České elektronické komunikace v roce 2006

V prvním přiblížení si dovolím označit za nejvýznamnější dvě oblasti: pokračující konsolidaci mezi operátory na tuzemském trhu a pak dokončení tvorby nového regulačního rámce elektronických komunikací. Za zmínku ale určitě stojí i nástup zcela nových služeb (jako IPTV či přenositelnosti mobilních čísel) či pokračující patálie s digitalizací rozhlasového a televizního vysílání. To vše na pozadí plánované likvidace samostatného resortu informatiky s představou, že rozdělení agend a jejich přesun pod jiné resorty pomůže jejich účinnějšímu naplňování.

Konsolidace aneb kámen nezůstal na kameni

Pokud by někdo srovnával naši „operátorskou scénu“ z doby před rokem a dnes, asi by se dost divil. Již dříve se sice o nutnosti konsolidace mluvilo v tom smyslu, že český trh je pro tolik operátorů příliš malý, ale dlouho se vůbec nic nedělo. Jenže pak to vzalo naopak rychlý spád. Ze scény zmizel například Aliatel, Contactel, Nextra či Telenor Networks a Tele2. Místo nich se vyprofilovali jen dva velcí alternativní operátoři, GTS Novera a Radiokomunikace, kteří výše jmenované operátory pohltili a sami se vymezili navzájem komplementárně: zatímco GTS Novera se orientuje na korporátní (firemní) segment, Radiokomunikace zase na segment rezidenční (tj. domácnosti). Konsolidace se nevyhnula ani kabelovým operátorům. Dva největší by měli splynout do jednoho ještě většího poté, co majitelé našeho UPC oznámili, že kupují Karneval Media.

Zdaleka největší operátorem, co do výnosů i dalších kritérií, však nadále zůstává inkumbent (jak se v branži říká tomu operátorovi, který dříve působil jako monopol). Jenže už to není Český Telecom, se kterým jsme se setkávali od roku 2000 (kdy vznikl přejmenováním tehdejšího SPT Telecomu). Po dokončení jeho privatizace, do rukou španělské Telefóniky, byl nakonec sloučen se svou mobilní dcerou (Eurotelem), přejmenován na Telefóniku O2 Czech Republic a své služby začal nabízet pod značkou O2.

Byl z toho (a vlastně stále ještě je) asi největší a nejdražší rebranding v našich zeměpisných šířkách. A vlastně i jeden z prvních případů, kdy se začíná významněji rozcházet jméno operátora (jako podnikatelského subjektu) a značka, pod kterou nabízí své služby. Telefónica O2 Czech Republic tak „vystupuje navenek“ pod značkou O2 a nabízí služby, jako je O2 TV, O2 Internet Expres apod. Jiným příkladem je Volný, který se coby podnikatelský subjekt jmenuje stále ještě Czech On Line a své produkty nabízí již jen pod značkou Volný. To například Radiokomunikace a.s. přestaly používat značku Bluetone a vrátily se k původní značce České radiokomunikace. Ovšem jejich služby se tak nejmenují.

A když už jsme u změn značky: k 1. únoru 2006 přestal existovat mobilní Oskar. Poté, co se přiženil do kosmopolitní rodiny Vodafonových, změnil si i on své jméno i značku. Když pak i Eurotel přišel o svou původní identitu (a stal se součástí Telefóniky O2 Czech Republic), z původní mobilní trojice (Eurotel, Radiomobil a Oskar) už vlastně nezůstal nikdo. Všichni jsou teď členy nějaké nadnárodní rodiny a nesou její značku.

Na druhou stranu jsme se dočkali vzniku prvního skutečně konvergovaného (či: integrovaného) operátora - již zmiňované Telefóniky O2 Czech Republic -, který působí současně v mobilní i pevné oblasti. Ostatní by jej rádi následovali, ale zatím se jim to nedaří. Ostatní mobilní operátoři pošilhávají po „pevných“ aktivitách a pevní operátoři zase po aktivitách mobilních, například i ve formě virtuálního mobilního operátorství. Jenže zatím to vypadá na stejný průběh jako u vzájemné konsolidace (pevných) alternativních operátorů – dlouho nic a pak najednou velký skok.

A když už jsme u mobilních operátorů: k polovině ledna 2006 byla v ČR zavedena přenositelnost mobilních čísel. Ještě předtím kolem toho bylo hodně očekávání emocí, i mezi operátory navzájem. Jenže pak se ukázalo, že to zase až tak velká bomba není, a tak většina emocí zase utichla. Za první čtyři měsíce mobilní přenositelnosti se přeneslo cca 44 000 čísel, což je stále velmi málo i oproti obvyklé fluktuaci zákazníků mezi operátory.

Legislativa, analýzy a nápravná opatření

Další oblastí, kde jsme se v průběhu roku 2006 dočkali významných změn, je oblast legislativy, resp. regulace. Již v roce 2005 sice nabyl účinnosti nový zákon o elektronických komunikacích (zákon č. 127/2005 Sb.), ale jeho dopady se začaly plně projevovat až v letošním roce. Zejména proto, že významnější změny, které přináší, jsou vázány na výsledky analýz tzv. relevantních trhů. Ty měl provést Český telekomunikační úřad, coby národní regulátor, a to do konce ledna 2006.

Když ale v zákonem stanoveném termínu byla hotova jen jedna z 18 analýz a na krku jsme měli vážné varování od Evropské komise (už zahájený proces tzv. infringement procedure vůči ČR), začalo to vypadat nebezpečně. V březnu vláda odvolala dlouholetého šéfa ČTÚ (nově předsedu Rady ČTÚ) Davida Stádníka a na jeho místo dosadila jiného radního, Pavla Dvořáka. Tomu se pak podařilo zdánlivě nemožné: dokončit všechny zbývající analýzy ve velmi krátkém čase. Ještě v srpnu mohl ČTÚ zahlásit „hotovo“, poté co vydal definitivní podobu poslední analýzy relevantního trhu (již po zohlednění reakcí Evropské komise). Z jednoho z největších opozdilců v celé Unii jsme se tak rázem stali teprve třetí zemí, která dokončila všechny analýzy.

Poslední dokončenou analýzou byla shodou okolností analýza trhu č. 12, kterým je velkoobchodní trh s broadbandem. Ovšem už samotné vymezení tohoto trhu málem způsobilo malou revoluci. Původně, až do března 2006, byl tento trh vymezen tak, že zahrnoval jakýkoli druh broadbandu. Tedy například i WiFi přípojky, kabelové přípojky, CDMA a další. A na ADSL pak vycházel podíl ve výši jen asi 40 procent, což by nebylo na dominantní postavení (tzv. postavení s významnou tržní silou alias SMP) ani pro toho, kdo má téměř 100 procent veškerého ADSL v ČR.

Jenže nakonec (v březnu) byla definice velkoobchodního trhu s broadbandem změněna, a to zúžena – jen na ADSL a FTTx. A hned to dopadlo jinak: inkumbent, resp. Telefónica O2 Czech Republic, náhle má významnou tržní sílu, a celý trh byl shledán nedostatečně konkurenčním. Následoval návrh tzv. nápravných opatření, která ale ČTÚ uložil jen v „měkké“ podobě. Konkrétně bez cenové regulace a bez povinnosti nabízet tzv. bitstream. Evropské komisi se to nelíbilo a požadovala zavedení právě těchto dvou tvrdších nápravných opatření. Jenže vůči nápravným opatřením nemá Komise právo veta, a tak poslední slovo měl náš ČTÚ, který setrval na svém původním názoru.

Ovšem původní „širší definice“ broadbandu se v mezidobí dostala do většiny zahraničních statistik. Třeba do statistik EU či do statistik OECD. Zde si ale všimli toho, že zatímco my vykazujeme velké počty Wi-Fi přípojek, ostatní země je mezi svůj broadband nezapočítávají. A tak se v těchto statistikách setkáváme s velkými disclaimery, které na naši nestandardní situaci upozorňují. Nebýt tohoto započítávání Wi-Fi přípojek mezi broadband, byly bychom ve statistikách ještě níže, něž jsme. Ale věříte ještě statistikám?

Patálie s digitalizací

Elektronické komunikace se od dřívějších telekomunikací liší v tom, že navíc zahrnují i problematiku rozhlasového a televizního vysílání. No a zde pokračovala digitalizace alias přechod na digitální vysílání. Ovšem tak moc zase nepokročila, protože se kolem postupu digitalizace vyrojila řada problémů.

V zahraničí, zejména na Mezinárodní radiokomunikační konferenci (RRC06 [PDF, 646 KB]), kde se koordinovaly kmitočty v mezinárodním měřítku, jsme dosáhli maxima možného, a všechny naše požadavky byly v zásadě uspokojeny. Jenže u nás doma jsme dosáhli spíše minima možného. Nepodařilo se přijmout tzv. technický plán přechodu, který měl stanovit konkrétní harmonogram pro postupné vypínání analogového vysílání, a začala se připravovat jeho zcela nová verze.

Došlo i na „lámání chleba“, v podobě soudních verdiktů, které odebraly již jednou udělené digitální licence. Následně se roztočil celý kolotoč kasačních a jiných stížností, který bude jen velmi obtížné zastavit a dovést celou digitalizaci k touženému cíli. Někteří hráči už hovoří o patu, nebo dokonce o matu digitalizaci, zatímco jiní tak pesimističtí nejsou.

Třeba proto, že trh si možná pomůže sám a nějak jinak. Například tak, že se místo zablokovaného zemského digitálního vysílání prosadí levné satelitní vysílání (například v podobě služby DigiTV), případně rozšíří klasické kabelové vysílání, nebo uchytí zbrusu nové vysílání v podobě IPTV. Uvidíme.