ICT: konvergence koncepcí
Konvergence informačních technologií a telekomunikací je obvykle chápána jako záležitost veskrze technologická. Pravdou ale je, že uvádění těchto "konvergovaných" technologií do života vyžaduje i určitou součinnost státu a jeho orgánů, přinejmenším na úrovni tvorby legislativního prostředí a celkového přístupu k této problematice. Jak tomu bylo a je v ČR?Magické slůvko "konvergence", znamenající splývání či postupné slučování, se s oblibou používá i v souvislosti s dnešními informačními a telekomunikačními technologiemi. Také tyto dvě oblasti, ještě nepříliš dávno zcela oddělené na všech úrovních - co do používaných technologií, nabízených služeb, poskytovatelů, principu zpoplatňování, způsobu řízení či regulace atd. - se nyní sbližují a postupně splývají, neboli tzv. "konvergují". Jedním ze zajímavých důsledků, dokonce příznačných pro trend ke konvergenci, je i vývoj terminologie. Dnes se například stále častěji prosazuje zkratka ICT, pocházející z anglického "Information and Communication Technologies", alias "informační a komunikační technologie" (přičemž do "komunikačních technologií" patří i tradiční telekomunikace).
Dalším novotvarem, který se začíná objevovat i v češtině, je termín "elektronické komunikace". Časem zřejmě nahradí tradiční termín "telekomunikace", a má zdůraznit jejich vazbu na informační technologie a služby. U nás tento termín prosazuje například Česká asociace kompetitivních komunikací (vzniklá z původní asociace kabelových komunikací), a snaží se jej prosadit i pro nově vznikající zákon, který by se týkal obou konvergujících oblastí. To už se ale dostáváme do zcela jiné úrovně konvergence, kterou by s trochou nadsázky šlo nazvat koncepční konvergencí. Nebo alespoň "konvergencí na úrovni koncepcí".
Dvojkoncepčnost
Resort telekomunikací je již tradičně resortem se silnou direktivní tradicí, zvyklý na přímé zásahy státu, na udělování exkluzivity, všelijaká nařízení, direktivy, cenové výměry apod. Teprve v poslední době se situace uvolňuje a telekomunikační trh se postupně liberalizuje. Samozřejmě se tak neděje zcela živelně, ale podle určitého záměru, který koncipuje právě stát. U nás se tak stalo například v roce 1994, kdy vláda přijímá Hlavní zásady telekomunikační politiky ČR. Obsah by byl na delší samostatné povídání, z našeho pohledu je důležité že tato tehdejší koncepce byla skutečně ryze telekomunikační a o nějakých informačních technologiích neměla ani ponětí. V roce 1999 došlo na aktualizaci původní koncepce, v podobě dokumentu "Národní telekomunikační politika", s výhledem na dalších pět let. Opět o případné návaznosti na informační technologie nebylo ani stopy.
Prakticky ve stejné době, tedy v roce 1999, tehdejší Zemanova vláda přijímá jiný koncepční dokument, týkající se právě informačních technologií - dokument "Státní informační politika - cesta k informační společnosti". Byl zajímavý tím, že se naopak programově nezabýval telekomunikacemi. Například otázku dostupnosti telekomunikačních služeb pro nejširší veřejnost sice chápal jako důležitou, ale řešil ji pouze odkazem na Národní telekomunikační politiku a budoucí liberalizaci telekomunikačního trhu.
V letech následujících po roce 1999 jsme tedy měli dva zcela samostatné, oddělené a tudíž "nekonvergované" koncepční dokumenty: Národní telekomunikační politiku a Státní informační politiku. Přitom telekomunikace měly svůj vlastní resort a ministerstvo (spolu s dopravou, MDS ČR), zatímco informační technologie měly jen Radu vlády pro státní informační politiku, založenou jako odborný a poradní orgán vlády ČR (a Úřad pro státní informační systém, posléze přejmenovaný na Úřad pro veřejné informační systémy, jako "servisní orgán" Rady vlády). Předsedou Rady vlády pro SIP byl původně místopředseda vlády Pavel Mertlík, po jeho odchodu z vlády jej vystřídal nový ministr bez portfeje Karel Březina, který také dostal na starosti "politické řízení" Úřadu pro veřejný informační systém.
První náznak o možné konvergenci i na úrovni státu a jeho koncepcí se objevil na loňském Invexu (Invexu 2001). Tehdy náměstkyně ministra dopravy a spojů Marcela Gurlichová na jedné z odborných konferencí poprvé naznačila záměr připravit novou jednotnou koncepci, která by byla společným pokračováním Národní telekomunikační politiky a Státní informační politiky. Takovýto dokument, Státní informační a komunikační politiku, se skutečně podařilo připravit a zveřejnit k odborné diskusi, ve společné redakci MDS ČR a ÚVIS, byť s určitým zpožděním oproti původně deklarovaným termínům (až koncem června 2002).
Konvergovaná Státní informační a telekomunikační politika
Celý "konvergovaný" koncepční dokument samozřejmě navazuje na předchozí oddělené koncepce, a do značné míry je jejich prostým sloučením a nepřináší nic převratně nového. Tak jako předchozí Státní informační politika klade největší důraz na informatizaci veřejné správy, a v návaznosti na Národní telekomunikační politiku předpokládá pokračující regulaci trhu v době jeho postupné liberalizace, i některá prokonkurenční opatření.
Odkazuje se také na Národní akční plán eEurope+, jehož přijetím se náš stát přihlásil k celoevropské "konvergované" koncepci eEurope+ pro kandidátské země a vyjádřil svou připravenost jej naplnit. Vůbec si ale nevšímá jedné ze tří hlavních priorit eEurope+: potřeby lacinějšího a dostupnějšího Internetu pro nejširší veřejnost.
Konvergované ministerstvo
Další osud konvergované "Státní informační a komunikační politiky" není zcela jasný - také proto, že téměř současně se zveřejněním její první verze k diskusi přišly volby, po nich koaliční dohoda a s ní záměr nové politické garnitury vytvořit společné "konvergované" ministerstvo, které by se zabývalo společně telekomunikacemi i informačními technologiemi. Nelze tedy vyloučit určitou redefinici hlavních cílů a koncepcí.
Představa se založením nového "ministerstva pro ICT" je taková, že základem by byl stávající Úřad pro veřejné informační systémy se svou agendou. K tomu by se přidal se svou agendou stávající odbor telekomunikací, odštěpený z dosavadního Ministerstva dopravy a spojů. V čele nového resortu by měl stanout nový ministr bez portfeje Vladimír Mlynář. Tak alespoň zní politická dohoda, k jejíž realizaci je však třeba nejprve změnit tzv. kompetenční zákon. Pokud vše půjde hladce, mohlo by nové "konvergované ministerstvo" vzniknout k novému roku 2003.
Konvergovaný zákon
Před novým "konvergovaným ministerstvem", jakmile převezme příslušné kompetence i v oblasti telekomunikací, bude stát další významný úkol, opět "konvergovaného" charakteru.
Jde o to, že jako kandidátská země na vstup do EU budeme muset převzít příslušné evropské "acquis" nejpozději k okamžiku našeho vstupu do Unie. EU přitom již delší dobu připravuje nový regulační rámce telekomunikací, resp. "elektronických komunikací", coby spojení tradiční telekomunikační problematiky a aspektů informační společnosti (například ochrany osobních údajů). Z našeho pohledu je významné, že jednotlivé direktivy, které tvoří součást tohoto nového regulačního rámce, budeme muset zapracovat do zcela nového telekomunikačního zákona (resp. zákona o elektronických komunikacích) - který by měl již platit nejpozději k našemu vstupu do EU. Kolem jeho vzniku však již stačila vzniknout v tuzemských odborných kruzích určitá "nejednotnost v názorech".
Jde konkrétně o jednu z direktiv, zapadající do zmíněného rámce, kterou ale EU přijala s určitým předstihem (18. prosince 2000). Jedná se o direktivu č. 2887/2000/EC, týkající se tzv. zpřístupnění místních smyček (LLU, Local Loop Unbundling), kterou EK přijala již 18. prosince 2000 (ostatní direktivy nového rámce až v průběhu roku 2002). Česká republika se ale zavázala, při jednáních o vstupu a uzavírání kapitoly č. 19 (také "konvergované", o telekomunikacích a informačních technologiích), že veškeré evropské "acquis", přijaté do konce roku 2000, přijme nejpozději k 1.1.2003.
Zmíněnou direktivu EU o zpřístupnění místních smyček se proto naše vláda rozhodla převzít a zapracovat do našeho právního řádu pomocí samostatné novely telekomunikačního zákona (která by dále řešila některá prokonkurenční opatření a napravovala některé nedostatky stávajícího zákona). I když by se tuto novelu podařilo přijmout tak, aby platila od 1.1.2003, její platnost by stejně byla omezena na pouhý jeden rok. Od 1.1.2004 by již měl platit nový zákon, přejímající celý nový evropský regulační rámec v oblasti elektronických komunikací. Proto se také u nás objevilo nemálo hlasů argumentujících tím, že nemá smysl připravovat na tak krátkou dobu novelu zákona, a je lepší se soustředit rovnou na celý nový zákon.
Návrh novely byl předložen vládě 28. srpna 2002, ale byl stažen z jednání a má být znovu předložen po provedení zkráceného připomínkového řízení.