Mlynářovo invexové show

Vyšlo v listopadovém čísle měsíčníku IT-NET

Ke správnému pochopení pozice, ve které stávající ministr bez portfeje Vladimír Mlynář vystupoval na letošním Invexu, je vhodné si připomenout něco málo z historie současné vlády. Ta totiž vznikla jako vláda koaliční, a součástí politických dohod doprovázejících vznik koalice byla i dohoda na vzniku nového resortu, který by pod křídla své působnosti převzal jak otázky informačních technologiích a tzv. informační společnosti, tak i problematiku telekomunikací a pošt. Nicméně aby takovýto nový resort mohl vzniknout, musí být nejprve změněn (novelizován) tzv. kompetenční zákon, a s ním ještě několik dalších zákonů. Proto se Vladimír Mlynář stal ministrem tzv. bez portfeje (neboli: bez vlastního resortu) a skutečného resortu se dočká nejdříve s počátkem roku 2003. Teprve tehdy (snad k 1.1.2003) by mohl nabýt účinnosti zákon, který zajišťuje potřebné legislativní změny, vedoucí ke vzniku nového "Ministerstva informatiky".

Na letošním Invexu proto Vladimír Mlynář vystupoval ještě jako ministr bez portfeje. V různých diskusích se ale vyjadřoval již k záměrům svého budoucího resortu a jeho pravděpodobné působnosti. Ta do značné míry reflektuje trend ke konvergenci informační technologií a telekomunikací (či: elektronických komunikací, jak se jim stále častěji začíná říkat). Příznačné bylo i to, že při slavnostním otevírání letošního Invexu jej ministr Mlynář prohlásit za "svůj" - v tom smyslu, že patří resortu v jehož čele bude stát.

Jaké bude budoucí Ministerstvo informatiky?

Jednou z oblastí, kterými se ministr Mlynář mohl na letošním Invexu prezentovat, byly konkrétnější informace o podobě nového Ministerstva informatiky. Díky změně kompetenčního zákona by mělo získat do své gesce následující 4 oblasti:

• tzv. informační společnost
• telekomunikace
• pošty
• elektronický podpis

Problematikou tzv. informační společnosti, do které patří například příprava a realizace Státní informační politiky, Akčního plánu, otázky Informačních systémů veřejné správy (nahrazující dřívější představy o Státním informačním systému), oblast tzv. e-governmentu a další, byla až dosud zastřešována Radou vlády pro státní informační politiku a prakticky naplňována Úřadem pro veřejné informační systémy (ÚVIS). Nové Ministerstvo informatiky fakticky vznikne transformací ze stávajícího ÚVISu (včetně např. jeho budovy), s převzetím jeho agendy. Celkem by se mělo jednat o cca 120 lidí.

Problematika pošt a oblast telekomunikací dnes spadá pod Ministerstvo dopravy a spojů. Na základě novely kompetenčního zákona by tyto kompetence přešly pod nově vznikající Ministerstvo informatiky, a to zřejmě včetně příslušného odboru na stávajícím MDS ČR. To představuje cca 30 lidí.

Regulační kompetence v oblasti elektronického podpisu (ve smyslu vydávání upřesňujících vyhlášek a dohledu nad poskytovateli certifikačních služeb) má v současné době Úřad pro ochranu osobních údajů, zkratkou ÚOOÚ. "Zákonodárné" kompetence (zahrnující především přípravu legislativy charakteru zákonů) nejsou u elektronického podpisu zcela zřejmé - vzájemně si je předhazují právě ÚOOÚ a ÚVIS. Tato nejednoznačnost se ale novelizací kompetenčního zákona (a také zákona o elektronickém podpisu) vyřeší, neboť dojde k integraci kompetencí obou těchto subjektů do rukou nového Ministerstva informatiky. V případě ÚOOÚ samozřejmě půjde pouze o problematiku elektronického podpisu (příslušný odbor s cca 17 lidmi by měl přejít do nového resortu), a nikoli problematiky ochrany osobních údajů, která ÚOOÚ samozřejmě zůstane.

Sloučení "zákonodárných" a regulačních kompetencí do jedněch rukou není ideálním řešením - obecný trend je právě opačný, viz např. oblast telekomunikací. Nicméně zkušenosti ze zahraničí ukazují, že u elektronického podpisu to zase není až tak neobvyklé řešení. Souvisí to samozřejmě i s tím, že jde o zcela novou oblast, kde stát zatím nemá žádné vlastní "majetkové zájmy" (typu majority v Telecomu), které by mohly deformovat jeho praktické chování.

Celkově by nový resort - Ministerstvo informatiky - měl podle svého budoucího šéfa Vladimíra Mlynáře mít cca 150 až 160 lidí (v zásadě převzetím výše citovaných počtů zaměstnanců z ÚVIS, MDS ČR a ÚOOÚ). Jeho rozpočet, na který je prý v návrhu státního rozpočtu na rok 2003 pamatováno, Mlynář odhaduje na 100 až 200 milionů.

V době psaní tohoto článku (konec října 2002) byl již vládní návrh zákona, novelizující kompetenční zákon a fakticky zřizující nové Ministerstvo informatiky, schválen Poslaneckou sněmovnou (ve zkráceném projednávání, jen v 1. kole) a postoupen Senátu, zřejmě s dobrou šancí na nabytí účinnosti k plánovanému 1. lednu 2003.

Hlavní cíle v oblasti IS

Invex byl pro ministra Mlynáře vhodnou příležitostí i k prezentování jeho hlavní záměrů a cílů v jednotlivých oblastech. Například pokud jde o oblast tzv. informační společnosti, zde Mlynář akcentoval oblast e-governmentu a prohlásil, že za čtyřleté období by rád dosáhnul možnosti elektronického přístupu k 25 procentům všech veřejných agend. To by mělo znamenat elektronické zpřístupnění cca 7 až 10 agend ročně (jejich výběr však bude teprve probíhat). Rozhodně to ale neznamená, že tyto agendy změní svého gestora resp. provozovatele - nepřejdou pod nové ministerstvo, ale bude je nadále provozovat ten, komu dosud "patří". Půjde pouze o to, aby vedle tradiční možnosti přístupu měli občané možnost přistupovat k těmto agendám také dálkově, elektronickou cestou. Nové Ministerstvo informatiky bude sloužit spíše jako určitý katalyzátor, motor a koordinátor příslušných změn (a nikoli jako nový provozovatel příslušných agend).

Dalším zajímavým cílem ministra Mlynáře je dosáhnout za 4-leté období působnosti vlády alespoň 50-procentní "informační gramotnosti", neboli schopnosti prakticky používat informační technologie k vlastní práci, zábavě, vzdělávání atd. V této souvislosti je jistě vhodné zmínit, že pod nové Ministerstvo informatiky naopak nepřejde Státní informační politika ve vzdělávání (SIPVZ), a tedy ani projekt PIII, známější spíše jako "Internet do škol". Celá oblast SIPVZ, která je v současné době zdrojem mnoha kontroverzí a problémů, zůstane nadále v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Jedním dechem však ministr Mlynář dodal, že bude spokojen, i když se mu z právě jmenovaných cílů podaří splnit alespoň polovinu.

Nový koncept PPP

Pokud jde o konkrétní cesty k dosažení vytčených cílů, zde ministr Mlynář nastínil novou vizi tzv. PPP (Private-Public Partnership), neboli spolupráce veřejného a privátního sektoru. O takovéto partnerství se snažil již Mlynářův předchůdce Březina, ale efekt nebyl valný - možná to bylo i komplikovaností navrhovaných forem spolupráce obou sektorů. Nyní by forma spolupráce měla být velmi přímočará. Ministr Mlynář ji charakterizoval mottem "já dám korunu, ty dáš korunu ….".

eGovernment stále vysokou prioritou

Vysokou prioritou mají pro ministra Mlynáře otázky e-governmentu - což dokumentuje i zmiňovaný cíl s elektronizací nejméně 25 procent veřejných agend do 4 let. Z konkrétnějších záměrů z této oblasti, kterých se ministr Mlynář na Invexu dotknul, lze zmínit například oblast klíčového zákona o registrech. Ten by měl vyřešit různé problémy s "příslušností" jednotlivých registrů, jejich provozem a také možnostmi přístupu pro ostatní resorty a veřejnost, což je opravdu klíčové pro vzájemnou integraci těchto registrů a budování propojené soustavy informačních systémů veřejné správy. Zřejmě pro svou komplikovanost však byla příprava tohoto zákona odložena na další rok.

Naopak co nejdříve chce ministr Mlynář dosáhnout novely zákona o zadávání veřejných zakázek tak, aby tyto byly povinně realizovány přes veřejná elektronická tržiště (což by jistě prospělo jejich průhlednosti). Dosud platí nařízení vlády, které ukládá orgánům veřejné správy používat elektronická tržiště pro všechny nákupy v oblasti informačních technologií pod hranicí 2 milionů (tj. mimo působnost zákona o zadávání veřejných zakázek, který "začíná" právě na 2 milionech). I zde by však mělo dojít k určitým úpravám, protože toto nařízení nestanovuje žádný spodní limit, a to v praxi spíše komplikuje život (například nákup krabičky disket by správně měl probíhat přes veřejné elektronické tržiště).

Především se ale ministr Mlynář vyjádřil k budoucnosti elektronických tržišť v tom smyslu, že jde o preferovanou cestu. Stát však sám nebude elektronická tržiště ani provozovat, ani platit - tato se musí uživit sama, na komerční bázi. Fakticky to znamená, že když zprostředkují nějaký obchod, vezmou si z něj určitá procenta jako svou provizi. Pokud bude kupujícím orgán veřejné správy, resp. státní správy, pak tuto provizi stát tak jako tak zaplatí (ať již přímo, či skrze to, že kupované zboží je o danou provizi dražší než či přímém prodeji).

Intranet veřejné správy

Jedním z rozpracovaných projektů, které nový ministr Mlynář přebírá od svého předchůdce Březiny, je i exkluzivní zakázka na vybudování jednotné komunikační infrastruktury veřejné správy, kterou předchozí vláda přidělila bez jakéhokoli výběrového řízení Českému Telecomu. Ministr Mlynář se rozhodl přejmenovat značně krkolomný termín KIVS (komunikační infrastruktura veřejné správy) na přeci jen jednodušší pojem "intranet veřejné správy". Samotný pojem "intranet" ale obvykle evokuje i přítomnost určitých nadstavbových služeb (například služeb pro komunikaci uživatelů, služeb pro sdílení informací, služeb pro společné plánování atd.), což jde značně nad rámec dosud uvažovaných přenosových služeb, zakotvených v Rámcové smlouvě mezi Telecomem a ÚVIS.

Sám ministr Mlynář v souvislosti s budováním infrastruktury pro veřejnou zprávu opakovaně zdůrazňoval, že stát by měl v menších lokalitách platit jen jednu přípojku, která by byla společně využívána místními úřady, školami a knihovnami.

K telekomunikacím

Ačkoli telekomunikace aktuálně ještě nespadaly do jeho působnosti, ministr Mlynář se na Invexu v rovině záměrů vyjadřoval i k nim. Povzbudivý byl zejména jeho přístup k aktuálním problémům v telekomunikacích (např. k cenám Internetu, problematice ADSL, propojování), kde akcentoval posilování autority nezávislého regulátora. Pokud jde o (do)privatizaci Telecomu, zde se prezentoval jako její zastánce - zejména proto, aby už skončila "schizofrenní situace", kdy stát určuje pravidla fungování telekomunikačního trhu, ale současně je hmotně zainteresován na největším operátorovi, který podle těchto pravidel působí (jde o Český Telecom, ve kterém stát stále vlastní majoritu, skrze svůj FNM).

Překvapením byla informace ministra Mlynáře o obsahu novely stávajícího telekomunikačního zákona, která by měla mít poněkud jiný obsah než se původně očekávalo. Až dosud se totiž předpokládalo, že tato novela zapracuje řadu prokonkurenčních opatření, které vláda předběžně schválila již v listopadu 2001 (v rámci dokumentu "Návrh opatření k dalšímu rozvoji konkurence na telekomunikačním trhu v České republice"), a tím opraví nepalčivější nedostatky či přímo chyby ve stávajícím telekomunikační zákoně. Kromě toho měla novela uzákonit také možnost přístupu alternativních operátorů k místním smyčkám Českého Telecomu - protože naše vláda se zavázala převzít tuto partii z evropského acquis již k 1.1.2003. Na letošním Invexu se zřejmě poprvé objevila informace o tom, že tato novela by měla řešit pouze otázku zpřístupnění místní smyčky (kde skutečně "hoří" termín vůči EU), zatímco ostatní aspekty, včetně těch které měly posílit konkurenci na našem telekomunikačním trhu, byly odloženy až na novou verzi telekomunikačního zákona. Také ten by ale měl přijít velmi brzy, protože by měl do našeho právního řádu transponovat novou evropskou úpravu telekomunikací (nový telekomunikační regulační rámec), který EU připravila pro své členské země - a který bychom měli převzít nejpozději k okamžiku našeho vstupu. Pokud do EU vstoupíme k 1.1.2004, znamená to, že na přípravu nového zákona, na jeho projednání v obou komorách Parlamentu a nabytí účinnosti zbývá něco málo přes 1 rok. Hlavní tíha příprav a "prosazení" telekomunikačního zákona přitom připadne již na nové Ministerstvo informatiky.