Historie naší liberalizace, díl II: Ještě než přišel Internet

Jak jsme si uvedli již v prvním dílu tohoto seriálu, poskytování přístupu k Internetu je dnes významnou součástí nabídky snad každého telekomunikačního operátora. O významu Internetu pro telekomunikační operátory svědčí to, jak tvrdě o něj dnes bojují v rámci sjednávání svých propojovacích dohod.

Počítačové sítě obecně, ne pouze Internet jako takový, přitom ovlivňují postup liberalizace telekomunikací i dalšími způsoby - zejména tím, že vytváří technologické alternativy k tradičním způsobům poskytování telekomunikačních služeb. Tyto alternativy pak mohou být pro operátory schůdnější cestou k poskytování služeb zákazníkům a k pronikání na trh, protože nejsou vázány na dřívější striktní licenční podmínky. Příkladem může být již internetová telefonie.

Je ostatně velmi příznačné, že právě počítačové sítě, nepodléhající zdaleka tak přísné regulaci jako tradiční telekomunikační služby, se u nás začaly výrazně rozvíjet podstatně dříve a rychleji, než služby ryze komunikační. Jak jsme si ale uvedli již v předchozím dílu, i pro služby počítačových sítí u nás platilo až do poloviny roku 1995 významné omezení - jejich služby (coby veřejné datové služby) nemohly být nabízeny na komerční bázi veřejně, komukoli kdo o ně mohl mít zájem. Na vině byla exkluzivita Eurotelu, udělená mu státem ještě v roce 1990.

Dnes již se málo ví, že Internet nebyl první celosvětovou sítí, která se k nám dostala po roce 1989. Jeho příchodu předcházelo připojení tehdejšího Československa nejméně ke třem jiným sítím - FIDO, EUNET a EARN/Bitnet.

Připojení k sítí FIDO

Ještě v průběhu památných listopadových dnů roku 1989 začaly na akademické půdě (i mimo ni) vznikat první systémy BBS (Bulletin Board System). Jsou to v zásadě počítače pracující v bezobslužném režimu, ke kterým se uživatelé mohou připojovat komutovaně (po telefonu a s využitím modemu), a využívat jimi nabízené služby - od stahování souborů, přes různé formy skupinové diskuse až třeba po hry. V listopadu 1989 se tyto zárodky stanic BBS používaly především pro šíření letáků v elektronické formě a pro vzájemnou výměnu informací uvnitř studentského hnutí. Později některé z těchto stanic zanikly, ale jiné se vyvinuly v plnohodnotné stanice BBS a začaly sloužit širší veřejnosti. Na přelomu let 1989 a 1990 se pak začaly připojovat do nadnárodní sítě FIDO, která umožňuje dávkový přenos elektronické pošty (nejčastěji uprostřed noci, skrze komutované telefonické propojení jednotlivých stanic).

Síť FIDO byla a dodnes je "amatérskou" sítí (v dobrém slova smyslu - je provozovaná a používaná nadšenci, kteří také sami financují její provoz). Její atraktivnost pro uživatele je ale dnes již relativně malá, zejména díky tomu co nabízí dnešní Internet.

Připojení k sítí EUNET

Již v únoru 1990 se do ČR dostává i síť EUNET, která tehdy byla ještě ryze akademickou sítí, propojující unixovské počítače opět pomocí komutovaného spojení, tj. přes veřejnou telefonní síť a modemy, s využitím přenosových protokolů UUCP. První uzel EUNETu vzniká v Praze, ve výpočetním centru Vysoké školy chemicko-technologické (VC VŠCHT). Pracovníci tohoto centra také zažádali o zřízení a správu domény nejvyšší úrovně pro celé tehdejší Československo (doménu .cs), kterou v roce 1991 také získali. Později (13.1.1993) získali i správu domény .cz pro Českou republiku, kterou vykonávali již v rámci komerční firmy - postupně CONet, Internet CZ, EUNET Czechia (dnes KPNQwest Czechia). V roce 1997 formálně přechází správa domény .cz na sdružení NIC.CZ (zatímco doména .cs se po rozpadu Československa přestala používat).

Také samotná síť EUNET, původně samostatná a ryze akademická, se později změnila na komerční, z používání protokolů UUCP přešla na používání protokolů TCP/IP a zaintegrovala se do Internetu (a její provozovatelé se stali klasickými ISP).

Připojení k síti EARN/BITNET

Bezprostředním předchůdcem Internetu v ČR byla akademická síť Bitnet, v Evropě známá spíše pod názvem EARN (European Academic Research Network). Vyznačuje se tím, že jde o síť propojující spíše větší střediskové počítače, ovšem na rozdíl od sítí FIDO či původního EUNETu je propojuje trvale (pevnými linkami), a nikoli pouze "občas", na základě konkrétní potřeby něco přenést. Službami, které síť EARN nabízela, byly hlavně elektronická pošta a přenos souborů, naopak služby interaktivního charakteru (například vzdálené přihlašování - remote login) EARN nenabízel. Díky tomu ale také dokázal vystačit s poměrně malými přenosovými kapacitami mezi jednotlivými uzly.

První uzel sítě EARN (národní uzel, se jménem CSEARN) byl uveden do provozu v říjnu 1990 na ČVUT v Praze. Byl připojen do zahraničí (do rakouského Linze) pevnou linkou 9,6 kbps, běžel na střediskovém počítači IBM 4341 a používal proprietární přenosové protokoly RSCS (používané v celé síti EARN). V době svého největšího rozmachu měla síť EARN v celém Československu celkem 11 uzlů (poslední byl zřízen v dubnu 1992 na UAKOM v Banské Bystrici).