchto míst je nekonečně mnoho – a ten, kdo chce nějaký obsah vystavit, má nekonečně možností, jak si snadno a rychle vytvořit libovolný počet zcela nových volných míst.
Vzato čistě technicky (a oproštěno od všech právních a etických souvislostí) se obávám, že tudy cesta nevede. Naopak se bojím, že takto „zcela otevřená cesta“ přímo vybízí ke svému zneužití. K tomu, aby skrze ni byly z vyhledávání odstraňovány takové výsledky, které se někomu jen nelíbí či jinak „nehodí do krámu“. A že vše povede k situaci, kdy o dostupnosti na Internetu - ve smyslu možnosti něco vyhledat – bude rozhodovat jakýsi obrovský kolektivní blacklist, do kterého si kdokoli bude moci přihodit, cokoli ho jen napadne.