802.11a, alias Wi-Fi5

Druhým řešením, které pochází z roku 1999, je standard 802.11a. Ten je specifický v tom, že usiluje nejen o zrychlení původního "bezdrátového Ethernet", ale na rozdíl od 802.11b alias Wi-Fi se vydává poněkud odlišnou cestou. Předně již nefunguje v bezlicenčním pásmu jako původní 802.11 a Wi-Fi, ale v licenčním pásmu 5 GHz. To mu dovoluje dosahovat jednak vyšších přenosových rychlostí, a mít také podstatně méně problémů se vzájemným rušením s jinými systémy.

Dosahuje výrazně vyšších přenosových rychlostí, a to až 54 Mbps (opět ale jen nominálně, faktická efektivní přenosová rychlost dosahuje nejvýše 30 až 36 Mbps). Používá přitom techniku tzv. ortogonálního multiplexu (OFDM, Orthogonal Frequency-Division Multiplexing), podobně jako to dělají například ADSL modemy či systémy DAB (Digital Audio Broadcasting) či DVB (Digital Video Broadcasting).

Nevýhodou je absence zpětné kompatibility (již jen kvůli jinému frekvenčnímu pásmu) a pak také podstatně menší "penetrace" na trhu, vyšší cena a nižší stav vzájemné kompatibility zařízení od různých výrobců. Sdružení WECA překřtilo tento standard na Wi-Fi5, v souvislosti s používaným frekvenčním pásmem (ale možná i maximální rychlostí).

Další nevýhodou standardu 802.11a, alias Wi-Fi5, je odlišná dostupnost pásma 5 GHz v různých zemích světa. Wi-Fi5 předpokládá použití až 12 vzájemně se nepřekrývajících se kanálů v tomto pásmu, ale ty nemusí být všechny a všude k dispozici. V Evropě dosud nebylo Wi-Fi5 schváleno k použití. Zde se naopak prosazuje standard HiperLAN (z dílny ETSI, European Telecommunications Standards Institute), který se od Wi-Fi5 odlišuje tím, že "umí" navíc:

• dynamický výběr kmitočtů (Dynamic Frequency Selection, DFS), což umožňuje aby zařízení nejprve monitorovalo provoz v nějakém kanále než se rozhodne jej použít
• řízení vysílacího výkonu (Transmit Power Control, TPC), což umožňuje pružně regulovat vysílací výkon, a díky tomu nevyzařovat více energie než je nezbytně nutné

Právě tyto dvě vlastnosti jsou tím, co evropští regulátoři vyčítají standardu 802.11a, alias Wi-Fi5. Nicméně sdružení IEEE zareagovalo na tyto požadavky a připravilo inovovaný standard 802.11h, který uvedené dvě schopnosti již obsahuje.

802.11g

Perspektiva standardu 802.11a, i jeho vylepšené verze 802.11h, dnes není zcela jasná. Jde zejména o to, zda se uživatelům toužícím po vyšších rychlostech a kvalitnějších přenosech vyplatí přejít na tuto zpětně nekompatibilní technologii, nebo zda se jim vyplatí počkat na něco jiného, případně zůstat u Wi-Fi, resp. 802.11b. Na obzoru je přitom další vylepšení standardu 802.11b, a to na 54 Mbps, avšak stále ještě v bezlicenčním pásmu 2,4 GHz - navíc se zavedením podpory kvality služeb, lepší bezpečností a také se zachováním zpětné kompatibility s 802.11b (Wi-Fi).

Nový standard, označovaný jako 802.11g, by podle všeobecného očekávání měl být schválen až v roce 2003.