WLAN se stávají reálnou alternativou

S postupem času se ale začaly věci měnit. Technologie bezdrátových sítí postupně uzrávala - rychlosti se zvyšovaly, ceny klesaly, a celkově tak rostla dostupnost těchto sítí. Zatím jen pro ilustraci a pro docenění dnešního stavu: cenově nejdostupnější technologie (dle standardu 802.11b, alias Wi-Fi) dnes nabízí přenosové rychlosti 11 Mbps (a na obzoru jsou rychlosti v řádu 50 Mbps). K vytvoření sítě WLAN potřebujete alespoň jednu základnovou stanici (tzv. Access Point), jejíž cena na tuzemském trhu začíná na cca 6 až 7 tisících Kč. Pro každé zařízení, které má být do bezdrátové sítě zapojeno, pak potřebujete vhodnou síťovou kartu - také ty již existují v mnoha různých provedeních a jsou již běžně cenově dostupné (od cca 2-3 tisíc výše).

Se zdokonalováním bezdrátových technologií rostla i poptávka uživatelů po co nejjednodušší "vnitřní mobilitě" (mobilitě uvnitř objektu, například v sídle firmy). Tato poptávka je dále posilována častějším používáním přenosných počítačů (notebooků) a nástupem přenosných zařízení typu PDA (Personal Digital Assistant).

Naopak podmínky pro budování nových "drátových" sítí LAN se začaly zhoršovat. Cena samotných kabelů sice dále klesala a klesá, ale naopak výrazně rostou další náklady spojené s instalací kabelů - stavební práce (sekání do zdí, případně instalace rozvodných lišt), a v neposlední řadě doslova explodují nepřímé náklady spojené s omezeným fungováním uživatelů během instalace (např. v kanceláři se nedá pracovat když se seká do zdi, stěhuje nábytek atd.).

Celkově lze konstatovat, že se rychle zmenšuje původně široká propast mezi výhodností bezdrátových sítí WLAN a jejich drátových protějšků. Ani dnes rozhodně nelze říci, že by bezdrátové sítě byly vždy výhodnější - ale je čím dál tím více konkrétních situací, kdy bezdrátové sítě vychází pro své uživatele jako výhodnější alternativa.

Zrekapitulujme si nyní hlavní přednosti bezdrátových lokálních sítí (sítí WLAN):

• Umožňují snadnou mobilitu uživatelů - bez jakýchkoli "drátů", s možností velmi přesně vykrýt právě a pouze ty prostory, které mají být vykryty (například konkrétní místnosti, celý objekt apod.).
• Rychlost bezdrátových datových přenosů se zdá být postačující pro běžné kancelářské použití (např. cenově dostupná technologie Wi-Fi nabízí rychlost 11 Mbps, viz dále).
• Snadnost a rychlost vybudování bezdrátové sítě - žádné sekání zdí, žádná pokládka kabelů, možno rychle zřídit i rychle uvést do původního stavu

Nejen v kanceláři, ale i doma, v hotelu, na letišti …..

Postupné zdokonalování a zlevňování bezdrátových technologií však přineslo i další zajímavé efekty. Ukázalo se například, že WLAN jsou zajímavým řešením nejenom pro kancelářské prostředí, ale také pro domácí prostředí. Zde jsou samozřejmě vysoké nároky na jednoduchost instalace a provozu při nízkých cenách, ale i to dnes technologie WLAN začínají splňovat (viz ilustrační příklad o tom, že nejjednodušší síť lze pořídit s náklady již do 10 tisíc Kč). Bude jistě zajímavé sledovat, jak se s konkurencí bezdrátových sítí WLAN pro domácí použití vyrovnají jiné technologie, mířící do stejné cílové skupiny - například konkurenční technologie HomeRF, ale ještě více pokusy propojit domácí "infospotřebiče" přes silové rozvody napájecí sítě (rozvody 220 voltů) či přes telefonní rozvody.

Ani nasazením v domácnostech však vše zdaleka nekončí. Technologie WLAN dnes dospěly do stádia, kdy se prosazují jako výhodné řešení pro poskytování přístupu k Internetu na více či méně veřejných místech - například na letištích, v hotelích, v konferenčních sálech, kavárnách apod. Vždyť kolik lidí dnes tráví spoustu času právě čekáním na letištích či pobytem v hotelu, a potřebovali by se připojit se svým notebookem či zařízením PDA k Internetu a vyřídit si svou agendu? Díky cenové dostupnosti a jednoduchosti použití mohou provozovatelé hotelů, letišť a obdobných zařízení vycházet potřebám svých zákazníků.

Dnes už tak skutečně činí. Na nejrůznějších místech tak vyrůstají "ostrůvky bezdrátové konektivity" (v angličtině se pro ně ujal název "hotspot"). Každý uživatel, nacházející se v dosahu takovéhoto "hotspotu" a vybavený vhodným koncovým zařízením (např.: bezdrátovou kartou ve svém notebooku či PDA) pak může využívat nabízenou konektivitu - například pro vyřízení své emailové agendy, brouzdání po Internetu atd.

Právě naznačený model použití bezdrátových sítí WLAN na veřejných místech, skrze "hotspot-y", samozřejmě vyžaduje aby provozovatel mohl stanovit, kdo a jak smí služeb jeho sítě používat. To je dnes samozřejmě možné, a lze to realizovat například přesným vymezením adres koncových zařízení, která se smí k bezdrátové síti připojit. Nebo to lze řešit tak, že uživatel musí znát jméno sítě (které ale není zcela veřejné). Stejně tak je nutné vyřešit potřebu billingu - tak aby provozovatel, který nechce poskytovat služby své sítě zdarma či za paušální poplatky, mohl vhodným způsobem měřit objem provozu či jiný parametr poskytovaných služeb. V neposlední řadě musí být vyřešeny otázky zabezpečení.