České telekomunikace: ve znamení akvizic

Za poslední měsíce se v oblasti telekomunikací v ČR odehrálo mnoho zajímavého. Zdaleka nejvíce medializovány byly prodeje Českého Telecomu a společnosti Oskar Mobil. Již trochu méně se hovořilo o prodeji Aliatelu a o vzniku nového alternativního operátora v ČR: společnosti GTS Novera. K významným změnám však došlo i na poli regulace trhu. Naopak hospodářské výsledky a podíly na trhu žádné neočekávané změny nepřinesly.

Přehled dění v oblasti telekomunikací za posledních šest až dvanáct měsíců těžko můžeme začít jinak než konstatováním, že tento trh k 1. 5.2005 zanikl. Tedy samozřejmě ne věcně, ale alespoň po terminologické stránce ano. K uvedeném datu totiž přestal platit zákon č. 151/2000 Sb. "o telekomunikacích", a místo něj nabyl účinnosti zákon nový - zákon č. 127/2005 Sb. No a ten již místo o telekomunikacích hovoří o "elektronických komunikacích", a do našeho právního rámce zapracovává nový evropský regulační rámec elektronických komunikací. Požaduje také výrazně transparentnější proces regulace, než jaký byl uplatňován doposud, založený na pravidelných analýzách dílčích částí trhu (tzv. relevantních trhů).

Jak velký je trh elektronických komunikací?

Pojem "elektronické komunikace" je širší než původní "telekomunikace", protože zahrnuje navíc i oblast IT, a v neposlední řadě i část oblasti médií. Přesněji: tu její část, která se zabývá šířením digitálního rozhlasového a televizního signálu (nikoli obsahem příslušného vysílání).

V souvislosti s tím se zvětšil i objem trhu.

Velikost nového "trhu elektronických komunikací" lze odhadnout takto:

Trh mobilních komunikací

Relativně nejpřehlednější je situace na trhu mobilních komunikací, o který se dělí jen tři hráči: společnosti Eurotel, T-Mobile a Oskar Mobil. Poměr, v jakém se o něj dělí, lze hodnotit z různých pohledů. Jedním z nich mohou být celkové roční výnosy jednotlivých operátorů (za rok 2004):

Jiným ukazatelem může být počet zákazníků, které jednotliví operátoři vykazují. Ke konci kalendářního roku 2004 to vypadalo takto:

Zajímavé je, že součet zákazníků, vykazovaných mobilními operátory, je 10,872 milionu, což je více jak počet obyvatel ČR a odpovídá penetraci cca 107 procent. To představuje meziroční nárůst o cca 10 procent, z 97% na konci roku 2003.

Zde je ale třeba vzít v úvahu dva faktory. Jedním je to, že někdo může být zákazníkem více operátorů současně, a pak je vlastně započítáván vícekrát. Především ale: počty zákazníků, vykazované operátory, jsou ve skutečnosti počty aktivních SIM karet. Opět zde platí, že jeden zákazník může mít aktivováno více SIM karet (a to nejen firemní zákazník). Navíc definice "aktivní SIM karty" se u jednotlivých operátorů poněkud liší - zejména v tom, za jak dlouho je nepoužívaná SIM karta považována za neaktivní.

Skutečnou mobilní penetraci, definovanou jako počet obyvatel používajících mobilní telefon, lze odhadnout někde kolem 80 procent, a to na základě výsledků průzkumu ČSÚ z konce loňského roku:

• v dospělé populaci má mobil 74 procent obyvatel
• ve věkové skupině 15 až 34 let má mobil cca 90 procent obyvatel
• ve věkové skupině nad 65 let má mobil jen 25 procent obyvatel

Zajímavá je také struktura tarifní zákazníků (tj. zákazníků používajících tzv. postpaid služby, v rámci kterých platí za poskytnuté služby zpětně), a zákazníků předplacených služeb (tzv. prepaid) - což jsou uživatelů služeb Go, Twist a Oskarta.

Výrazně vyšší poměr tarifních zákazníků u společnosti Oskar lze vysvětlit také tím, že jeho definice tarifu je poněkud volnější než u ostatních operátorů.

Trh pevných komunikací

Zatímco trh mobilních komunikací je zabydlen pouze třemi hráči, z nichž ani jeden nemá nadpoloviční podíl na trhu, v oblasti pevných komunikací je situace mnohem více asymetrická. Český Telecom na něm má výrazně dominantní postavení, byť v poslední době jeho tržní podíl také klesá.

Ostatní operátoři, působící na trhu pevných komunikací, své hospodářské výsledky buď nezveřejňují vůbec, nebo jen agregovaně (zahrnuté v hospodářských výsledcích svých vlastníků), případně je za rok 2004 ještě nestihli zveřejnit.

Alespoň za kalendářní rok 2003 jsou známy celkové výnosy:

• Českých radiokomunikací: 2,015 mld. Kč
• Contactelu: cca 1 mld. Kč

Vývoj mobilního a pevného trhu

Celkově tak lze odhadnout velikost trhu pevných komunikací (objemem výnosů za kalendářní rok 2004) cca 47 mld. Kč. To pak odpovídá celkové stagnaci tohoto trhu, kterou dokládá následující tabulka s celkovými výnosy za jednotlivé roky

Celkovou stagnaci trhu pevných komunikací je třeba posuzovat jak v kontextu konkurence trhu mobilního, tak i v kontextu formálního otevření pevného telekomunikačního trhu v roce 2001. Na velikost celého trhu toto otevření očividně vliv nemělo. Projevuje se však postupným poklesem podílu Českého Telecomu na tomto trhu, byť až s určitým časovým odstupem.

Trh mobilních komunikací, na rozdíl od trhu pevných komunikací, nadále roste. Ukazuje to i následující tabulka, ze které je také patrné, že velikost obou trhů se vyrovnala v průběhu roku 2001. Od té doby je již mobilní trh svým objemem výnosů větší než trh pevných komunikací.

Akvizice a prodeje - Český Telecom a Telefonica

Zdaleka největší akvizicí na českém trhu elektronických komunikací byla privatizace Českého Telecomu, přesněji: prodej státem vlastněného majoritního balíku akcií (51,1%) ve společnosti Český Telecom.

Vláda se o takovýto (do)prodej pokoušela již na konci roku 2002. Tehdy si dokonce již "plácla" s konsorciem TeleDanmark a Deutsche Bank, na sumě 1 820 064 517 EURO (což při tehdejším kursu 30,72 Kč/EURO činilo přibližně 55,9 miliard korun českých). Nakonec ale z tohoto prodeje, odsouhlaseného vládou, sešlo. Důvodem byly nevypořádané vztahy s minoritním vlastníkem, bývalým strategickým partnerem (konsorciem TelSource), který vlastnil tzv. blokační minoritu a v červnu 2001 podepsal se státem smlouvu o "společném postupu při prodeji nejméně 51procentního podílu v Českém Telecomu". Díky této smlouvě měl nárok na srovnatelné podmínky pro odprodej svého podílu v Českém Telecomu. S konsorciem TelSource se ale tehdejší kupec (konsorcium Deutsche bank a TeleDanmark) nedohodl.

Ještě dalším faktorem, který jistě sehrál roli, byl sice většinový, ale ne stoprocentní majetkový podíl Českého Telecomu v Eurotelu, který manažersky ovládal minoritní vlastník (konsorcium Atlantic West B. V., rovným dílem vlastněné firmami Verizon Communications a AT&T Wireless Services.).

V mezidobí, od roku 2002 došlo ke dvěma významným změnám:

• Český Telecom se stal stoprocentním vlastníkem Eurotelu, jehož 49 procent odkoupil od konsorcia Atlantic West B.V. za 1,05 mld. USD v hotovosti (cca 27,91 mld. Kč, při tehdejším kurzu)
• Konsorcium TelSource (tvořené nizozemským KPN a švýcarským Swisscomem, s nemajetkovou účastí AT&T), prodalo svůj majetkový podíl v Českém Telecomu na kapitálovém trhu. Tím také přestala platit smlouva s vládou ČR o společném postupu při prodeji Českého Telecomu.

Další pokus o (do)privatizaci Českého Telecomu, který vláda odstartovala ještě v loňském roce, tak již mohl začít "na zelené louce" (bez vazeb na zájmy bývalého strategického patrnera), a týkat se jak Českého Telecomu, tak i jím plně vlastněného Eurotelu.

Vláda však zpočátku velmi váhala mezi prodejem na kapitálovém trhu a přímý prodejem celé majority jednomu zájemci, který by vzešel z výběrového řízení. Začala sice přípravou přímého prodeje, ale stále si nechávala otevřené dveře i k privatizaci přes kapitálové trhy (prodejem akcií na burze).

Výběrové řízení na přímý prodej, jehož podmínkou byla i účast strategického partnera (a nikoli pouze finančního investora), nakonec přineslo ještě vyšší nabídky, než s jakými se původně počítalo. Nejvíce nabídla španělská Telefonica, 82,6 mld. Kč - a také si Český Telecom (a Eurotel) odnesla.

Smlouva o prodeji Českého Telecomu (mezi společností Telefonica a naším Fondem národního majetku) byla podepsána 12. dubna 2005, a bezprostředně nato (4 dny po doručení smlouvy) složila Telefonica na vázaný účet FNM desetinu z kupní ceny. Zbytek je splatný po schválení transakce ze strany našeho ÚOHS a orgánů Evropské komise.

Sama Telefonica očekává dokončení celého procesu akvizice do tří měsíců, tedy v polovině roku. Pak nejen splatí zbytek kupní ceny a převezme akcie, ale bude také muset nabídnout odkoupení akcií minoritním akcionářům. Cena bude stanovena buď na 85 procent kupní ceny, nebo na šestiměsíční průměr akcií firmy na burze (podle toho, co bude vyšší). Pokud bude odkup akcií minoritních akcionářů úspěšný, mohla by Telefonica stáhnout akcie Telecomu z trhu a dát na pražskou burzu své akcie.

Budoucnost Eurotelu a Českého Telecomu: zřejmě společná

Nejrůznější odhady toho, jak Telefonica naloží s Českým Telecomem a jeho dceřiným Eurotelem, se vcelku shodují na tom, že si je ponechá oba, a bude naopak rozvíjet jejich vzájemné synergie.

Sama Telefonica se k budoucnosti své akvizice vyjádřila v okamžiku podepsání smlouvy s Fondem národního majetku, kdy ve své tiskové zprávě podpořila projekty dosavadního managementu. Vyjádřila také své přesvědčení o přínosech ze zaintegrování skupiny Českého Telecomu do "skupiny s celosvětovou působností i zkušenostmi". Explicitně pak zmínila i oblast datových služeb:

Telefónica zvláště podpoří Český Telecom v rozvoji a zajištění vysokého růstového potenciálu českého trhu širokopásmových služeb a služeb třetí generace.

Analytici se také shodují na tom, že pro Telefonicu bude Český Telecom jakýsi předstupeň k další expanzi směrem do střední a východní Evropy. Dosud totiž působila jen v západní Evropě a především v jižní Americe.

Další akvizice: Oskar prodán společnosti Vodafone

Jedním ze subjektů, které se zpočátku zajímaly o privatizaci Českého Telecomu, byl i britský mobilní gigant Vodafone, považovaný za největšího světového mobilního operátora. Byl totiž jedním z deseti subjektů, které si v lednu 2005 zakoupily od Fondu národního majetku tzv. informační memorandum, obsahující základní údaje o tuzemském trhu elektronických komunikacích o samotném Telecomu a jeho součástech. Dnes už asi lze jen spekulovat o tom, zda by v případě úspěchu v privatizaci měl zájem pouze o Eurotel, a samotného Českého Telecomu se nějak zbavil, nebo zda by si je ponechal oba. Konkrétní nabídku do výběrového řízení však již Vodafone nepodal.

V době, kdy vrcholilo výběrové řízení a vláda se rozhodovala komu prodá svůj majoritní podíl v Českém Telecomu, Vodafone již jednal s kanadskou společností TIW (Telesystem International Wireless Inc) o jejím odkoupení - a s ním i o převzetí jejích aktivit ve střední Evropě. Ty se týkají zejména Rumunska, kde TIW vlastnila 79% tamního operátora MobiFon (v němž ale už měl Vodafone 20% podíl), a pak také České republiky, kde TIW vlastní společnost Oskar Mobil. V případě společnosti Oskar Mobil šlo o prodej plných 100%, které kanadská TIW vlastnila od 12. ledna 2005, po plném převzetí společnosti Oskar Holdings, N.V.

Definitivní zprávy o tom, že Vodafone kupuje kanadskou TIW, přišly v polovině března (smlouva byla podepsána 15 března). Kupní cena za celou TIW, včetně jejího podílu v obou mobilních operátorech, je 3,5 mld . USD v hotovosti, a dále cca 950 mil. USD (za převzetí dluhů TIW). Celou transakci by měly ještě schválit orgány Evropské komise (očekává se do konce května).

Mobilní operátoři: už všichni někam patří

S dokončením obou popsaných akvizic dojde na našem mobilním trhu k zajímavé, a asi i příznačné situaci: každý ze tří našich operátorů bude členem nějakého většího nadnárodního uskupení:

• Eurotel se stane členem skupiny Telefonica Moviles: ta měla ke konci roku 2004 již 74,4 milionu uživatelů, zejména na španělsky a portugalsky mluvících trzích. V současné době, po akvizici dalších operátorů v Argentině a Chile, má již 80 milionů klientů. Celkové výnosy skupiny za rok 2004 dosáhly cca 350 mld. korun.
• T-Mobile již je členem stejnojmenné nadnárodní skupiny T-Mobile: ta působí v pěti zemích Evropy a dále v USA. Na konci roku 2004 měla na 70 milionů klientů a celkové výnosy na úrovni cca 750 mld. Kč.
• Oskar bude členem skupiny Vodafone: ta působí ve 26 zemích, má celkem 152 milionů zákazníků a tržby loni dosáhly cca 1700 miliard korun.

Příslušnost k velké větší nadnárodní skupině bude pro naše mobilní operátory určitě přínosem, například v lepších možnostech vyjednávání s dodavateli technologií i dodavateli mobilních telefonů, či v možnosti využití zkušeností a výsledků výzkumu a vývoje v rámci celé skupiny.

Nedávná historie však ukázala i to, že příslušnost do velké nadnárodní skupiny může být také brzdou. Například Eurotel se přede dvěma lety mohl sám rozhodnout a k 1.4.2003 uvést na trhu jeden z úplně prvních mobilních internetů jen z paušál (službu Eurotel Data Nonstop). Jeho největší konkurent, český T-Mobile, se na adekvátní odpověď zmohl až v lednu 2004 (nabídkou tarifu Data Unlimited). Podle názoru mnoha analytiků i autora nikoli z technických či kapacitních důvodů, ale kvůli nutnosti přesvědčit vedení nadnárodní skupiny o potřebě takovéto služby.

Mobilní operátoři a UMTS licence

Aktivity mobilních operátorů jsou úzce vázány na dostupnost frekvencí pro provoz jejich mobilních sítí. Ty fungují výhradně v tzv. licenčním pásmu, na základě individuálních licencí.

Pro mobilní sítě 2. generace (sítě GSM) byly licence v pásmu 900 a 1800 MHZ uděleny již v roce 1996, resp. 1999.

Udělování licencí na mobilní sítě 3. generace (též: sítě UMTS) poprvé proběhlo v roce 2001, a tedy v době kdy "bublina euforie" kolem těchto sítí ještě zdaleka nesplaskla. Zájem tehdy projevili jen Eurotel a Radiomobil (dnešní T-Mobile), zatímco nejmladší Oskar Mobil se do soutěže vůbec nepřihlásil. Největší částku, a to 3 861 000 001,- Kč, nabídnul Radiomobil, a tak si 3G licenci odnesl i s prémií v podobě dalších frekvencí v pásmu 1800 MHZ, které do té doby nebyly přiděleny. Druhý v pořadí, Eurotel, si svou licenci odnesl za 3 535 000 000,- Kč. Čst ceny přitom byla splatná okamžitě, a zbytek měl být rozložen do desetiletého období.

V podmínkách svých licencí měli oba operátoři to, že provoz sítí 3. generace musí zahájit (alespoň ve vymezených částech Prahy), nejpozději do ledna 2005. Později, konkrétně koncem roku 2003, se vláda dohodla s oběma držiteli licencí na tom, že výměnou za rychlejší splacení jejich ceny jim posune požadovaný počátek nasazení - z ledna 2005 na leden 2006.

V únoru 2005 pak došlo k dalšímu zajímavému vývoji, když se vláda dohodla se společností Oskar Mobil na prodeji zbývající třetí licence. Přesněji: stalo se tak formou specifického výběrového řízení, které mělo mít dvě kola. V prvním kole byla licence nabídnuta právě a pouze společnosti Oskar, za vládou stanovenou cenu 2 mld. Kč., a s povinností spustit síť počátkem roku 2008. Společnost Oskar Mobil na tyto podmínky přistoupila a licenci skutečně získala. V době, kdy ji její kanadský vlastník (TIW) prodával, tak již tuto licenci vlastnila.

Zbývající dva vlastnící licencí na sítě 3. generace, Eurotel a T-Mobile, protestovali proti nižší ceně, kterou musel Oskar zaplatit. Snad i jako určitou kompenzaci jim pak vláda v březnu 2005 opět slevila v tom, že požadovaný okamžik spuštění jejich sítí 3. generace opět o rok posunula - tentokráte na začátek roku 2007.

Konsolidace i mezi pevnými operátory

Zatímco mezi mobilními operátory se nové rozložení vlastnických vztahů již zdá být jasné (byť formálně ještě není dokončeno), mezi alternativními operátory, kteří působí na pevném trhu, je situace podstatně odlišná. Řada z nich je dlouhodobě v červených číslech a již delší se mluví o tom, že subjektů působících na tomto trhu je příliš mnoho a že nutně musí dojít ke určité konsolidaci - ať již ukončením činnosti některých operátorů, či jejich prodejem resp. sloučením s jinými operátory.

Dosud však mezi většími alternativními operátory došlo jen k jedné změně tohoto typu, byť velmi významné: ke sloučení dvou největších alternativních operátorů, GTS Czech a Aliatelu, formou odkoupení Aliatelu a jeho sloučení s GTS Czech, do nového subjektu s názvem GTS Novera. Oba se přitom již nějakou dobu střídali na pozici největšího alternativního operátora, co do objemu svých celkových výnosů i ukazatele EBITDA.

Až do roku 2002 včetně vykazoval největší výnosy GTS CZech, ale v roce 2003 jej předstihl Aliatel. Ten v roce 2003 dosáhl celkových výnosů ve výši 2,55 mld. Kč, zatímco GTS Czech jen cca 2,2 mld. Kč. Pokud bychom ale vše poměřovali nikoli přes čisté výnosy, ale přes ukazatel EBITDA (provozní hospodářský výsledek před odpisy a dalšími odpočítávanými položkami, fakticky jde o výnosy po odečtení provozních nákladů), pak bylo i v roce 2003 stále na prvním místě GTS, s hodnotou EBITDA ve výši 343 mil. Kč (oproti 250 mil. Kč u Aliatelu). Nový subjekt, GTS Novera, už ale bude zcela jednoznačně největším alternativním operátorem na našem trhu.

O Aliatelu bylo již dlouho známo, že jeho vlastníci jej chtějí prodat a hledají vhodného kupce. V srpnu 2000 se již zdálo, že Aliatel získá britské konsorcium NGE (tvořené mateřskou firmou National Grid a její dceřinou společností Energis). Kvůli nedohodě o pronájmu přenosových optických tras, na kterých bylo podnikání Aliatelu založeno, však nakonec z tehdejšího prodeje sešlo.

Další pokus o prodej Aliatelu, tentokráte do rukou společnosti GTS, již byl úspěšný. Smlouva o prodeji byla podepsána 18. prosince 2004, a ÚOHS ji schválil 4.2.2005. Následně, k 11.2.2005, došlo k převodu akcií Aliatelu na nového nabyvatele. K 1.4.2005 byl původní Aliatel přejmenován na GTS Novera, a.s., s tím že stávající GTS Czech do něj bude postupně začleněn. Toto začleňování by mělo být dokončeno dokonce roku 2005, čímž bude také završena fúze obou společností.

Podnikatelské plány GTS Novera

Vedení nové GTS Novery již deklarovalo, že hodlá pokračovat v dosavadním zaměření obou svých "předků": převážně na firemní klientelu. V současné době, po sečtení za oba původní subjekty, by měla mít na 20 000 firemních klientů a asi 25-procentní podíl v cílovém segmentu (tj. v segmentu služeb pro firemní zákazníky). Asi nepřekvapí, že chce tento podíl dále zvyšovat.

Podle vlastního vyjádření očekává dosažení podílu cca jedné třetiny v celém širokém spektru firemních zákazníků, od velkých společností až po drobné podnikatele a živnostníky. Stejně tak nepřekvapí, že GTS Novera chce konkurovat hlavně Českému Telecomu.

Zvyšování svého tržního podílu se GTS Novera dosáhnout také tím, že bude svým klientům nabízet komplexní služby, zahrnující jak pevné, tak i mobilní komunikace. Ovšem ani původní GTS Czech, ani Aliatel mobilní služby nenabízely. Nová GTS Novera sice již získala licenci na poskytování služeb mobilních sítí, ale svou vlastní mobilní síť nemá, a bez licence na její provoz (a hlavně bez frekvencí) ji ani nemůže budovat.

V úvahu proto připadá partnerství s některým z mobilních operátorů. Pravděpodobnější, a to i podle vyjádření představitel GTS Novery, se však zdá být cesta tzv. virtuálních operátorů. Tedy subjektu, který si pronajímá část přenosové kapacity mobilní sítě od jiného subjektu, a sám ji pak prodává dále. I zde existuje více způsobů jak konkrétně to udělat - ale u nás nebyl zatím žádný z nich použit. Ve světě je institut virtuálních operátorů již v řadě zemí používán, v ČR však dosud použit nebyl.