Co jsou zač EuroRingy?
Ve třetím čtvrtletí t.r. by měl být "nasvícen" tzv. východní EuroRing, protínající ČR a dále procházející Německem, Rakouskem a Slovenskem. Jedná se o optickou kruhovou síť, s výchozí přenosovou kapacitou 96 terabitů za sekundu. Buduje ji společnost KPNQwest v rámci ambiciózního projektu, který propojí na 50 evropských měst takto dimenzovanými spoji.Jednou z významných charakteristik naší informační současnosti je doslova explodující poptávka po přenosových kapacitách, v poslední době stále častěji doprovázená požadavky na jejich kvalitu i na univerzálnost "pokrytí" včetně zahraničního i zaoceánského dosahu. Subjekty, které se zabývají poskytováním přenosových kapacit, na to reagují budováním dalších a dalších kapacit, a samozřejmě také nabídkou navazujících služeb - ne každý má totiž zájem o "konektivitu nastojato", jako spíše o přenosové služby vyšších úrovní, nejlépe s garantovanou kvalitou. Celkem pochopitelně se přitom nejvíce sází na optické přenosy (na využití optických vláken resp. kabelů), které skýtají opravdu nesmírný přenosový potenciál. Ten se v poslední době daří ještě dále zvyšovat, díky technikám jako je tzv. vlnový multiplex (WDM, Wavelength Division Multiplexing, resp. DWDM, alias Dense WDM).
S poměrně ambiciózním plánem na vybudování nových přenosových kapacit přišla počátkem roku 1998 i nizozemská společnost KPN (Koninklijke PTT Nederland), u nás známá asi nejvíce jako nejaktivnější složka konsorcia TelSource (které v roce 1995 vstoupilo jako strategický partner do našeho Telecomu). Rozhodla se totiž vybudovat vlastní panevropskou optickou páteřní síť, díky které by dokázala uspokojit očekávaný nárůst poptávky po přenosové kapacitě a přenosových službách. Zvolila kruhovou topologii, přesněji několik relativně samostatných ale vzájemně propojených kruhů (anglicky: rings), které již tehdy nazvala "EuroRingy", pro jejich skutečně pan-evropský dosah. No a jelikož KPN s realizací neotálela, koncem roku 1998 se první dva kruhy blížily se svému finiši a na obzoru bylo jejich "nasvícení" (jak se říká zprovoznění optických sítí).
Mezitím však došlo k jedné velmi významné události. Nizozemská KPN spojila své síly s americkou firmou QWEST, která měla obdobnou vizi (o potřebě přenosové kapacity) a rozhodla se ji realizovat (v USA) obdobným způsobem, neboli budováním rozsáhlých páteřních sítí s kruhovou topologií (s příznačným názvem Macro Capacity Fiber Network). Navíc QWEST vlastní i výkonné transatlantické spoje, a tak slovo dalo slovo a k 1.1.1999 vznikl společný podnik obou firem s názvem KPNQwest, orientovaný na dobudování soustavy EuroRingů.
 |
Jak postupuje budování
Dokončením a slavnostním spuštěním prvního EuroRingu, se mohl pochlubit již čerstvě narozený KPNQwest, konkrétně 28. ledna 1999. Jednalo se o kruhovou síť v délce 2416 kilometrů, propojující města Amsterodam, Antverpy, Brusel, Dusseldorf, Frankfurt, Paříž, Rotterdam a Štrasburg. Zanedlouho poté, 2. června 1999, mohl být "nasvícen" druhý EuroRing, označovaný jako "kanálový" (kvůli tomu že překračuje kanál La Manche a prochází mj. i Londýnem). Kromě toho druhý EuroRing prochází i některými městy na západě Německa (např. Bonn, Frankfurt, Mannheim, Kolín nad Rýnem či Dusseldorf) a spolu s prvním ringem má na 3500 km délky.
V červnu loňského roku (28.6.2000) byl "nasvícen" třetí EuroRing, označovaný jako německý. Je tvořen třemi "podokruhy" (subring-y) s celkovou délkou 2700 kilometrů a propojuje na 16 měst v Německu.
V březnu letošního roku pak KPNQwest oznámil zprovoznění "švýcarské větve" 4. EuroRingu, v délce 2000 km a s propojením 7 měst. Tento v pořadí čtvrtý EuroRing přitom měl být zprovozněn celý již ve třetím čtvrtletí loňského roku, takže zde došlo k určitému zpoždění - nejvíce v jižních oblastech, protože již zprovozněná část ještě nezahrnuje původně plánová města Milán, Turín a Marseille.
Pátý EuroRing bude propojovat severská města (Kodaň, Gothenburg, Hamburk, Helsinki, Malmo, Oslo, Stockholm), a podle plánu by měl být dokončen ve druhém čtvrtletí letošního roku (tedy v nejbližší době).
 |
Prvních šest EuroRingů bylo již v původním plánu nizozemské KPN, později k nim přibyl ještě i sedmý EuroRing, tzv. iberský. Měl by mít délku 4000 km a měl by propojit nejvýznamnější města Španělska a Francie. Měl by být dokončen také na podzim letošního roku, a s ním vlastně i celý systém sedmi EuroRingů.
 |
Jaká je technologie?
Jak již bylo řečeno výše, EuroRingy jsou optické sítě, využívající přenosových schopností optických vláken. Ta se samozřejmě nepokládají samostatně, ale pouze po celých optických kabelech, obsahujících určitý počet vláken - KPNQwest v poslední době používá kabely se 120 jednovidovými vlákny. Každé z vláken je přitom ještě "rozděleno" až do 80 samostatných přenosových kanálů pomocí techniky tzv. hustého vlnového multiplexu (DWDM, Dense Wavelength Multiplexing) - podstatou této technicky je oddělení různých vlnových délek (představujících různé barvy světla) takovým způsobem, aby každá z nich mohla být modulována samostatně a mohla tak "nést" samostatná data (chovat se jako samostatný přenosový kanál).
Technologie, kterou dnes KPNQwest používá, umožňuje tímto způsobem pracovat až s 80 barvami, neboli "rozdělit" přenosové schopnosti optického přenosového vlákna na 80 samostatných a na sobě nezávislých přenosových kanálů. Na každém z nich (v rámci každé barvy) lze dosáhnout přenosové rychlosti 10 Gbps, což při 80 barvách dává 800 Gbps na jedno vlákno, a při 120 vláknech v jednom kabelu to představuje úctyhodných 96 Tbps (terabitů za sekundu). A to se ještě nejedná o žádný apriorní limit, neboť se zdokonalováním technologií lze očekávat jak nárůst přenosové rychlosti na každé barvě, tak i počet barev použitelných v rámci jednoho vlákna! Sám KPNQwest již testoval 40 Gbps na jednu barvu, ale výrobci technologií ve svých laboratořích už dosahují podstatně vyšších rychlostí i počtu barev (přechod od laboratorních experimentů do komerčních produktů pro rutinní nasazení však určitou dobu trvá). Celkově tedy lze očekávat, že již instalovaná báze optických vláken bude časem skýtat ještě podstatně vyšší přenosovou kapacitu.
Bude tedy velmi zajímavé sledovat, co poroste rychleji - zda poptávka po přenosové kapacitě, nebo dosažitelná kapacita na již existujících vláknech, daná úrovní technologie. Pokud by totiž rostla rychleji druhá složka (technologické možnosti), pak by to znamenalo, že KPNQwest stejně jako další operátoři s vlastními optickými kabely budou moci uspokojit rostoucí poptávku bez nutnosti instalovat nová vlákna nebo měnit ta stávající za nová.
Je ale vůbec možné něco takového jako výměna již jednou položených optických vláken (resp. celých kabelů) za jiné, jakmile tyto již jsou jednou zakopány do země? Odpověď je kupodivu kladná. Dnes je totiž možné položit (zakopat do země) i úplně prázdné nebo ne zcela zaplněné "trubky" (tzv. chráničky, anglicky cable duct, nejčastěji z vysokohustotního polyetylenu, HDPE), a do nich teprve později instalovat kabely, nejčastěji tlakem vzduchu (tzv. zafukováním). Stejně tak je možné vyměnit již instalované kabely, jejich vytažením a zafouknutím nových. KPNQwest přitom buduje své EuroRingy tak, že do země instaluje nejméně dvě "trubky" (chráničky), každou o takovém průměru aby do ní bylo možné zavést dva kabely. V některých lokalitách, kde lze očekávat zvýšený zájem zákazníků, je ale instalován podstatně vyšší počet chrániček - až 10. I když jsou ale chráničky jen 2, instalován je do nich standardně jen 1 kabel se 120 vlákny (a v rezervě tak je místo na 3 další kabely). Jak jsme si orientačně spočítali výše, díky DWDM a 10 Gbps na jednu barvu je přenosová kapacita tohoto jednoho kabelu oněch úctyhodných 96 terabitů za sekundu!
 |
K čemu je to možné využít?
Infrastruktura, popsaná v předchozím odstavci, skýtá široké možnosti pro poskytování služeb zákazníkům. Začneme-li na jednom konci spektra, s minimální přidanou hodnotou, pak jde o pronájem chrániček jako takových. To znamená, že zákazník si zde "zafoukne" svůj vlastní optický kabel, sám se stará o potřebné zesílení po trase, a sám si také osadí a provozuje aktivní prvky na koncích všech vláken. Platí "za chráničku", nejspíše tedy bez ohledu na to, jaké vlákno si sám zafoukne a jakým způsobem jej provozuje. O tom, že tato služba je či alespoň bude v portfoliu KPNQwestu svědčí to, že v některých exponovanějších lokalitách instaluje do země vyšší počty chrániček než jinde.
Další možností je klasická služba "dark fiber" (doslova: tmavé vlákno), neboli pronájem optického vlákna jako takového, bez nezbytných aktivních prvků (neboli: "bez světla"). Zde si zákazník sám zajišťuje vše co je potřeba pro využití daného vlákna (zřejmě až na regeneraci signálu v zesilovačích na trase), tedy aktivní prvky na obou jeho koncích. Na zákazníkovi pak také záleží, jakou dosáhne přenosovou rychlost a zda pronajaté vlákno dále "rozdělí" pomocí techniky DWDM či nikoli, případně na kolik barev. Tato služba "dark fiber" je již dnes v portfoliu služeb, které KPNQwest nabízí.
Ještě další možností je pronajmout zákazníkovi "jednu barvu", neboli přenosové schopnosti jednoho z dílčích kanálů, které vznikají díky nasazení techniky DWDM. To fakticky znamená, že operátor sám provozuje vše co je nezbytné k "rozdělení" vlákna na jednotlivé barvy a na vytvoření samostatných přenosových kanálů, které pak může pronajmout různým zákazníkům. KPNQwest má tuto službu ve svém portfoliu pod názvem Colour Fibre. Je to vlastně první služba, která má "nefyzický" charakter a není tak striktně vázána na fyzické přenosové médium. Jednou z výhod EuroRingů je totiž jejich zvýšená robustnost daná kruhovou topologií, která dokáže překlenout jedno přerušení kruhu (například eventuelním překopnutím celého kabelu). Nicméně ten, kdo má pronajatou pouze chráničku mezi body A a B této schopnosti kruhových sítí nevyužije (pokud si sám nevytvoří kruhovou síť). Stejně tak na tom bude ten, kdo bude mít pronajatý "dark fiber". Teprve od "pronájmu barvy" je v silách operátora zajistit potřebné přesměrování tak, aby zákazník nic významněji nepocítil. Proto i eventuelní garance kvality služeb (SLA, Service Level Agreement) začínají až u služeb "pronájmu barvy", a samozřejmě pokračují i u služeb na úrovni přenosových protokolů vyšších vrstev (hlavně IP protokolu a ATM), které KPNQwest také nabízí a bude realizovat i prostřednictvím svých EuroRingů.
Kaménky do celkové mozaiky
Systém sedmi opravdu vysokokapacitních EuroRingů je vskutku ambiciózním projektem. K pochopení jeho smyslu je vhodné dodat, že KPNQwest buduje po celé Evropě soustavu tzv. CyberCenter, jak sám říká lokalitám vybaveným a dimenzovaným pro náročný hosting a housing. Do těchto center si budou zákazníci umisťovat například své servery či další prvky, a zde je také budou provozovat - a k tomu budou jistě s výhodou využívat i bohatě dimenzované vzájemné propojení CyberCenter, které EuroRingy zajistí.
KPNQwest se po zprovoznění svého šestého (východního) EuroTRingu stane jedním z nemnoha subjektů, které v ČR nabízí služby charakteru pronájmu "dark fiber". Navíc k tomu zřejmě přidá i pronájem chrániček, ale ani zde nebude jediným - nejméně jedním jeho konkurentem bude Transgas (resp. jeho dceřinný TransgasNet, a.s.), který také začíná nabízet pronájem chrániček, položených v chráněném území podél jeho plynovodů (ze Slovenska a Polska, skrz ČR, do Německa a Rakouska, viz mapka). TransgasNet uvádí dokonce již i orientační cenu: 5,85 EURO/m položené chráničky (bez DPH).
 |