Nové klíčové slovo: UMA

Jedna stará moudrost říká, že nic netrvá věčně. A to ani v telekomunikacích, kde pozice dřívějších monopolů vypadaly zcela neotřesitelné. Jenže pak přišly mobilní sítě, a do ukusování z chutného koláče výnosů za hlasové služby se pustili další draví žrouti, konkrétně mobilní operátoři. Nakonec si urvali celý vlastní koláč, který od té doby utěšeně roste, zatímco "pevný" koláč se spíše sesychá a dále zmenšuje. Ovšem stále je dost velký na to, aby si na něj brousili zuby i další jedlíci, tentokráte třeba i mnohem menší. Šanci jim daly technologie VOIP (Voice over IP), a konkrétním nástrojem se pro ně staly služby internetové telefonie.

Ale co s osamostatněným "mobilním koláčem"? Bude ten nadále dostupný jen pro vysoce elitní klub mobilních operátorů, do kterého je prakticky nemožné přistoupit? Bude se z tohoto koláče přejídat stále jen oněch několik málo vyvolených? Nebo se i zde najde něco - ať již nějaký model obchodní spolupráce či technické řešení - které pustí k bohatému stolu i další jedlíky?

Jednou z šancí, více obchodního než technického rázu, je model virtuálních mobilních operátorů (MVNO, Mobile Virtual Network Operators). Spočívá v tom, že někdo jiný (virtuální mobilní operátor) nakupuje od (skutečného) mobilního operátora kapacitu jeho sítě ve velkém, a pak ji pod vlastní značkou přeprodává svým zákazníkům.

Někde ve světě to už funguje, a docela dobře. Ale u nás stále nikoli. Naši mobilní operátoři sice deklarují svou otevřenost konceptu MVNO, ale žádný z dosud známých zájemců o roli MVNO se s nimi ještě nedokázal dohodnout. Ano GTS Novera, ani Unient Communications, ani třeba VOLNÝ či další. Nejspíše proto, že sami mobilní operátoři nevidí potřebu dělit se o svůj mobilní koláč s někým dalším. A nařízeno (od regulátora) nic takového také nemají.

Co umožnil VOIP?

Způsob, jakým technologie VOIP "pustila do hry" o poskytování pevných hlasových služeb i relativně malé podnikatelské subjekty, je velmi prostý: místo budování nových (pevných) přístupových sítí pro hlasový provoz, což je ekonomicky nesmírně náročné a po věčné stránce zcela zbytečné, jim VOIP umožnilo využít jiné přístupové sítě. Obecně jakékoli, které slouží potřebám datových přenosů. Navíc bez potřeby vlastnit je.

V případě mobilních sítí a služeb je "úzkým hrdlem" opět přístupová část sítě. Jednotliví mobilní operátoři si vybudovali své vlastní sítě, fungující v licenčních pásmech. Další příděly kmitočtů v licenčních pásmech však již nejsou na pořadu dne, a tak další zájemci z principu nemohou jít stejnou cestou. Jediné, co jim zbývá, kromě "obchodních" řešení jako je MVNO, je využít bezlicenční pásma. A právě tudy směřuje UMA, která to má ostatně i ve svém názvu: je o zkratku z Unlicensed Mobile Access (doslova: bezlicenční mobilní přístup).

Pokrytí UMA nebude plošné

Nepředstavujme si ale, že cílem UMA je pouhé "přepnutí" z licenčních pásem do pásem bezlicenčních. Tedy něco takového, jako že si "noví a bezlicenční" mobilní operátoři začnou budovat celoplošné mobilní sítě, které budou plně konkurovat stávajícím (licenčním) mobilním sítím. Takto to není myšleno, a ani by to nešlo.

Bezlicenční mobilní sítě, budované podle konceptu UMA, nebudou plošné, a už vůbec ne celoplošné (pokrývající celé území státu). Budou to spíše jen izolované ostrůvky, pokrývající například jen byt, dům či kancelář apod. Navíc ani nebudou muset patřit mobilnímu (UMA) operátorovi, ale mohou být vlastněny přímo zákazníky!

Bude to stejný princip, jako u internetového připojení prostřednictvím Wi-Fi: to také nenabízí skutečně plošné pokrytí, ale jen určité ostrůvky kolem svých základnových stanic (tzv. přístupových bodů, resp. AP, Access Points, resp. tzv. hot-spotů). Kdo je v jejich dosahu a má právo přístupu, může přenášet data z/do Internetu. Kdo je mimo dosah, či nemá právo přístupu, komunikovat nemůže. Rozdíl je snad jenom v tom, že u UMA je vše šito na míru přenosu hlasu (telefonování), místo obecného přenosu dat.

UMA nabídne vertikální roaming

Pokud ale UMA umožní telefonování pouze v dosahu určitých základnových stanic, v čem je to potom odlišné od běžných bezšňůrových telefonů, napojených na pevnou telefonní síť? Ty také mají své základnové stanice, a se sluchátkem (mobilní stanicí) je možné se pohybovat (a telefonovat) v určitém jejich okolí, typicky do několika desítek metrů.

Že by byl rozdíl jen v tom, že bezešňurové telefony komunikují se svou základnovou stanicí (nejčastěji) pomocí technologie DECT, také v bezlicenční pásmu, a hovor dále pokračuje (ze základnové stanice) skrze klasickou telefonní síť? Že by zde místo DECT-u bylo Wi-Fi (nebo třeba Bluetooth), a hovor by dále pokračoval v datové podobě, pomocí VOIP? To je samozřejmě také možné, a už to tak někde i funguje - ale o tom UMA není.

UMA nabízí něco navíc, a to je skryto v termínu "vertikální roaming". Jde o to, že když budete se svým mobilním telefonem v dosahu vhodné základnové stanice, bude váš hovor veden přes tuto základnovou stanici. Pokud nebudete v jejím dosahu, "převezme si vás" klasická mobilní síť, a budete telefonovat přes ni. Sami ovšem nepoznáte rozdíl, protože stále budete volat i moci být voláni na stejné telefonní číslo. Také se nebudete muset starat o jakékoli "přepínání" mezi sítěmi (což je ten "vertikální roaming), protože to bude zařízeno automaticky (postará se o to váš mobil, ve spolupráci s dostupnými sítěmi).

První mobily, které něco takového umožňují (tj. s podporou UMA), již existují. Například Nokia již představila svůj nový model 6136, který - a to je možná příznačné - není žádným drahým high-end mobilem, ale spíše levnějším low-endem.

Kde je příležitost?

Vraťme se ale k původnímu pohledu: jak a čím umožňuje UMA to, aby se do poskytování mobilních hlasových služeb zapojili i další operátoři? V jakém smyslu je alternativou ke konceptu virtuálních mobilních operátorů?

Jde o to, že když bude uživatel (ať již volající či volaný) v dosahu některé základnové stanice na bázi UMA, bude jeho hovor veden přes ni (a to skrze bezlicenční pásmo, proto ono U ve zkratce UMA). Bude ale pokračovat dále, směrem ke druhému účastníkovi - a zde už je prostor pro dalšího operátora. Ten bude zajišťovat napojení základnové stanice na vnější sítě, nejspíše k veřejnému Internetu, na bázi broadbandu, a skrze ni také zakončení hovoru (v mobilní nebo pevné síti). A to už je prostor, který velmi rádi vyplní stávající poskytovatelé internetového broadbandu. Snad všichni totiž dnes hledají prostor pro poskytování nějakých dalších služeb, nad rámec samotné internetové konektivy (samotného broadbandu).

Přeci jenom ale tito operátoři budou muset určitým způsobem spolupracovat s mobilními operátory, tak aby fungoval výše naznačený vertikální roaming. Pokud totiž má být uživatel dostupný pod svým obvyklým mobilním číslem, a to i když je právě v dosahu některé základnové stanice podporující UMA, pak o něm musí mobilní síť vědět. Musí znát jeho přesné umístění, aby k němu mohla směrovat všechny příchozí hovory (a správně vést hovory odchozí). Takže i operátor, nabízející služby na bázi UMA, si bude muset do své sítě pořídit nový prvek mobilní sítě, označovaný jako UNC (UMA Network Controller). Ten pak zajistí vše potřebné. Podmínkou ovšem je vhodné propojení se sítí (skutečného) mobilního operátora, tak aby vše fungovalo tak jak má. A to je sice také náročné, ale může to být výrazně schůdnější než mnohem více "obchodní" dohoda na fungování v roli virtuálního mobilního operátora.

UMA s F místo M?

Celý koncept UMA má ještě další přednosti, kromě toho že "pouští do hry" také další operátory. Nabízí například možnost optimalizovat cenu hovoru, neboli provádět tzv. least cost routing. Tím se rozumí výběr takového způsobu vedení hovoru, který je v dané chvíli a pro dané hovor nejvýhodnější. Pokud například někdo volá, s využitím UMA, na číslo v pevné síti, proč by vůbec měl jeho hovor nějak procházet přes relativně drahou mobilní síť? Vždyť může být veden mnohem úsporněji (levněji) přes pevnou síť!

Pokud to domyslíme do důsledku, proč by měla být řešení na bázi UMA navázána vždy jen na mobilní síť? Resp. proč by měl uživatel vystupovat navenek jako účastník mobilní sítě a být dostupný pod svým mobilním telefonním číslem? Co to udělat naopak, a navázat UMA na pevnou síť? Pak by koncový uživatel vystupoval navenek jako účastník pevné sítě, a byl by dostupný pod svým (pevným) číslem, i když ve skutečnosti by se mohl nacházet se svým UMA telefonem na různých místech. To musí být velmi atraktivní zejména pro stávající operátory, kteří již poskytují nějaké služby v pevných hlasových sítích, nebo alespoň na bázi VOIP a internetové telefonie.

Za nejpravděpodobnější ale považuji nějaký konvergovaný model, v rámci kterého úplně zmizí rozdíl mezi mobilní sítí. Koncoví uživatelé pak budou obecně dostupni na jednom čísle, budou moci volat stejným způsobem odkudkoli (bez ohledu na to, zda jsou právě v dosahu či připojeni k té či oné síti), a jejich hovor bude veden tím způsobem, jaký bude právě nejvýhodnější. I když i zde se může poněkud lišit to, zda jde o výhodnost pro zákazníka či operátora.

Kde jsou úzká místa?

Zastavme se na závěr ještě u toho, kde by celý koncept UMA mohl mít slabá místa. Když vynecháme nutnost vzájemné spolupráce a dohody mezi operátory (na propojení atd.), pak jde například o dostupnost koncových zařízení (telefonů s podporou UMA). Ale jak jsem již zmínil výše, první vlašťovky jsou na světě, například v podobě již zmiňované Nokie 6136.

Dalším úzkým místem mohou být základnové stanice, používané pro potřeby UMA a fungující v bezlicenčním pásmu. Zde bude důležité, nakolik dokáží poskytovat dostatečně kvalitní přenosové služby (například vzhledem k možnému rušení od jiných přenosů ve stejném bezlicenční pásmu). Budou takovéto základnové stanice dodávané, vlastněné a provozované "UMA operátory", nebo si je budou zřizovat a provozovat koncoví uživatelé ve vlastní režii? To se nejspíše teprve uvidí.

A kde vlastně budou tyto základnové stanice umístěny, aby se přes ně dalo telefonovat pomocí UMA? Jen v domácnostech a v kancelářích, nebo třeba i na veřejném prostranství? Bude možné využívat pro potřeby UMA i skutečně veřejné hotspoty, kterých je čím dál tím více? Nebo dokonce jakékoli bezdrátové přípojky, ať již na bázi Wi-Fi či jiné technologie (Bluetooth, nebo třeba WiMAX)?

I kdyby ne, už jen pouhá možnost telefonovat výhodněji z domova a z kanceláře by určitě přinesla uživatelům významné úspory. Statistiky totiž ukazují, že pouze asi dvacet procent všech hovorů v mobilních sítích je vedeno skutečně "z terénu", zatímco převažující zbytek je veden právě z domu nebo z kanceláře. A právě to dává konceptu UMA největší smysl.