BELCOM 02: jaký je eLearning v Čechách?

eLearning je moderní klíčové slovo, pod kterým si lidé představují více různých věcí. Je to jistě záležitost podložená vyspělými ICT technologiemi, ale primárně jde o nový způsob výuky. Takový, který nevyžaduje fyzickou přítomnost učitele jako při tradičních formách výuky (označovaných nově jako "face-to-face") a spoléhá se na jiné alternativy. Nejčastěji jde o různé formy tzv. distančního vzdělávání (vzdělávání na dálku), ale ani to nemusí být nutnou podmínkou (eLearning má smysl i "místně", například kvůli schopnosti "obsloužit" větší počet současně studujících než by dokázal učitel stylem "face -to-face", či kvůli schopnosti poskytnout novou kvalitu ve výukovém procesu). Velmi časté je ztotožňování eLearningu s tzv. online výukou, při které existuje on-line spojení mezi učitelem a studujícím, a je tudíž možná i jejich vzájemná interakce (např. učitel může radit studentovi, vést jej, může mu zadávat otázky, odpovídat na jeho dotazy apod.). V širším slova smyslu je ale do eLearningu zařazováno veškerá "elektronická výuka", včetně té která probíhá off-line způsobem, bez přímého spojení s učitelem (jde například o samostudium z nejrůznějších výukových kurzů na CD apod.).

Nejpodstatnější je ale to, že eLearning dokáže něco poskytnout - umožňuje dělat něco lépe a efektivněji než dříve, dokáže řešit něčí problém, překonávat existující bariéry apod. V prvním přiblížení a velmi obecně lze říci, že umožňuje:

• rozšířit okruh "příjemců výuky" - o lidi, kteří by se jinak nemohli vzdělávat např. kvůli nedostatku času, nemožnosti docházet do školy apod.
• poskytovat výuku efektivněji (laciněji)
• obohatit výuku o novou kvalitu - například díky využití multimédií, různých simulátorů apod.

Na druhé straně má eLearning i svá úskalí, problémy či přímo negativa. No a právě o tom, co eLearning je, co přináší a jaká úskalí má, a hlavně jak podpořit jeho rozvoj a zavádění na univerzitách a ve firmách v ČR, byla jednodenní konference BELCOM (BUILDING EFFECTIVE LEARNING COMMUNITIES). Její v pořadí již druhý ročník se konal toto pondělí v Praze , na půdě zdejšího ČVUT.

Jaký je současný stav?

Konference BELCOM byla výbornou příležitostí ke zmapování současného stavu eLearningu a souvisejících aktivit na našich vysokých školách. Z těch nejvýznamnějších aktivit akademického zaměření, které zde byly prezentovány, bych rád zmínil tyto:

• projekt Virtuální univerzity, který je společným projektem tří fakult ze severu Moravy (Ekonomické fakulty VŠB-TUO Ostrava, Přírodovědecké fakulty OU Ostrava, a Obchodně - podnikatelské fakulty Slezské univerzity v Karviné). Psalo se o něm v médiích již v lednu t.r. (přehled článků) jako o projektu, který by měl časem nabízet studium po Internetu. Z prezentace na BELCOMu ale vyplynulo to, že cílem je zatím spíše zavedení kombinovaného studia (spojujícího prezenční a distanční formy studia), a že čistě distanční studium je vhodné jen pro specifické studijní obory (například pro studium MBA či další vzdělávání pracovníků univerzit a fakult). Zatím sice ještě nebyly žádné formy kombinovaného či čistě distančního studia akreditovány, ale i tak jsou zmiňované tři fakulty ze severu Moravy zřejmě nejdále na cestě k budoucímu eLearningu v oblasti vysokoškolského studia.
• eLearningový portál, který připravuje sdružení CESNET. Má ambice stát se národním "hub-em" zastřešujícím akademické eLearningové aktivity v ČR a koordinovat je, což vcelku dobře koreluje s posláním samotného CESNETU (který si společně založily naše vysoké školy a který jim také poskytuje síťovou konektivitu). Prozatím je možné shlédnout pracovní beta verzi tohoto portálu, a teprve od července by měla fungovat plná verze
• ČVUT On-line, což jsou WWW stránky které na pražském ČVUT vytváří zdejší Oddělení veřejných informačních služeb (ze kterého se rekrutovali pořadatelé konference BELCOM). Toto středisko se zabývá metodikou eLearningu, a mj. připravilo příručku "Základy online výuky a eLearning", s úvodem do problematiky. Současně toto středisko poskytuje praktická školení k systému WebCT, který je jedním z nejpoužívanějších řešení pro eLearning (ČVUT zakoupilo jeho serverovou licenci a nabízí i ostatním VŠ možnost provozovat jejich eLearningové kurzy na serveru ČVUT v rámci této licence.

Na konferenci pak byly prezentovány i eLearningové aktivity dalších univerzit, např. Fakulty informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové, kde se chystá další ročník soutěže eLearningových kurzů (jako doprovodná akce TechFilmu), či naší nejmladší Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (podrobnosti viz příspěvky z konference, dostupné zde ).

eLearning však rozhodně není pouze záležitostí škol. O tom, že se může uplatnit i v privátním sektoru, svědčily dva další příspěvky na BELCOMu. První byl o eLearningovém řešení v ČTc, který dostal název "Virtuální univerzita Českého Telecomu". Nejde však o žádnou veřejnou univerzitu, nýbrž o vnitrofiremní vzdělávání. Firma si spočítala, že pro potřebné vzdělání svých pracovníků se jí vyplatí nasadit eLearning, a tak to udělala. Celý projekt je v provozu od září loňského roku a podílí se významnou měrou na vzdělávání všech pracovníků Telecomu (ale jde o privátní systém který není z vně firmy přístupný).

Jiným příkladem úspěšného eLearningového řešení z privátního sektoru je Cisco Networking Academy (CNA). Jde o vzdělávání odborníků na síťové technologie, řešené již výhradně formou distančního vzdělávání, přičemž student navštěvuje akademii pouze v případě konzultací a praktických cvičení. V ČR je v provozu regionální CNA, provozovaná společně firmou Cisco a sdružením CESNET. Podrobnosti zde.

Kde jsou největší problémy

Velmi zajímavé bylo na konferenci BELCOM hodnocení možností a perspektiv eLearning od akademických funkcionářů (sešlo se zde mnoho prorektorů a dalších akademických funkcionářů s pravomocemi a také odpovědností za výuku). Z diskusí s nimi i s dalšími účastníky konference jsem si odnesl přesvědčení, že od eLearningu na našich vysokých školách se očekává zejména přínos v oblasti racionalizace výuky (jejího zlevnění), zatímco efekt "většího zpřístupnění" (možnost výuky pro více studentů) zatím akademické funkcionáře tolik neláká. Větší perspektivy v eLearningu se přitom přisuzují poněkud paradoxně humanitním oborům - paradoxně proto, že zde učitelé i žáci nejspíše mají menší vlastní motivaci k využívání moderních ICT než u technických oborů. Ale i to je relativní, a tak zřejmě převažuje druhá stránka, kterou je snazší převod výuky do elektronické formy (díky větší absenci různých praktických cvičení, výuky v laboratořích, experimentů, pokusů apod.).

Dalším problémem je akreditace výuky která z nějaké části využívá eLearning, tak aby její "výstup" měl stejnou hodnotu, jako klasické formy studia. Cílem je, aby bylo v zásadě jednou, jakou formou student studoval, a jeho diplom, titul či jiná forma výsledku studia měly stejnou hodnotu. To ale záleží na tom, jak budou eLearning akceptovat akreditační instituce (primárně tedy MŠMT).

V neposlední řadě je problémem eLearningu i jeho náročnost na tvorbu a realizaci kurzů. Jak bylo v průběhu konference mnohokráte zdůrazňováno, kvalitní eLearningové kurzy nemohou být nějakou bokovkou, vytvořenou jedním člověkem kdesi v jeho volném čase na bázi nadšení z věci samotné. Příprava kvalitních kurzů by měla být týmovou záležitostí, za spolupráce pedagogů znalých vyučované látky, lidí znalých technologií, webmaster, grafiků, animátorů a dalších profesí. Pro samotnou výuku pak jsou zapotřebí zkušení instruktoři (s tím že schopnost vést on-line výuku rozhodně není to samé co schopnost učit tradičním způsobem). No a všechny tyto profese je také třeba adekvátně zaplatit ….

Největší eLearning v Čechách?

V souvislosti s eLearningem považuji za vhodné zmínit se o tom, že tyto aktivity se nutně týkají i středních a základních škol, a to včetně projektů SIPVZ. Právě zde by v rámci projektu PII měl být vybudován rozsáhlý Vzdělávací portál, který by poskytoval školám vzdělávací služby (a dostupnost těchto služeb byla dokonce jedním z hlavních argumentů pro budování tolik kritizovaného školského intranetu). Žádný zástupce realizátorů tohoto projektu však na konferenci nevystoupil, a v diskusi na tiskovce ke konferenci jsem se dozvěděl, že například CESNET i ČVUT již dříve nabízely svou pomoc a zkušenosti v oblasti eLearningu i pro projekt PII - ale nebyl o ně zájem.

Úplně na závěr ještě jeden postřeh, vztahující se k eLearningu. Na půdě ÚVIS jsem byl spolu s dalšími novináři již dříve informován o tom, že do konce tohoto roku by měli být všichni zaměstnanci veřejné správy vyškoleni v ICT a měli by získat "řidičák na počítač" (certifikát ECDL). Mělo by to být řešeno distanční formou, za použití ECDL kurzů firmy Langmaster (a ÚVIS prý dojednává potřebnou licenci pro celou veřejnou správu). Pokud to je pravda, bylo by to asi zdaleka největší nasazení eLearningu v našich zeměpisných šířkách. Žádné podrobnosti o této "velkoakci" však nemám.