
Televize na Invexu
Poněkud ve stínu své nové IPTV služby O2TV předvedla Telefónica O2 na letošním Invexu také premiérové HDTV vysílání na platformách IPTV i DVB-T, spolu s připravovanými službami Video in Demand v kombinaci s DVB-T. Nechyběla ani ukázka technologických možností prolínání a prostřihávání obrazu.Svět televize byl na letošním Invexu zastoupen snad ve všech svých podobách. V rámci doprovodného programu se například diskutovalo o dalším postupu digitalizace zemského televizního vysílání (podrobněji v tomto samostatném článku). A jelikož vyhlídky zde nejsou až tak radostné a bezproblémové, otevírá se tím cesta pro různé alternativy. Třeba pro služby charakteru IPTV.
IPTV předváděla na svém stánku například společnost Mattes AD z Frýdku Místku. Jde o službu 802.TV, podrobněji popisovanou například zde, a na Invexu předváděnou v testovací podobě s vysokým rozlišením.
![]() |
A když už jsme u předností televize s vysokým rozlišením (alias HDTV, 1920 x 1080 bodů) oproti "standardnímu" rozlišení (SDTV, 768 × 576 bodů v normě PAL), pak jeho přednosti se na Invexu snažily názorně předvést i některá televizní studia (viz obrázek).
![]() |
O2TV
Podle očekávání se ale velkému zájmu těšila hlavně nedávno spuštěná služba O2TV od společnosti Telefónica O2 Czech Republic. Ta ji předváděla na svém stánku v pavilonu B, kde si ji zájemci mohli sami vyzkoušet, v jedné z připravených předváděcích kójích.
![]() |
Podle tiskové zprávy, kterou TO2 CR vydala v den zahájení letošního Invexu, má tato nová služba již 3500 uživatelů, s tím že provozovatel doufá, že do konce listopadu se toto číslo zdvojnásobí. Je to hodně nebo málo?
Dnes nabízená služba O2TV je ale televizí se standardním (rozuměj: nízkým) rozlišením. TO2 CR pochopitelně pracuje i na budoucí variantě s vysokým rozlišením, a první ukázky bylo možné shlédnout na jiném místě - v novém Mediahall v pavilonu E.
![]() |
Použitý datový tok byl cca 6,1 Mbit/s, což samozřejmě klade zvýšené nároky na schopnosti ADSL přípojky. Nicméně služba O2TV je i ve variantě SDTV provozována pouze nad výkonnějším ADSL 2+, které se v optimálních případech může dostat až na 25 Mbit/s (směrem k uživateli), a tak by v zásadě neměla mít problémy ani s vyhrazením 6,1 Mbit/s pro HDTV (když pro SDTV jsou zapotřebí cca 2,8 Mbit/s). Na druhé straně ale nelze nevidět, že maximální dosažitelná rychlost i u ADSL2+ rychle klesá se vzdáleností od ústředny, a může se tedy stát, že konkrétním zákazníkům ani tato technologie neposkytne dostatečnou rychlost.
DVB-T: premiéra HDTV
Poněkud v pozadí mediálně hodně "tlačené" služby O2TV zůstalo zemské digitální vysílání, zprostředkovávané TO2 CR v její síti C. Zatím, vzhledem k situaci kolem zemského digitálního vysílání, jde samozřejmě stále o experiment. Nicméně i ten se dále vyvíjí, a tak byly na Invexu k vidění určité novinky, ukazující technologické možnosti tohoto typu vysílání (konkrétně přijímaného z brněnského vysílače na Fakultní nemocnici Bohunice).
O co konkrétně šlo, ukazuje následující obrázek:
![]() |
![]() |
Součástí tohoto multiplexu jsou dva programy kódované pomocí MPEG4, z nichž jeden (CT24) je vysílán se standardním rozlišením, a druhý (označený jako "test") s vysokým rozlišením. V jeho případě by se tedy mělo jednat o úplně první "zemské vzdušné" vysílání s vysokým rozlišením v ČR, byť stále jen v rámci experimentu. Obsahem testovacího programu byla smyčka s různými ukázkovými záběry, která dávaly vyniknout přednostem vysílání s vysokým rozlišením.
Jiné formy vysílání s vysokým rozlišením již tak nové nejsou. Vedle satelitního jde například o již zmiňované experimentální HDTV vysílání na bázi IPTV ("nad" protokolem IP, tj. v TCP/IP sítích), které kromě TO2 CR či Mattes AD zkouší například také společnost Tera Broadcasting System - a to na Internetu, na adrese www.hdtv1.cz. I zde ale běží jen ukázkové záběry, zaměřené na předvedení předností obrazu s vysokým rozlišením.
![]() |
Pozor ale na to, že není "vysoké rozlišení" jako "vysoké rozlišení". Existují totiž různé velikosti rastru, a HDTV1.cz vysílá s rozlišením 1280x720 (viz obrázek). Také díky této menší velikosti "velkého rozlišení", a pravděpodobně i díky kompresi probíhající nikoli v reálném čase, vystačí jen s tokem 2 Mbit/s. Ten pak šíří po veřejně dostupném Internetu, komukoli kdo je schopen jej dostatečně rychle přijímat.
Jak jsme si již uvedli výše, TO2 CR v rámci své IPTV vysílá s datovým tokem 6,1 Mbit/s, a pracuje s "větším" vysokým rozlišením, 1920 x 1080 bodů. V případě premiérového "zemského" HDTV pak pracuje s datovým tokem 8 Mbit/s, s tím že použité kódování je v obou případech MPEG4. Vede něj by se do DVB-T multiplexu vešly ještě tři programy s nízkým rozlišením - jeden s kódováním MPEG4 (zabírat by měl cca 2 Mbit/s), a dva programy s kódováním MPEG2 (cca 2x4 Mbit/s). Celkově to vychází na 8 + 2 + 2*4 = 18 Mbit/s, a tak by ještě zbylo i na doprovodné služby na bázi MHP.
MPEG4 hned od začátku?
Použití MPEG4 v nynějším experimentu naznačuje, že TO2 CR stále pomýšlí na možnost rozjet řádné vysílání už na této technologii, místo na MPEG 2. Sám na to potřebné technologie má, což dokazuje i tímto experimentem. Skutečnost, že MPEG4 je efektivnější a umožňuje vložit do multiplexu více obsahu, snad nikdo nezpochybňuje.
Otázkou je ale dostupnost MPEG4 na straně příjemců. Zde bývalý Telecom argumentuje tím, že vývoj jde nezadržitelně kupředu a to, co je dnes ještě stále dost drahé, časem výrazně zlevní. Nově jsem zaznamenal i argumentaci opírající se o to, že všechna zobrazovací zařízení se zabudovaným digitálním tunerem (zařízení iDTV) musí být podle direktivy EU o univerzální službě (2002/22/EC) povinně vybaveny standardizovaným univerzálním rozhraním pro rozšíření svých schopností. Takovýmto standardizovaným rozhraním je dnes pouze rozhraní DVB-CI (Common Interface). Takže i iDTV zařízení, které samo od sebe nepodporuje MPEG4, jej může podporovat díky dodatečně zakoupenému zásuvnému modulu.
TO2 CR jeden takový modul používala i na Invexu a rozšiřovala jím schopnosti velkého LCD televizoru Sony BRAVIA, na kterém vše ukazovala.
![]() |
Existují ale i významné argumenty proti tomu, aby se začínalo rovnou na MPEG4. Například ten, že popisovaná možnost rozšíření jednak není zadarmo (i rozšiřující modul je třeba koupit), a povinná existence rozšiřujícího rozhraní neplatí pro set-top boxy. A u těch lacinějších, které se dnes kupují zřejmě zdaleka nejvíce, se s možnostmi rozšíření (ani se zabudovanou podporou MPEG4) většinou nesetkáme. A zařízení iDTV jsou zatím relativně drahé - a jsou řešením spíše pro někoho, kdo buď "začíná na zelené louce" a kupuje si první televizi, nebo patří do vyšší příjmové skupiny. Ostatní zatím dávají přednost spíše set-top boxům.
V neposlední řadě bude podstatné, resp. přímo rozhodující, s čím přijde definitivní podoba Technického plánu přechodu, a zda provozovatelům vysílacích sítí předepíše použití konkrétních metod komprese, nebo jim ponechá prostor pro vlastní volby. A na to si zatím ještě musíme počkat.
Prostřihy a prolnutí
TO2 CR se snažila předvést na Invexu také další možnosti svých vysílacích technologií. Třeba to, jak dokáže vkládat (prolnout) do vysílaného obrazu další obraz - ať již jde o nějaké statické logo, či pohybující se obrázky či texty, které se v určitém místě "prolnou" s původním obsahem, nebo ho překryjí. Včetně úplného prostřihnutí obrazu s kódováním MPEG4, kdy se původně vysílaný obsah na určitou dobu zcela nahradí jiným obsahem. A to navíc nikoli plošně, ale variantně pro různé lokality - samozřejmě s přesností na to, co u DVB-T tvoří určitou analogii buňky v mobilní síti. Tedy na celou síť SFN (Single Frequency Network), kde se už z principu musí vysílat to samé. Ale v různých SFN už může být takto "přidáváno" do obrazu něco jiného, resp. celý obraz může být v různých SFN "prostříhán" něčím úplně jiným. (například jinou, lokálně zaměřenou reklamou). Malý příklad "přidání", v podobě nenápadného loga, vidíte na následujícím obrázku.
![]() |
Důležitou otázkou samozřejmě je, k čemu by takováto technologická možnost byla, resp. k čemu by se dala využít. Sám provozovatel sítě pozemních vysílačů do vysílaného obsahu zasahovat nesmí - a tak by tuto možnost mohl využít snad jen v nějaké mimořádné situaci (třeba při hrozícím teroristickém útoku), pokud by byl kompetentními orgány vyzván k tomu, aby touto cestou informoval obyvatelstvo. Třeba kdyby jej k tomu vyzval resort vnitra, kterému zákon o krizovém řízení dává právo vstupovat při mimořádných situacích do živého vysílání.
Ovšem samotní producenti programů (vysílatelé) by touto cestou mohli modifikovat své vysílání podle regionu. Výše citovaný příklad s regionálně zaměřenými reklamami je snad dostatečně ilustrativní.
VoD u DVB-T
Na letošním Invexu byla k vidění ještě jedna zajímavá novinka v podání TO2 CR, byť stále ještě ve stádiu "proof of concept", a nikoli v podobě již připravené komerční služby. Jde o služby Video on Demand, spojené s DVB-T.
Pochopitelně nejde o variantu, která by individuálně vyžádané video dopravovala k příjemci skrze DVB-T multiplex. V něm není pro něco takového prostor. Místo toho musí být uživatel vybaven svou vlastní přípojkou do Internetu, přes kterou se vyžádané video stahuje. Vazba na DVB-T je pak vlastně jen v tom, že příslušné "ovládání", včetně nabídek, je řešeno jako aplikace šířená skrze DVB-T a běžící v rámci příslušně vybaveného set-top boxu. Příklad toho, jak potom vše může vypadat, ukazují následující dva obrázky.
![]() |
Kdy bychom se této možnosti mohli dočkat, jsem se na Invexu nedozvěděl. Ale zaznělo zde aspoň to, že uživatelům by mělo obecně stačit jakékoli připojení k Internetu, ne nutně od TO2 CR, s rychlostí nejméně 2 Mbit/s. Problém pak ale určitě bude s objemovými limity, kterými provideři omezují možnost využití jejich přípojek.