1.1.2001: jen další milník

K magickému datu 1.1.2001 se podařilo bez větších problémů vyřešit udělování licencí nově nastupujícím operátorům. Nepodařilo se ale již vhodně vyrovnat asymetrické podmínky pro jejich působení na trhu. Dokonce došlo k takovým událostem, která lze jen těžko interpretovat jinak než jako snahu celou asymetrii ještě více prohloubit a nově nastupujícím alternativním operátorům jejich působení na trhu ještě ztížit. Například možnost volby operátora, na kterou se alternativní operátoři hodně spoléhali, byla zákonem odložena o další dva roky - a to i přesto, že například Evropská unie trvala na jejím zavedení současně s otevřením trhu, s argumentem že jinak nejde o žádnou liberalizaci. Problematika místních smyček není v novém telekomunikačním zákoně, platném od 1.7.2000, řešena prakticky vůbec, a alternativní operátoři nemají žádný přístup k místním smyčkám, které vedou k zákazníkům Českého Telecomu. Proto také alternativní operátoři nedokázali nabídnout své služby domácím (soukromým) uživatelům - do data psaní tohoto článku (leden 2002) ještě žádný nový alternativní operátor nezřídil ani jednu novou bytovou stanici.

Z pohledu uživatelů - soukromých osob se tedy za celý první rok po otevření trhu nic nezměnilo - stále si nemohou vybrat jiného poskytovatele telefonních služeb (než Český Telecom). Stejně tak neklesla ani hladina cen, které musí platit Českému Telecomu. Příchodem roku 2002 tato hladina dokonce ještě dále vzrostla, a navíc došlo k dalšímu jevu, který omezuje svobodu koncového zákazníka: ten již nemůže platit právě a pouze za ten objem služeb, který skutečně odebere. Cenová politika Českého Telecomu (stále ještě regulovaná státem) jej nutí, aby v rámci měsíčního paušálu zaplatil dopředu za služby, které následně může "zkonzumovat" (ale také nemusí, a pokud tak neučiní, propadají již zaplacené částky ve prospěch Telecomu). To je další opatření, které ještě dále prohlubuje asymetrii a ztěžuje působení nových operátorů.

Rok 2001: rok sjednávání propojovacích dohod

Na nové alternativní operátory fakticky zbyl jen segment firemních zákazníků, ke kterým se již vyplatí vybudovat nové připojení (buď formou nové místní smyčky či jinak). Aby však alternativní operátoři mohli nabídnout firemním zákazníkům smysluplné služby, museli nejprve propojit své sítě se sítí dominantního operátora - a k tomu museli uzavřít výše zmiňované propojovací dohody s dominantním operátorem. Při jejich uzavírání se naplno projevila asymetrie ve vyjednávacích pozicích: dominantní operátor mohl nadále poskytovat své služby bez toho, že by uzavřel jakoukoli dohodu, a proto nebyl motivován k co nejrychlejšímu uzavření takovýchto propojovacích dohod. Právě naopak, v jeho bytostném zájmu coby podnikatelského subjektu bylo okamžik uzavření dohod co nejvíce oddálit, a stejně tak přinutit své konkurenty k přijetí takových podmínek, které budou pro ně co nejméně výhodné. Prakticky celý rok 2001 se přitom odehrával ve znamená opravdu lítých bojů o uzavření propojovacích dohod, a tento proces není zdaleka dokončen - některé aspekty vzájemného propojení mezi telekomunikačními operátory stále ještě nejsou vyřešeny, a propojovací dohody z roku 2001 nejspíše budou aktualizovány i pro rok 2002, s novými cenami za propojení. Ale to vše je na samostatné povídání, do dalších čísel tohoto měsíčníku.

Rok 2002: rok volby operátora?

Rok 2001 přinesl určitý pozitivní efekt pro segment firemních zákazníků, kteří si již mohou vybírat mezi různými poskytovateli telekomunikačních služeb a jejich cenami i dalšími podmínkami. Soukromým osobám ale rok 2001 nepřinesl v tomto ohledu nic, jen další zdražení.

Princip volby operátora

Rok 2002 však slibuje i soukromým osobám určitou změnu. Nejpozději k 1.7.2002 by měl dominantní operátor (Český Telecom) umožnit ve své síti volbu operátora (byť zatím jen v jedné ze dvou možných variant). To by mělo přinést alespoň určitou konkurenci a možnost výběru , a s tím snad konečně i určitý pokles cen. Optimistická očekávání však nemusí být na místě, kvůli tomu že Telecomu se s počátkem roku 2002 podařilo razantně zvýšit měsíční paušál a zahrnout do něj i určitý kredit na hovorné. Tento kredit ale s největší pravděpodobností nebude možné čerpat na hovory uskutečněné pomocí volby operátora (tj. na hovory přes jiné operátory). Čemu pak ale dají lidé přednost? Volání přes jiné operátory, třeba i za nižší ceny ale placené explicitně navíc (nikoli z volného kreditu), nebo budou raději telefonovat stále s Českým Telecomem, za jeho ceny (ale s čerpáním z volného kreditu, který tak jako tak museli zaplatit)?