 |
 |
Co je a k čemu lze použít ISDN?
Sítě ISDN mají zajímavou historii. Vznikly v době, kdy světu vládly telekomunikace, a svět počítačů a počítačových sítí byl oproti dnešku teprve v plenkách. Přesto se již tehdy zrodila velmi rozumná myšlenka: že by se neměly budovat oddělené sítě pro potřeby telekomunikací a počítačů, ale pouze jedna síť společná (tzv. konvergovaná), schopná vyhovět potřebám obou světů. S realizací této rozumné myšlenky už to ale tak dobře nedopadlo. V době, kdy svět počítačů již měl k dispozici například Ethernet s jeho 10 megabity za sekundu, mu lidé ze světa spojů nabídli přenosové kanály o rychlosti 64 kilobitů za sekundu (byť na větší vzdálenosti, než jaké dokázal překlenout Ethernet). Právě oněch 64 kbps totiž nabízí jednotlivé datové kanály sítí ISDN (tzv. B kanály, od anglického Bearer), které jsou dimenzovány pro potřeby přenosu hlasu, digitalizovaného tou nejméně úspornou technikou jaká existuje (technikou PCM, neboli tzv. pulzně kódovou modulací, zatímco např. sítě GSM vystačí s rychlostmi cca 12 až 13 kbps). Ve své podstatě totiž ISDN není ničím jiným než klasickou veřejnou telefonní sítí, která přešla na plně digitální provoz - nejen uvnitř sebe, v rámci ústředen a mezi nimi, ale také na účastnických přípojkách až k samotným koncovým uživatelům.
Původní záměr, učinit z ISDN sítí tzv. konvergované sítě, se nezdařil. Dalším pokusem, opět nepříliš úspěšným, byly sítě ATM, původně budované jako přenosová infrastruktura tzv. širokopásmových sítí ISDN (Broadband ISDN). Teprve třetí pokus o "konvergované" sítě, tentokráte na bázi datových sítí s protokolem IP, se zdá být vcelku úspěšný.
Sítě ISDN se mezitím staly řešením, které hledalo své využití. Nabídka souběžného telefonování a faxování po jedné ISDN lince (či dvou souběžných hovorů či souběh hovoru a přenosu dat apod.), s garantovanou propustností obou B kanálů ale s časovou tarifikací (podle doby existence spojení), možná oslovila určitý počet zákazníků, ale příliš mnoho jich nebylo. Stejně tak nebylo příliš mnoho ani těch, kteří využili výhod ISDN pro pořádání videokonferencí či pro vzájemné propojení lokálních sítí, případně pro vzdálený přístup do firemní sítě. Toto byly oblasti využití, díky kterým ISDN zcela nezahynulo, ale na druhé straně rozhodně neudělalo žádnou díru do světa.
Zlom přišel až s nástupem Internetu, který dokázal napasovat ISDN do role tzv. přístupové technologie (konkrétně technologie sloužící k zajištění přístupu k Internetu). Rychlost 64 kbps jednotlivých B kanálů, byť zpoplatňovaná časově závislým tarifem, totiž může postačit pro individuální připojování méně náročných uživatelů k Internetu.
Jednou ze zajímavých vlastností technologie ISDN je nemožnost dimenzovat ISDN přípojky přesně podle potřeb uživatelů. Existují totiž v zásadě jen dvě základní varianty přípojek, které se pak dají násobit (používat v celistvých násobcích). První variantou je tzv. přípojka Basic Rate (BRI, u nás označovaná také jako EuroISDN2) - obsahuje 2 B kanály, každý o garantované rychlosti 64 kbps, a 1 kanál D o rychlosti 16 kbps pro tzv. signalizaci a další služební účely. Druhou variantou pak je přípojka PRI (Primary Rate, u nás označovaná jako EuroISDN30). To proto, že obsahuje 30 B kanálů a 1 D kanál (o rychlosti 64 kbps). Tato přípojka PRI je ale určena spíše telekomunikačním operátorům a providerům pro jejich vzájemné propojování, případně pro větší firemní zákazníky, zatímco pro malé uživatele včetně domácností připadá v úvahu jen přípojka BRI (2xB + D).
Přechod z dosavadních analogových telefonních linek na linky ISDN se také týká pouze "malých" uživatelů a přípojek BRI, protože tyto jsou realizovány po stejné místní smyčce (zatímco přípojka PRI v sestavě 30 B kanálů a 1 kanál D vyžaduje spoj o rychlosti 2 Mbps). Po přeměně analogové linky na ISDN linku , případně po zřízení zcela nové ISDN linky pak uživatel získává přeci jen vyšší užitnou hodnotu než jakou měl u linky analogové - k ISDN lince si může připojit až 8 různých zařízení schopných digitální komunikace, např. digitálních telefonů, faxů, počítačů apod. (s tím že současně mohou komunikovat dvě z nich). Původní analogová zařízení (telefony a faxy) k ISDN lince připojit nelze, protože by s ní neuměly pracovat - je ale možné si pořídit speciální adaptér (tzv. terminálový adaptér), přes který je připojit lze.
Velkou předností ISDN linek oproti analogovým linkám, která se výrazně uplatňuje i při přístupu k Internetu, je rychlost navazování spojení a přihlašování uživatele do sítě internetového providera. Zatímco s analogovými linkami a modemy to trvá třeba i půl minuty nebo dokonce déle, v případě ISDN může být vše hotovo do dvou až tří sekund. To by se dalo využít pro velmi krátká připojení, jen na dobu nutnou k načtení nějaké WWW stránky, s okamžitým ukončením spojení a navázáním nového spojení až v okamžiku, kdy uživatel klikne na nějaký odkaz a bude požadovat načtení další WWW stránky. Tomu ale brání způsob zpoplatňování ISDN, který není vteřinový, ale intervalový - Český Telecom si stejně jako u analogové linky vždy účtuje celé první dvě minuty, bez ohledu na to jak brzy je spojení ukončeno.
Alternativní možností, jak podpořit používání ISDN pro připojování k Internetu, by bylo prodloužení časového intervalu za který "naskakuje" určitý poplatek. Něco takového udělali například na Slovensku, kde v nočních hodinách přijde 1 hodina ISDN připojení na 2,50 Sk. U nás ale o ničem takovém nejsou žádné signály.