
![]() |
![]() |
České telekomunikace na začátku roku 2002
Stav telekomunikací v ČR, rok po otevření trhu, není příliš uspokojivý. Ze slibovaných důsledků liberalizace se zatím nedostavil téměř žádný. Například ceny telekomunikačních služeb pro soukromé osoby neklesají ale naopak dále rostou, a lidé jsou stále odkázáni jen na služby jednoho jediného telekomunikačního operátora. Proč tomu tak je? Jaké jsou šance na zlepšení do budoucna?Vývoj telekomunikací v České republice byl do značné míry předurčen již v roce 1994, kdy tehdejší Klausova vláda poprvé řešila otázku "jak dál" s celým sektorem telekomunikací. Tehdejší stav nebyl příliš uspokojivý, a to zejména pokud jde o tu nejzákladnější telekomunikační službu - pevnou telefonii. Pravdou je, že v oné době mnoho lidí marně čekalo na pouhé zřízení pevné telefonní linky a SPT Telecom (dnes Český Telecom) jim nebyl schopen vyhovět. Kromě nízké penetrace a značně zaplněné "čekací listiny" byl i celkový stav infrastruktury dosti zanedbaný a vyžadoval značné investice.
No a právě v roce 1994 se vláda rozhodla, že s tímto neutěšeným stavem se nejlépe vyrovná "postaru", ve stylu plánovaného hospodářství - tak, že Telecomu nadiktuje určité konkrétní cíle (tzv. rozvojové cíle) a jejich dosažení bude vyžadovat pod hrozbou konkrétních sankcí. Důležité je, že jako pomůcku vláda ponechala Telecomu jeho dosavadní exkluzivitu, neboli monopol, a to až do konce roku 2000 - tak aby se Telecom mohl soustředit na plnění rozvojových cílů a nemusel bojovat s případnou konkurencí. Navíc vláda usoudila, že Telecom sám, ve své původní podobě, nedokáže takovémuto úkolu dostát a potřebuje pomoc ve formě účasti strategického partnera (který by přinesl zejména potřebné know-how). Tak se také stalo a v roce 1995 vstoupilo do Telecomu v roli strategického partnera nizozemsko-švýcarské konsorcium TelSource, které také plně převzalo jeho každodenní manažerské řízení (skrze majoritu v tzv. provozním výboru, který Telecom fakticky řídil). Hlavním rozvojovým cílem přitom bylo zdvojnásobit do roku 2000 počet pevných linek v ČR (tj. zvýšit jejich počet na 4 150 tisíc).
![]() |
Rozvoj obou těchto liberalizovaných služeb - tedy Internetu a mobilní telefonie - byl tak velký, že posléze ovlivnil zásadním způsobem i vývoj v oblasti pevné telefonie. Mobilní telefony nabídly lidem podstatně vyšší užitnou hodnotu než telefony pevné, a vzájemná konkurence dvou mobilních operátorů (později tří) začala tlačit ceny mobilních služeb dolů. Díky tomu počty mobilních telefonů i jejich uživatelů utěšeně rostly. Ceny za telefonování skrze pevné linky také neustále rostly, někdy i dosti výrazně, a s nimi zákonitě klesala i poptávka po těchto pevných linkách - velká část poptávky po komunikačních službách se totiž "přestěhovala" do mobilní telefonie. Časem se poptávka po nových pevných linkách vyrovnala s jejich "přirozeným úbytkem" a celkové počty pevných linek přestaly růst či dokonce začaly klesat. Jejich počet se ještě před rokem 2000 zastavil na hranici cca 3 854 tisíc a od té doby mírně klesá.
Hlavní rozvojový cíl, stanovený vládou v roce 1994, v jejím tehdejším koncepčním dokumentu "Hlavní zásady státní telekomunikační politiky", se tak nepodařilo naplnit. Naproti tomu počty mobilních telefonů, nikým předem neplánované, neustále rostou a dnes již výrazně převyšují počty pevných linek. Lze najít více ilustrativní příklad toho, jak působí a k čemu vede zachování monopolu (u pevné telefonie) a jak působí a k čemu vede konkurence a soutěž mezi operátory (v případě mobilní telefonie)?